Početný zástup Klausových stoupenců v něm vidí špičkového ekonoma, neústupného ochránce českých národních zájmů a politika, který se nebojí jít proti většinovému proudu veřejného mínění. Příkladem jsou Klausovy skeptické názory na globální změnu klimatu.
Klausovi kritici vidí stejné věci, ale s opačným znaménkem. Podivují se nad jeho názory na Evropskou unii, na ekologii a jak je schopen i banální věci vidět ideologicky. Za atributy levičáctví třeba označil vodu v plastové láhvi, batůžek, snowboard či konzumaci zeleninového salátu.
Prezident Václav Klaus v datechNarodil se |
"Jestli někoho z české moderní mytologie totálně nepřijímám, je to Švejk, švejkovství a švejkovské pohledy na svět," prohlásil Klaus v rozhovoru s novinářkou Janou Klusákovou pro knihu Nadoraz.
Kupónová privatizace. Doba, kdy se ženy dělily na klausovky a havlovky
Začátkem 90. let po pádu komunistického režimu a vzniku Občanského fóra byli politici tak populární, že se ženy dokonce dělily na "klausovky, havlovky a dienstbierovky". Podle toho, zda více obdivovaly právě Klause, tehdejšího prezidenta Havla nebo ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera.
Miliony občanů měly také začátkem devadesátých let doma Klausův autogram - jeho podpis jakožto ministra financí na kuponové knížce, která posloužila při unikátní české cestě odstátnění majetku, kuponové privatizaci.
V její první vlně na každého teoreticky připadal majetek s účetní hodnotou 35 535 korun, přitom každý investoval jen 1035 korun za knížku a kupon. Výherců této "loterie" byla ale výrazná menšina.
Fenoménem kuponové privatizace se staly fondy. Jeden z nich nastartoval cestu Petra Kellnera k pozici nejbohatšího Čecha.
Ale propagovaná kuponovka vytáhla na výsluní také Viktora Koženého s jeho nabídkou desetinásobku, pokud lidé svěří kupony jeho fondům. Někteří se desetinásobku dočkali, další ale naletěli a Kožený se jim ještě teď může smát z Baham, kam později utekl.
Jeden z Klausových tehdejších politických soupeřů, předseda ČSSD Miloš Zeman mluvil v souvislosti s kuponovou privatizací o "loupeži století" a tady někde se začaly ostře štěpit i názory na Klause.
Klausovi kritici polistopadovému federálnímu ministrovi financí, pozdějšímu premiérovi a zakladateli ODS, které vzniklo z Občanského fóra, hodně vyčítali slova, že nerozděluje peníze na čisté a špinavé.
Vladimír Dlouhý, Marián Čalfa, Karel Dyba, Václav Klaus, Ivan Kočárník a Dušan Tříska
"Jeho kladná role byla na začátku devadesátých let. Liberalizace cen se mu povedla báječně. Bez něj by to asi nebylo, on byl ten tahoun. To bylo výborné. Pak ale začal dělat hrozné chyby," zhodnotil nedávno v časopise Týden Klause exministr Tomáš Ježek, který odpovídal za privatizaci a později vedl Fond národního majetku. Spolu s Klausem a Dušanem Třískou byli autory projektu kuponové privatizace.
Pokojné dělení Československa a přihláška do Evropské unie
Předseda LS-HZDS Vladimír Mečiar.
Klaus po volbách v roce 1992 vyjednal s předsedou Hnutí za demokratické Slovensko Vladimírem Mečiarem pokojné rozdělení Československa, kterého se domáhali slovenští politici inklinující více doleva. Mohl pak jako premiér kormidlovat Českou republiku směrem, jakým si přál.
I když vedl pravicovou koalici ODS s lidovci a ODA, musel kromě výtek levicové opozice poslouchat i výhrady zprava. Například proto, že se jeho vlády neodhodlaly k uvolnění regulovaného nájemného, či kvůli tomu, že při transformaci země od komunismu k tržní demokracii ekonomové "předběhli" právníky. Přednost měla v té době česká cesta privatizace. A bankovní socialismus uťala až pozdější vláda ČSSD, když dokončila privatizaci bank.
