„Na základě výzkumu ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, jsme zjistili, že někdy trvá až šest let od okamžiku, kdy se zjistí, že se v rodině odehrává domácí násilí, po okamžik, než se dítěti dostane psychologické pomoci,“ sdělila iDNES.cz Petra Wűnschová, ředitelka centrum Locika. To pomáhá dětem, které se s domácím násilím setkají.
Než se rodina odváží vyhledat pomoc nebo vyjde najevo, že k násilí dochází, trvá to většinou dlouho. Stále totiž mezi lidmi panuje mnoho předsudků. Zatímco třeba o šikaně se v uplynulých letech začalo mluvit otevřeně, hovořit o násilí je pro mnoho lidí stále problém.
„Téma násilí je v naší společnosti pořád tabu a tolerovaná norma. Mluví se o něm jen velmi málo, přitom se týká mnohých z nás a má velmi závažné důsledky na vztahy v rodině i vývoj dětí. S trochou nadsázky vždy říkám, že v Čechách už se ví, že se blízcí nesmí bít moc, ale trochu je to pořád možné. Stále se u nás traduje, že k dobré výchově patří pár facek,“ uvedla Wűnschová.
I když se přijde na to, že je v rodině něco špatně, pomoc se dostává spíše dospělým, děti zůstávají v pozadí. Služby pro ně jsou totiž špatně dostupné. „Psychologové jsou přetížení, objednací lhůty trvají několik měsíců, navíc odborníci často nejsou proškoleni ve specifické pomoci dětem. Je potřeba celý tým, který bude pracovat s celou rodinou, a takové služby v České republice zatím nejsou příliš podporovány,“ podotkla Wűnschová.
Centrum Locika
|
Ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje ročně kolem dvou a půl tisíc dětí, které jsou oběťmi domácího násilí. „Toto číslo ale není přesné. Odhady, které korelují s čísly ze zahraničí, jsou takové, že každé desáté dítě v České republice zažívá domácí násilí,“ upozornila Wűnschová.
Dodala, že je potřeba osvěta a prevence, aby si lidé začali víc všímat, co se kolem nich děje, a aby rodiny vyhledaly pomoc dříve. I okolí si totiž může všimnout toho, že je něco špatně a nabídnout pomocnou ruku.
Dítě, které zažívá domácí násilí, bývá tiché, smutné, nenápadné, velice úzkostné, nebo se naopak chová agresivně ke svému okolí. Jeho problémy v chování navíc často přetrvávají i v dospělosti. „Často se setkáváme s tím, že lidé, kteří jako děti zažívali násilí, toto chování opakují jako dospělí,“ dodala ředitelka.
Ze zmíněného výzkumu také vyplynulo, že až 90 procent dětí, v jejichž rodině se odehrává domácí násilí, jsou toho přímými svědky. Téměř polovina (42 procent) z nich je navíc samo napadeno agresorem.
„Nová data, která vyplynula z dotazníku, nám ukázala, že v době, kdy domácí násilí v rodině začalo, byla polovina klientů mladší pěti let a pětina dětí se do násilného prostředí již narodila,“ řekla Jana Paloncyová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Všechny děti, které přichází do Lociky, jsou přitom vážně ohroženy posttraumatickou stresovou poruchou, která má velký vliv na psychiku. Lidé, které zasáhne, trpí úzkostí, depresemi, porucha jim znemožňuje normálně fungovat. Druhou stránkou jsou zdravotní rizika. Pokud se porucha neléčí, může vést například k užívání návykových látek, nebo dokonce sebevraždě.
