Kdybychom odmítli Mnichov... národ hrdinů, nebo „viníků“ války?

Historici tu otázku nemívají rádi, těžko ale najít Čecha, který se nikdy v životě nezamýšlel nad otázkou "kdyby" z konce září 1938. K řadě více či méně zasvěcených diskusí o alternativních scénářích z doby mnichovského diktátu třetím dílem přispívá televizní cyklus Co by kdyby.

Nejen historici se vlastně ošívají, když slyší slova Mnichov a kdyby v jedné větě.

"Já tohleto nemám rád," vykládá v dokumentu ČT armádní generál Tomáš Sedláček, který mobilizaci a Mnichov zažil jako poručík dělostřelectva na Liberecku. "Můžu si vymyslet padesát eventualit, co by se mohlo stát. Stalo se, co se stalo, těžko si něco vymýšlet," říká přímočaře vitální muž, kterému několik měsíců po natočení dokumentu bylo 94 let.

Na jednu stranu to zní logicky, historii nezměníme. Fantazie je ale lidskou přirozeností a není troškařka. Kdybychom dosud známé alternativní scénáře srovnali do police, na jednom konci bude rychlá porážka armády hájící nedobudovaná opevnění proti přesile a na tom druhém kouřící trosky německých "panzerů", rozstřílených na cimprcampr v neprostupných pohraničních hvozdech.

Podzimní válka v roce 1938

Portál iDNES.cz sestavil čtyři scénáře války po případném odmítnutí mnichovského diktátu. Nejde o domněnky, "jak by to bylo", ale pouze o ilustraci, že variant bylo mnoho (výčet není úplný).

• 1. Rychlý blitzkrieg: Němci ihned získají vzdušnou převahu a s pomocí sabotáží na klíčových místech prolomí pohraniční opevnění. Výsadek u Bruntálu selže, ale jinde se obrana hroutí. Získané zbrojovky a průmysl wehrmacht bohatě zúročí v dalších válkách.
• 2. Boj do hořkého konce: Polsko se zapojí omezenými útoky na Těšínsku (v dalším postupu mu zabrání hrozby SSSR). Němci postupně získají převahu, Praha je obklíčena a čs. vláda kvůli omezení civilních obětí kapituluje. Wehrmacht během šesti až osmi týdnů bojů utrpí ztráty, ale získá cenné zkušenosti.
• 3. Odtržené Sudety: Válka se protáhne, obě armády se vyčerpají, ale nacisté obsadí většinu území obydleného Němci. Francie a Anglie vynutí příměří výhodné pro Německo: za pár měsíců nebude muset zdolávat opevnění a zbrojí rychleji. Sudety už se Československu nevrátí.
• 4. Zázrak na hranicích: Wehrmacht uvázne v pozičním boji a krvácí. Němcům docházejí zásoby a klesá morálka. Hitler umírá při převratu v Berlíně, moc uchopí generálové a nastane mír (tento scénář rozvíjí Jan Drnek ve vojensko-historické mystifikaci Žáby v mlíku, pozn. red.).

Spekulací by rovněž bylo, jak by se mohla vyvíjet následující světová válka, kdo by po jejím konci byl označen za agresora a kdo by ztratil část předválečného území.

Ale vraťme se od extrémních scénářů (na něž by nejspíš stejně nedošlo) k dokumentu Co by kdyby, který odvysílá ČT2 v úterý 28. února ve 20:50.

Generál Sedláček soudí, že československá armáda na konflikt byla dobře vyzbrojená i připravená.

"Je ale otázka, jak by se zachovali sudetští Němci, kterých bylo v mobilizované armádě asi dvacet procent. Tenkrát jsme považovali za chybu, že jsme se nebránili. Ale na základě dalších událostí, osudu Polska, jsem začal ten názor měnit. Naše obrana by byla heroická, ale dopadlo by to špatně," míní slavný veterán.

Ke stejnému závěru došel historik Pavel Šrámek. "Osamocená válka nemohla podle mě skončit jinak než porážkou či kapitulací Československa. Byť je to opět spekulace, výsledek by byl velice podobný tomu, co se nakonec stalo do března 1939."

Nabízí se námitka: z války s "Tschechei" by Hitler vyšel slabší, než když mohl nepoškozené československé tanky pomalovat hákovými kříži a poslat je dobývat Evropu. Zbrojovky, které by rozbombardovala luftwaffe, by nemohly sloužit nacistické válečné mašinerii.

Dokument ČT se drží linie, v níž Československo válku prohraje, ale v následném světovém konfliktu je Německo poraženo. "Události roku 1938 a osobnost Beneše by byly dodnes sporné: stály by zmařené životy za hrdinské gesto? Československo by na jaltské konferenci bylo označeno za spoluviníka války a tomu by odpovídaly i jeho poválečné hranice. Sporná sudetská území by byla připojena k Německu," tvrdí doprovodný komentář.

Příliš mnoho otázek

Toto jednoznačné tvrzení je jediným scénářem, který sedmnáctiminutový dokument nabízí. Je proto třeba k němu přistupovat jen jako k jedné z možných verzí (kterých lze vymyslet bezpočet), ale rozhodně ne jako k jasné variantě běhu dějin. Zejména se z dnešního úhlu pohledu jeví nepravděpodobné, že by Československo bylo označeno za viníka světové války.

Otázek (a hlavně odpovědí, jejichž konstelace by v případě odmítnutí Mnichova československou vládou určovala běh dějin) je nepřeberná řada. A roli by hrál každý detail.

Jako například, jak účinná by byla luftwaffe, silnější než československé letectvo, ale trpící nedostatkem munice, paliva, náhradních dílů, posádek i personálu.

Nebo zda by se přidalo Polsko (v zádech se SSSR) k Němcům a kolik sabotáží by se zdařilo sudetským Němcům v týlu československých divizí. Nebo zda by Němci dokázali vyřešit logistický problém zásobování jižního, rakouského křídla "kleští", v nichž chtěli protivníka sevřít (to druhé mělo udeřit na sever Moravy).

Nebo mnoho jiného. Proto nemůže být žádná odpověď jednoznačná.