Jen v prodejnách Albert a Hypernova se ročně rozdá zdarma 60 milionů igelitových tašek. Na každého Čecha včetně kojenců jich připadá šest. Denně jich od pokladen těchto dvou obchodů zmizí 164 tisíc. Řetězec Ahold, který prodejny provozuje, přitom tašky nerozdává zdaleka u všech pokladen. Zřejmě ještě více si jich zákazníci rozeberou v konkurenčním Tesku. To však údaje tají.
"Je to obchodní tajemství," říká mluvčí Teska Eva Karasová.
Bursíkovo ministerstvo životního prostředí chce zákazem rozdávání igelitek zdarma donutit obchodníky ke změně chování.
"Je to jeden z nejzbytečnějších odpadů. Pokud nebude taška zdarma, ale bude stát třeba dvě koruny, každý se zamyslí, zda ji skutečně potřebuje," přibližuje mluvčí ministerstva Jakub Kašpar.
Ministerstvu vadí princip tašek na jedno použití. Kde přesně jednotlivé tašky končí, však nemůže sledovat. "Taková evidence je neuskutečnitelná," tvrdí Kašpar.
Na začátku je ropa
Osud igelitky může být velmi zajímavý – začíná třeba v ropných vrtech v Asii a končí v útrobách mrtvých ptáků u australských břehů.
Podle neoficiálních odhadů se většina igelitek či materiálu na ně dováží z Asie. I přesto, že speciální granule, ze kterých se dělají, vyrábějí přímo z ropy i rafinérie v severočeském Litvínově. Dovezené igelitky jsou však pro velké odběratele mnohdy levnější.
"Mezi naše dodavatele patří společnosti ze zemí Evropské unie i mimo ni," připouští Libor Kytýr, ředitel komunikace prodejen Albert a Hypernova.
Na začátku "života" tašky je ropa. Z různých přísad pak vzniknou granule, z nichž se vyrábějí plastové hadice a z nich následně tašky a sáčky. Co se děje dál? Poté, co lidé v igelitce odnesou nákup, závisí její další osud hlavně na tom, kam ji vyhodí.
Odpad z igelitekTašky, které se v supermarketech a hypermarketech rozdávají zdarma, tvoří 3 až 5 procent odpadu. Váží dohromady 9 tisíc tun a většina z nich skončí právě zde - na skládce či ve spalovně. Taška na skládce se rozkládá až 100 let. |
Druhou "nejoblíbenější" možností je nechat igelitku někde ležet – třeba na zahradě či v lese. Ekology přitom netrápí nějaké fatální zamoření přírody plasty. Problém tašky je, že je příliš lehká a volně létá.
"Velmi často je pozřou zvířata, kterým taška poškodí vnitřnosti a ona umírají. Asi nejčastěji se to týká ptáků. Právě z tohoto důvodu se nesmějí tašky rozdávat třeba v Austrálii," říká Ledvina. Pro jiné živočichy se igelitka zase stává pastí, která je udusí.
Taška jako mučicí zbraň
Podle Lukáše Viktory z České ornitologické společnosti nejsou igelitové tašky pro ptáky žádnou pochoutkou.
"Ale mnohdy do nich klovají proto, že v nich třeba zůstanou zbytky nějaké potravy. Nebo si z nich stavějí hnízda," přibližuje Viktora.
Tašky a sáčky z obchodů nebývají jedovaté, ale můžou ptákům poškodit trávicí soustavu. "Působí mechanické problémy ve střevech, blokace, poruchy pohybu střev," doplňuje Viktora.
Nepřekvapuje to ani lékaře a znalce moderních dějin. Nucené pojídání drti z igelitových tašek a sáčků bylo jednou z metod mučení v irácké věznici Abú Ghrajb za režimu někdejšího diktátora Saddáma Husajna.
Od tašky k protihlukové stěně
Jen malá část tašek končí ve speciálních popelnicích na plast. Na řadě míst jsou totiž jen kontejnery na PET lahve, nikoli na směsný plast. Tašky navíc nejsou z kvalitních materiálů jako lahve, a proto nemají tak široké využití.
"Z PET lahví se dá udělat kvalitní vlákno. Různé druhy plastů z tašek se však musí smíchat, je to spíše degradovaný plast," říká Ivana Hrabinová z poradny Veronica.
Vlákno z plastových lahví je dobrým materiálem třeba pro výrobu zimních bund. I pro tašky se však najde využití. Třeba v Uherském Hradišti se z nich vyrábějí zatravňovací plochy – tedy mřížky, které zpevní parkoviště či tramvajovou trať a může jimi prorůstat tráva.
Použité tašky jsou i v protihlukových stěnách či plastových lavičkách.
Vybraná Fakta o igelitkách- igelitové tašky se vyrábí z ropy. Granule pro výrobu tašek se v Česku vyrábí v Litvínově. Recyklace Odhození igelitové tašky Nesprávný odpad |
