Ve třicátých letech minulého století bylo starostování v Jihlavě velmi rizikové povolání. Dvěma sociálním demokratům po sobě se stalo, že kvůli nervovému zhroucení skončili předčasně v čele radnice. Jeden z nich - Viktor Kousal - byl zvolen do čela města právě před osmdesáti lety.
Kousalův velký pohřebStarosta Kousal měl v červenci roku 1936 na jihlavské poměry mimořádný pohřeb. Na náměstí se s ním přišly rozloučit tisíce lidí. Před radnicí stála černě potažená tribuna s rakví a se stříbřitým křížem. Čestnou stráž stáli muži a ženy v krojích. Mimořádně zasedli zastupitelé, vyslechli smuteční projevy. Rakev táhly z náměstí na hřbitov tři páry vraných koní. Věnců byly plné dva vozy. Zpívaly dva pěvecké sbory. Smuteční průvod vycházel z náměstí čtvrt hodiny za zvuků kostelních zvonů. Průvod sledovaly plné ulice lidí. U hrobu promluvil Kousalův předchůdce Veverka, který též skončil jako starosta kvůli psychickým problémům. Pohřeb i čestný hrob blízko hlavního vchodu do hřbitova zaplatila radnice. Dnes hrob vypadá anonymně. Současný krajský šéf ČSSD připustil, že ho strana nechá obnovit. |
Všechno to začalo v prosinci roku 1932, kdy rezignoval na funkci první český starosta Jihlavy Rudolf Veverka. Bylo mu tehdy dvaapadesát a nosil titul doktora práv.
Práce pro město už byla nad jeho psychické síly. V česky psaných novinách se tehdy uvádělo, že Veverka na své zhoršující se zdraví upozorňoval své spolustraníky. Ti však jeho slovům nepřikládali význam a drželi kolegu dál v křesle starosty. Vše začali řešit až po jeho rezignaci.
"Vedení úřadu v této vážné době vyžaduje velkou námahu a starost, což bylo příčinou nervového otřesu našeho starosty," stojí v zápisu jihlavského zastupitelstva po rezignaci.
Doba byla opravdu těžká. Světová hospodářská krize dolehla i na Jihlavu. Německé noviny poté kritizovaly, že pod Veverkou byla finanční situace města v neutěšeném stavu a sílilo napětí mezi radnicí a jinými úřady.
Po Veverkovi byl zvolen další sociální demokrat Viktor Kousal. Bylo to v únoru 1933. Rodák z Heraltic byl do té doby soudním radou u Krajského soudu v Jihlavě.
Ve funkci starosty se mu dařilo, tlak doby ovšem nakonec také nevydržel. V červnu roku 1936 se jeho psychický stav razantně zhoršil. Kousal odjel ze svého domova v Bezručově ulici do nervového sanatoria ve Vráži u Písku. Tam se po třech týdnech začátkem července oběsil. Dožil se 54 let. Ještě ten den byly v Jihlavě vyvěšeny černé vlajky na radnici a všech městských budovách.
"Trýznily jej nervy, unikl hrozící duševní katastrofě samovolnou smrtí," napsaly poté noviny. Bylo to v době, kdy doznívala hospodářská krize a sílila moc Adolfa Hitlera. Soužití Čechů a Němců v Jihlavě se stále víc vyostřovalo. Navíc v dubnu 1936 zemřel Kousalův první náměstek Othmar Oberrenner.
Velký pohřeb starosty uprostřed mohutných oslav kompaktát
Paradoxní bylo, že Kousalův velkolepý pohřeb se odehrál v době, kdy v Jihlavě vrcholily měsíční oslavy 500. výročí basilejských kompaktát. Posledního rozloučení se proto zúčastnil i významný host ze Švýcarska, který původně přijel na Vysočinu slavit. Na pohřeb přijelo mnoho dalších osobností, třeba i starosta Třebíče.
Při posledním rozloučení pronesl jeden z jihlavských radních srdceryvný projev: "Jako hromová rána překvapila nás minulou středu krutá zvěst, při níž se zachvěly všechny nervy a svíralo srdce. Vzpírali jsme se uvěřit tomu, že tajemná sudička přestřihla navždy nit života našeho dobrého starosty."
Po smrti Kousala byly noviny plné jeho záslužných činů. "Ujal se funkce v době nejhorších hospodářských předpokladů, jaké kdy Jihlava měla. Krize byla na vrcholu. Za něj nastalo pronikavé zlepšení v hospodaření," hlásali zastupitelé a psali redaktoři.
Po jeho smrti byla zveřejněna zpráva, že se poprvé po mnoha letech podařilo městu hospodařit vyrovnaně. I finanční výhled do roku 1937 byl díky Kousalovi optimistický. Město začalo lépe platit dodavatelům služeb. Dříve měla radnice nedoplatky živnostníkům v řádech statisíců, za Kousala se dluhy vyrovnaly.
"Nezapomínal ani na sociální povinnosti města, zejména co se týkalo práce pro nezaměstnané. Často jezdil k úřadům do Brna a Prahy a sháněl peníze pro Jihlavu. To vše ho duševně vyčerpávalo," psalo se v nekrologu.
Dalším paradoxem bylo, že nad Kousalovým hrobem mluvil exstarosta a spolustraník Rudolf Veverka. Právě po jeho nervovém zhroucení usedl Kousal do křesla prvního muže města.
Veverka nakonec přežil i druhou světovou válku a dočkal se nástupu komunistů k moci. Zemřel v roce 1949.
