Dostal jsem od kolegy Karla Pacnera dotaz, zda by v současné době, kdy na východě Ukrajiny operují „dobrovolníci“ z ruské strany, nebylo vhodné poslat do oblasti i nějaké naše dobrovolníky. Nemyslím si, že by to bylo vhodné.
Jsme totiž v situaci, kdy jsme si sami už dřív znevěrohodnili vojenskou sílu NATO, zejména věrohodnost a rozhodnost odvetného jaderného úderu. Jakákoliv přímá válka s Ruskem by tak byla nejen riskantní, ale pro naši část Evropy předem prohraná. Ruská vojenská síla je připravená, veřejné mínění v Rusku prozatím na straně Vladimira Putina, zatímco v Evropě je zmatek a mnichovanská atmosféra.
Putin myslí na nový státPodpora Západu válčení na Ukrajině odporuje demokratickým principům, řekl Putin v rozhovoru. A myslí na Novorusko  |
Poté, co premiéři Fico a Sobotka dali najevo, že nepřijmou nic, co by snad mohlo zostřit ekonomické sankce, neboť jsou podle nich nejen neúčinné, ale poškozují naši vlastní ekonomiku, vystoupil Putin v nedělním rozhovoru pro první kanál ruské televize s výzvou k Západu zahájit jednání o "státnosti" jihovýchodních částí Ukrajiny. Velice dobře porozuměl mnichovanství, které tryskalo z každého slova premiéra Bohuslava Sobotky v jeho televizním rozhovoru s Václavem Moravcem. Dokonce dříve tomu porozuměl, než to pan premiér vyslovil. A tudíž jednal.
Vzhledem k rozpačitému postoji nikoliv jen České republiky, Slovenska a Maďarska k Putinově protievropské válce, nelze očekávat nic, co by mohlo zastavit ruský agresivní vojenský útok směřující k zásadní revizi uspořádání Evropy, k němuž došlo krátce po pádu berlínské zdi; snad jen obnova věrohodnosti těch odstrašujících sil, které v době studené války zajišťovaly čtyřicetiletý evropský mír.
Je ovšem otázka, zda by vůbec bylo možné dosáhnout v té věci nějaké shody dříve než Putin učiní další kroky směřující k návratu ztracených satelitů zpět do nově se utvářející ruské říše v rozměrech někdejšího SSSR.
Jsem si jist, také vzhledem k mnichovanství české - a nejen české - zahraniční politiky, že je zcela pochybné, že Ukrajina jako samostatný stát v hranicích sice napadených, ale dosud mezinárodně právně platných, dožije zítřka.
To, oč půjde, respektive to, oč by mělo jít, je obrana proti dalším agresivním krokům ruského prezidenta Putina, ohrožujících samostatnost, suverenitu a demokratické svobody dalších někdejších sovětských/ruských satelitů, mezi nimiž je Česká republika v pořadí na jednom z prvních míst. Bez zásadní změny chování naší vlády a bez dosud absentující rozhodnosti nikoliv již zahraniční nebo ekonomické, ale obranné politiky EU, ztratíme po pětadvaceti letech opět svou suverenitu a nejen státní, ale i individuální svobodu.
Pokud to současná naše vláda a zejména její premiér pan Bohuslav Sobotka nevidí nebo vidět nechce, pak není mužem na svém místě. Mnichované nemají v evropských vládách co dělat. Je na čase, aby si to voliči včas, pokud ještě nějaký máme, uvědomili a jednali, jak se na svobodné demokraticky jednající občany sluší.
