Jiří Vybíhal shromáždil další nové příběhy a fotografie z doby, kdy nejen v Jihlavě visely skoro na každém rohu hákové kříže. Vydává svou v pořadí čtvrtou knížku s názvem Jihlavsko ve stínu říšské orlice. "V knize jsou i doposud neznámé informace," říká.
Tajemství, proč byl Himmler v Jihlavě, je rozluštěnoJiřímu Vybíhalovi se po několikaletém pátrání podařilo objasnit důvod dlouho tajuplné návštěvy říšského vůdce Heinricha Himmlera 13. června 1939 v Jihlavě. Jeho přítomnost nedokazuje žádná fotografie, jen podpis s datem v pamětní knize na radnici. V té době měla Jihlava po obsazení Čech a Moravy první čistě německou policii. A tito policisté byli v den, kdy přijel do města Himmler, slavnostně oblečeni do uniforem. "Z této návštěvy neexistují žádné záznamy v dobovém tisku. Můžeme se však právem domnívat, že byl této slavnostní události přítomen. Právě kvůli zřízení první ryze německé policie v Protektorátu Čechy a Morava," doplňuje Jiří Vybíhal. Příslušníků policie z řad jihlavských Němců bylo dost. Jinde se využívalo stále české četnictvo. Tehdejší starosta města dostal od Himmlera úkol: udělat z Jihlavy "německé" město. |
Kupříkladu rozpletl letité tajemství, proč do Jihlavy přijel říšský vůdce SS Heinrich Himmler. Nabízí i příběh dalšího nacistického pohlavára Arthura Seyss-Inquarta, který přišel na svět na Vysočině.
Arthur Seyss-Inquart se narodil v dnešním Stonařově na Jihlavsku v červenci roku 1892. Měl čtyři sourozence. Jejich rodiče se dohodli na tom, že chlapci budou vychováváni jako katolíci a dívky podle luteránského vyznání.
Současný Stonařov tehdy patřil do území Rakouska-Uherska. Seyss-Inquart tam později skoro každý rok trávil s rodinou letní prázdniny. Jeho otec Emil působil jako učitel na jihlavském gymnáziu a později povýšil na ředitele olomouckého gymnázia.
Když šel táta Emil v roce 1908 do důchodu, uspořádali mu studenti na rozloučenou impozantní noční průvod s pochodněmi.
Otec nacistického pohlavára ale neměl pěknou penzi. Sužovaly ho deprese a měl sklony k sebevraždě. Nakonec skončil v sanatoriu pro nervové choroby. Při životě jej držely jen injekce morfia. Zemřel při amputaci nohy v roce 1920. Jeho synovi bylo v té době 28 let. Arthurův strmý nacistický vzestup a rychlý pád tudíž jeho otec Emil nezažil.
Šlapal si na jazyk, snadno se začervenal, byl zdrženlivý
A jak Arthur Seyss-Inquart vyrůstal? Po skončení druhé světové války vyprávěl jako válečný zločinec svému obhájci u Norimberského procesu, že byl jako dvanáctiletý chlapec šikanován Čechy.
Arthur Seyss-Inquart před soudem v Norimberku. V procesu byl uznán vinným a 16. října 1946 byl popraven.
Jenže dopisy z období jeho dospívání nevykazují žádné znaky xenofobního, natož agresivního postoje k jiným národům. Jeho chování k židovským spolužákům vylíčil židovský spisovatel Max Zweig. Popsal jej celkem přátelsky. Prý si trochu šlapal na jazyk, snadno se začervenal, byl zdrženlivý až plachý. Také veskrze kolegiální. A nepatřil k části svých spolužáků, kteří byli antisemité. V té době se nikdy hanlivě nevyjádřil o Židech. Někteří byli jeho spolužáky.
Seyss-Inquart se později stal právníkem. Pryč bylo červenání, plachost a klidné soužití s židovskými obyvateli. Jeho politická kariéra stoupala. V roce 1931 vstoupil do NSDAP. Stal se horlivým zastáncem sloučení Rakouska s Německem.
Na dva dny se stal rakouským kancléřem a spojil ho s třetí říší
Pod nátlakem Hitlera se stal ministrem vnitra za vlády rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga. Jedenáctého března 1938 dokonce Schuschnigga nahradil a stal se na pouhé dva dny rakouským kancléřem. Povolal na pomoc vojska wehrmachtu a umožnil tak spojení s Hitlerovou třetí říší.
Z jihlavské návštěvy Himmlera (vlevo) zatím fotka objevena není. Na Vysočině ale zcela jistě byl.
Vůdce jej povýšil do hodnosti SS-Obergruppenführera a jmenoval ho do funkce ministra bez portfeje. V roce 1940 byl jmenován říšským komisařem v obsazeném Holandsku. Zde zůstal až do konce války. Stál tam za deportací místních Židů.
V Hitlerových očích stál vždy na nejvyšším stupni. Ten ho v závěti jmenoval ministrem zahraničí. Velkoadmirál Karl Dönitz ale Hitlerovo přání změnil a jmenoval na tento post méně angažovaného Lutze hraběte Schwerina von Krosigk.
To už se blížil Seyss-Inquart ke své smrti. Američané jej zatkli 8. května 1945 v Hamburku. Norimberský tribunál ho uznal vinným a spolu s dalšími nacistickými pohlaváry dostal trest smrti. Poprava byla 16. října 1946 v Norimberku.
