MF DNES se ptala pacientů ve čtyřech českých nemocnicích, co by v jejich režimu změnili. Nejčastěji přišla řeč právě na nepříjemnost s buzením. Kdežto v cizině je to spíš kvalita jídla.
Třicetiletá zdravotní sestra Michaela Doláková, která nastoupila do jedné z příhraničních nemocnic v Rakousku, si pochvalovala: "Bylo to milé překvapení, ranní provoz tam začíná až kolem sedmé hodiny."
Padesát čtyři tisíc lidí se tak každý den probouzí nedobrovolně kolem páté hodiny ráno. A nejde o pracovníky, kteří odcházejí na ranní směnu, ale o pacienty, kteří leží na akutních lůžcích bezmála ve dvou stovkách českých nemocnic. V tomto jsou čeští zdravotníci vzácně zajedno – den začíná v pět hodin ráno.
"Jsem unavená a ospalá z toho, jak se liší zdejší režim dne od toho mého. Já pracuji od devíti a nevstávám tak brzo, tady mě budí ještě za tmy, naopak od půl šesté večer už by člověk měl asi jen spát," stěžuje si šestačtyřicetiletá pacientka interny pražské nemocnice na Bulovce.
"Některým pacientům se nelíbí, že musí vstávat v šest. Záleží na povaze lidí. O někom vůbec nevíme, že tu je, a jiný si stěžuje úplně na všechno," připouští sestřička na lůžkovém oddělení brněnské Úrazové nemocnice.
Redaktorky MF DNES, které prošly čtyři české nemocnice, se ptaly desítek pacientů, jak jsou spokojeni s denním režimem. Mezi spokojenými převažovali pacienti v nadstandardních pokojích. Režim tam není tak svázaný. Vypadá to, že kdo platí, ten má.
"Rozhodně nepatřím mezi nenáročné pacientky. Jsem zvyklá na pohodlí, ale tady si opravdu nemohu stěžovat," říká novopečená maminka Zuzana Wohlmuthová, která sdílí nadstandardní pokoj se svým rakouským manželem Clemensem v pražském Ústavu pro matku a dítě. Na výběr má různá jídla, dokonce i různé druhy čaje.
nemocniční řádJak vypadá den v české nemocnici 5.30 měření teploty 6.00 na pokoji se objevuje první ranní čaj 6.30 snídaně 8.00 ranní vyšetření 10.00 vizita 12.00 oběd 14.00 začínají návštěvy 15.00 svačina 16.00 měření teploty 17.00 konec návštěv 17.30 večeře Poznámka: mezi nemocnicemi mohou existovat rozdíly, uvedený režim je jakýmsi průměrem mezi nimi. |
České nemocnice nejvíce devastuje rutina, která se dodržuje už desítky let. "V jádru jsou všechny sestry hodné, obětavé. Ale musíte fungovat tak, jak ony chtějí, jinak bude jejich přístup k vám už vždy něčím poznamenán," míní pacientka, která si každoročně na dva tři týdny chodí lehnout na kožní oddělení jihlavské nemocnice.
Pozdější budíček si neprosadil ani David Rath
Co vadí pacientům? Zbytečné vizity, předepsané ústavní prádlo a špatné jídlo. "Jídlo je jalové, bez koření, jen sůl a vegeta. Polévky bez ochucení a večeře studené. Po celou dobu jsem nedostala jako přílohu žádnou zeleninu, nedávají nic, ani ovoce," dodává jihlavská pacientka. Jistý výdělek proto mají provozovatelé nemocničních kantýn, kam se pacienti chodí "dorážet".
Na soukromí si kupodivu Češi ani jejich západní sousedé příliš nestěžují, ale mají k tomu úplně odlišné důvody. Ve většině zemí na západ od nás, kde se kvalita v nemocnicích dlouhodobě sleduje, ho respektují, kdežto u nás s tím sice problém je, ale lidem to nevadí.
"Někdy rovnou řeknou, že jim nevadí, když lékař probírá jejich problémy před ostatními. Že prý se o sobě něco alespoň dozvědí," říká David Marx, šéf České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví.
Nejvíce "černých puntíků" nakonec dali pacienti dennímu režimu. "Nejvíce všechny trápí zbytečné budíčky v brzkých ranních – téměř nočních – hodinách.
A naopak velmi brzký noční klid. Někde už od sedmi večer," líčí Blanka Rubínová ze sdružení celiaků. Náměstkyně ministryně zdravotnictví Markéta Hellerová však namítá, že to nemá jiný důvod, než že si sestry neumějí lépe zorganizovat pracovní režim.
Zákon o zdravotních službách, který upravuje nemocniční řád na méně přísný režim, leží ve Sněmovně. Kvůli pádu vlády se však jeho přijetí zřejmě odsouvá na neurčito.
Přitom tam, kde režim trochu povolili, jsou spokojeni. Například v Prostějově či v pražských nemocnicích na Homolce a ve Střešovicích už se nemusí na všech odděleních vstávat tak brzy a pacienti jsou vděční. Jinde to kupodivu nejde.
"Když před časem v pražské vinohradské nemocnici chtěli posunout služby, aby sestry nezačínaly v šest, ale až v osm, personál to nechtěl," podotkl Marx. Podle něj je to důsledek nastavení společnosti – v Česku se vstává brzy a brzy se začíná i pracovat, protože lidé chtějí jít dříve domů.
Stejnou zkušenost má i David Rath, který "nový režim" zaváděl před dvěma lety jako ministr zdravotnictví. Nepodařilo se. "Narazil jsem na neuvěřitelnou zvykovost. Jde jen o to změnit nástupy směn. Ředitelé se ale vymlouvali třeba na příjezdy autobusů. Pacienti si stěžují, ani personálu to mnohdy nevyhovuje, ale management je spokojený, protože chodí na devátou, a tak je mu to jedno. Tam jsem cítil naprostou nechuť," říká Rath.
