„Ústavní soud potvrdil, že nelze nikoho veřejně pomlouvat ani hanobit. Je zásadně důležité nejen pro mě, ale pro celou společnost, že je tady výrok, který potvrzuje, že lhát se nemá a nesmí. Pan Knížák je mistrem manipulací, sám káže vodu a pije víno,“ řekl ve středu k rozhodnutí Ústavního soudu Fajt.
Knížákova advokáta Jaroslava Hostinského dnešní rozhodnutí zklamalo, ale zdůraznil, že je nutné jej respektovat. „Musím ctít právo tak, jak bylo Ústavním soudem nalezeno,“ řekl Hostinský. Zda a kdy se jeho klient omluví, nechtěl komentovat. Dosud to Knížák neudělal.
Pravomocný rozsudek vynesl Vrchní soud v Praze předloni v prosinci. Původně stanovil, že Fajt na omluvu nárok nemá, zastal se ho však poté Nejvyšší soud s tím, že verdikt nebyl dostatečně odůvodněný. Vrchní soud proto vynesl nový verdikt, který už Nejvyšší soud loni potvrdil, stejně jako nyní Ústavní soud.
Podle ústavních soudců sporný výrok není hodnotící, ale skutkový. Knížákovou povinností bylo jej u soudu doložit jako pravdivý. „To se v daném případě nestalo,“ řekl novinářům soudce Pavel Rychetský.
Sporný výrok zazněl v roce 2010 v pořadu České televize Kontexty a týkal se Fajtova působení jako ředitele Sbírky starého umění v druhé polovině 90. let. Knížák řekl, že kunsthistorici, kteří před ním Národní galerii řídili, ji dovedli „do naprosto dezolátního stavu“. Prohlásil také: „A nejhorší byl pan ředitel Fajt, který ji zcela ekonomicky zruinoval.“
Fajt poukazoval mimo jiné na to, že jako šéf jedné ze sbírek neměl na finanční chod instituce vliv. Podle pravomocného verdiktu skutečně nelze na základě důkazů dospět k závěru, že by Fajt galerii zcela zruinoval. Podle dřívějšího vyjádření Knížákova advokáta Jaroslava Hostinského je výrok vytržený z kontextu. Šlo prý o kritiku kunsthistoriků jako ředitelů Národní galerie, ne o kritiku Fajta jako osoby.
Fajt v roce 2000, brzy po Knížákově nástupu do funkce ředitele Národní galerie, ze Sbírky starého umění odešel. Působil hlavně v Německu. Vrátil se v roce 2013 jako nový ředitel této instituce.