Byl to ovšem také Václav Klaus, který v roce 1996 za Českou republiku podal přihlášku do Evropské unie, což působí tak trochu jako paradox. Později se totiž právě on stal nejtvrdším kritikem tohoto uskupení.
Dvakrát přežil politickou smrt: po pádu vlády v roce 1997 a později i po prohře se Špidlou
O kočkách se říká, že mají devět životů. V tomto smyslu má Václav Klaus jako politik něco z kočičích vlastností. Dokázal dvakrát přežít "politickou smrt".
Poprvé když se kvůli skandálům při financování ODS zřítila na podzim 1997 jeho druhá vláda a od občanských demokratů se odštěpila Unie svobody. Ačkoli to vypadalo na Klausův konec, zachránila ho pro voliče překvapivá opoziční smlouva s ČSSD Miloše Zemana.
Zeman a Klaus po jednání - Úsměvy, zdvořilostní fráze, výsledek prakticky žádný. Miloš Zeman, Miroslav Macek a Václav Klaus po druhém jednání špiček ČSSD a ODS o případné změně vlády.
Slova o spálené zemi, která do té doby šířil Zeman, náhle jakoby nebyla a političtí soupeři uzavřeli mocenskou dohodu, která rozmazala hranici mezi vládou a smluvní opozicí. Zeman vládl ze Strakovky, Klaus vedl Sněmovnu. Zničit menší politické strany změnou volebních pravidel se jim ovšem nepovedlo. Proti se postavil tehdejší prezident Havel a zasáhl Ústavní soud.
Podruhé to vypadalo, že Klausova politická kariéra končí, když ho v dalších volbách v roce 2002 porazil sociální demokrat Vladimír Špidla a Klause v čele ODS k jeho velké nelibosti vystřídal Mirek Topolánek. Do hry ovšem Klause vrátily vnitřní spory v sociální demokracii a z pozice řadového poslance byl jako původní outsider volby prezidenta zvolen na Hrad, kde sedí až dosud.
Ostrý kritik evropské integrace přispěl ke změně názoru veřejnosti na euro
Během svého hradního působení se mohl Klaus výrazně a stále viditelněji věnovat svým oblíbeným politickým tématům. V prvé řadě kritice toho, že Evropská unie podle něj postupně směřuje k federálnímu superstátu.
Jako úplně poslední politik Evropské unie podepsal Lisabonskou smlouvu, což doprovodil hodně dramatickým prohlášením. "Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat," uvedl Klaus v listopadu 2009.
Za svůj úspěch může považovat, že svými výhradami přispěl k postupné změně názoru české veřejnosti na přijetí eura. Pohled na vývoj v Řecku a v dalších evropských ekonomikách zjevně přispěl k tomu, že Klausovým argumentům začali více naslouchat i ti, kdo je zatím brali méně vážně.
Ačkoli ODS v čele s Mirkem Topolánkem dvakrát Klausovi výrazně pomohla, aby se stal hlavou státu, prezident se postupně se stranou, kterou zakládal, rozcházel. Až ji opustil úplně. Teprve pád Topolánka, jehož zvolení do čela ODS doprovodila legendární Klausova esemeska - "prázdný a falešný Topol", umožnil mírné oteplení vztahů mezi ODS a jejím otcem zakladatelem.
Na oslavu dvacátých narozenin ODS dorazil na Žofín i prezident Václav Klaus. (21. dubna 2011)
Při nedávných oslavách dvacátého výročí ODS v Praze na Žofíně Klaus mluvil o tom, že za Topolánka strana zamířila do imaginárního politického středu, což označil za ničivý směr. "V poslední době jsem přesto začal věřit, že toto zakolísání ODS bylo překonáno a že nové vedení strany v čele s Petrem Nečasem znamená změnu," pochválil dosud posledního předsedu ODS. Zatím k žádné vládě, kterou jmenoval, neměl Klaus názorově tak blízko jako k té současné.
I když se prezidentův mandát krátí, už teď je jasné, že bude chtít vrcholnou českou politiku ovlivňovat i po březnu 2013, kdy ve funkci skončí. "Nestáhnu se do soukromí," prohlásil Klaus, když bilancoval osmý rok na Hradě. Počkat si budeme muset jen na to, zda se pokusí založit vlastní politickou stranu, nebo se třeba vrátit do ODS a vést ji znovu "svým" směrem.
