Nejmenují se tak dětinsky jako postavy z mýtů, ve skutečnosti jsou však coby přízraky ještě infantilnější: nejenže nemají žádnou potřebu strašit, ale jsou leckdy vyděšenější než ti, kdo se jich bojí. Vlastnosti bubáků přebírají právě proto, že s nimi ustrašení lidé nemají žádnou přímou zkušenost. Tak jako s těmi vodníky a draky.
Bubákem letošního roku je bezpochyby Uprchlík. Snědý mladý kluk s mobilem lepším, než máte vy. Ve zprávách reálná, avšak v české realitě fiktivní postava, kterou nikdo nikdy neviděl, přesto do sebe dokázala nasát všechny kolektivní strachy, úzkosti a neurózy roku 2015.
Zatímco draci varovali před skutečným nebezpečím neprobádaných jeskyň, vodník připomínal, že v rybníce se neplavec snadno utopí, a čert trestal životu nebezpečnou neposlušnost vůči autoritám, Uprchlík netuší, co by měl tváří v tvář vyklepaným dětem a jejich rodičům dělat. Strach, který probouzí, není strachem z prostředí, které reprezentuje (tak jako vodník vodu), ale z čehokoliv cizího, před čím by nemusela obstát ta bída, kterou máme doma. Je to strach z vlastní ubohosti, o které Uprchlík dohromady nic neví, přesto za ni už předem odpovídá stejně jako drak za sežranou princeznu.
A tak se na náměstích stavějí šibenice přízrakům, které se Česku obloukem vyhýbají, demonstruje se proti náboženství, k němuž se tady téměř nikdo nehlásí, vyzývá se k pálení modliteben, které nejsou.
Takhle nejedná člověk se zdravým sebezáchovným strachem, ale s úzkostnou poruchou. Duševní napětí nevede k jeho ochraně, ale k potlačení jiného, mnohem většího problému. Jako když někdo před odchodem do práce desetkrát kontroluje vypnutou vodu. Ve skutečnosti se nebojí potopy (o které ví, že nepřijde), ale vlastní nedokonalosti, selhání. Otáčení kohoutkem se stává jeho jedinou jistotou v nejistém světě, poslední věcí, kterou má stále ještě pod kontrolou.
Zavířilo se v hlubině
Kdo se bál vodníka, měl velmi zdravý a potřebný respekt z rybníka na návsi - radši se nepouštěl moc hluboko, aby v něm navždy nezahučel:
První šáteček namočila
tu se s ní lávka prolomila
a po mladičké dívčině
zavířilo se v hlubině
Kdo se bojí fiktivního Uprchlíka, ten sám sebe neochrání před ničím. Jen najde gumového nepřítele, do něhož jako do vodní hladiny promítne všechny své slabosti. Pověsí je spolu s Uprchlíkem na šibenici, jenže brzy zjistí, že žádná úleva nepřišla. Oběsil kozla, ale ve chlévě mu dál řádí pašík.
K přílivu uprchlíků do Evropy je třeba přistupovat velmi kriticky. Nepřehlížet zločinný převaděčský byznys ani sebedestruktivní pošetilost „sluníčkářů“, kteří by nejraději zbourali všechny symboly vlastní kultury, aby se nedotkli nikým nepozvaných hostů. Racionální debata je však možná teprve ve chvíli, kdy mozek nebude stahován a myšlení zužováno chorobnou úzkostí, která zkresluje realitu a na jejíchž předtuchách není nic produktivního.
Zkrátka: za to, že jste měli blbej rok, nedařilo se vám doma ani v práci, kašlou na vás děti i rodiče, nevíte, kdo vlastně jste a k tomu všemu máte horší mobil než osmnáctiletý Syřan prchající před válkou, určitě nemůže Uprchlík. Můžete si za to sami.
Kéž nás v novém roce před nebezpečím znovu chrání draci, čerti a vodníci.
