Jste zakladatelkou a ředitelkou Institutu ekonomického vzdělávání. Co vás k tomu vedlo?
Když jsem byla na střední škole na gymnáziu, tak mě bavily biologické olympiády, věnovala jsem se chemii, chodila jsem na různé biologické a chemické kroužky, jezdila jsem na odborná soustředění. Ve druháku mě začala bavit ekonomie. A právě tehdy jsem zjistila, že v ekonomii žádné podobné vyžití není - pro studenty nebyly žádné kroužky, soustředění, či soutěže. Na vysoké škole jsem se proto rozhodla právě toto pro současné středoškoláky vytvořit a založit právě ekonomickou olympiádu, kterou v rámci Institutu ekonomického vzdělávání pořádáme. Institut sám v podstatě vznikl proto, aby nabídl vyžití, vzdělání a komunitu studentům se zájmem o ekonomii a finance.
Poté jste jej založila, přerušila jste své studium na VŠE. Nelitujete toho?Nelituju toho vůbec. Cítila jsem, že nemám jinou možnost. Buď studium ukončit, nebo ukončit firmu, a to jsem nechtěla udělat, bylo by to nezodpovědné.
Nesetkáváte se s tím, že vám lidé vyčítají, že vy nemáte ještě dostudovanou vysokou školu a už tu poučujete ostatní?
Nestýkám se s tím v podstatě vůbec. Nemyslím si ale, že nedokončená vysoká škola je něco, co by mi nyní bránilo v mé práci. Institut je fungující organizací, takže to zdaleka není tak, že bych u nás já všechny osobně učila ekonomii a finance. Když nad tím teď přemýšlím, poslední přednášku pro pedagogy jsem měla před více než půl rokem. Pracuje s námi spoustu odborníků z univerzit i z praxe, kteří učí naše kurzy v INEV akademii, vytvářejí otázky do ekonomické olympiády, tvoří náš research a analýzy. Já se soustředím na vedení organizace.
Přerušení studia nicméně neznamená jeho ukončení. Plánujete se ještě na vysokou školu někdy vrátit?
Mě studium obecně hodně baví. Baví mě studovat, vzdělávat se, což ovšem nutně není synonymem univerzity. Dokážu si představit, že se do školy vrátím, mám vyhlédnuté nějaké studijní programy třeba ve Finsku. V Česku bych ovšem už studovat nechtěla.
Proč ne?
V Česku máme skvělé univerzity, nicméně mi připadá, že studium v zahraničí by mi nyní více dalo. Českou perspektivu na vzdělávání, finance, ekonomii a podnikání jsem získala během svého studia i praxe. Ráda bych tak nyní zkusila studium v zahraničí, protože tam opět vnímají věci jinak. Zároveň bych si tam na vlastní kůži udělala srovnání jak fungují české a zahraniční univerzity.
Martina BacíkováZaložila Institut ekonomického vzdělávání a pod záštitou ministerstva školství a ČNB začala pořádat Ekonomickou olympiádu pro studenty středních škol. Jde o největší soukromou vědomostní soutěž, kterou nepořádá ministerstvo školství. Nyní soutěž pořádá v šesti zemích Evropy i v Číně. |
Často se setkávám s názorem, že lidé chodí na vysokou studovat ekonomické obory jen proto, aby něco měli vystudováno. Bez záměru v tom oboru cokoliv dělat. Máte obdobné zkušenosti?
Tohle je právě jeden z důvodů, proč jsme začali dělat i naši Ekonomickou olympiádu. Všimla jsem si, že když se středoškolákovi řekne ekonomie, tak se mu vybaví účetnictví, daně, případně matematika. Přitom ekonomie je o něčem jiném, například národním hospodářství, měnové politice nebo rozhodování spotřebitele. Ekonomie není účetnictví. A sama si pamatuji, že když jsem studovala na vysoké, tak si mnoho lidí myslelo, že jdou v podstatě studovat účetnictví. Takže ani mnoho středoškoláků neví, co to ta ekonomie pořádně je.
Nejhůře dopadá mikro a makroekonomie
Jak už jste zmínila, váš institut pořádá Ekonomickou olympiádu pro studenty středních škol pod záštitou ministerstva školství a ČNB. Jak jste se dostala jako outsider k tomu, že vám tuto soutěž podpořily tyto dvě instituce?
Pro ministerstvo školství jsme opravdu byli vyloženě outsideři, vyplnili jsme oficiální žádost a odeslali standardním způsobem. Záštitu nám tehdy dali pouze na event finále ekonomické olympiády. Podruhé nám zaštítili již celou ekonomickou olympiádu, protože se jim spolupráce v předchozím roce osvědčila.
V ČNB to bylo o něco složitější, tam jsme se prezentovali na mnoha jednáních a přesvědčovat klíčové osoby, že si jejich podporu opravdu zasloužíme. Trochu nám pomohlo i to, že jsem z předchozí práce znala několik lidí v ČNB. Národní banka běžně takové věci nepodporuje. A nakonec se to po půl roce jednání povedlo, myslím si, že zejména díky naší vytrvalosti, podpoře zevnitř a troše štěstí.
Když se podíváte na výsledky od startu olympiády, jak si v ní žáci vedou?
Jak v čem. Co dopadá obecně nejhůře, tak je mikroekonomie a makroekonomie. Naopak obecně nejlépe dopadají aktuální události, tedy otázky na aktuality v české ekonomice, a třeba aktuální kurz koruny k euru. Takže mladí lidé čtou média a mají zájem o veřejné dění. Nicméně, protože před čtením zpráv nemají často základy ekonomie a financí, tak nejsou schopni plně porozumět tomu, co a proč se v ekonomice děje.
A lepší se?
Dle analýz se finanční gramotnost mladých lidí pomalu zlepšuje. V rámci olympiády zatím poměrně dobrou porovnatelnost mezi jednotlivými ročníky co se týče úspěšnosti. Ekonomická olympiáda se pořádá také na Slovensku. A pro zajímavost - Slováci jsou lepší ve finanční gramotnosti než Češi. My jsme ale zase lepší třeba v monetární politice.
Olympiádu navíc nepořádáte jen tam, ale také v Maďarsku.
Je to tak, nyní děláme olympiádu v sedmi zemích a rozšiřujeme se dál.
Jaké země to jsou?
Působíme v celé visegrádské čtyřce - Maďarsku, Polsku, Česku a Slovensku. Nově jsme také v Řecku a v Bosně a Hercegovině. A i v Číně. Ve všech zemích již proběhla školní kola a budou soutěžit v letošním mezinárodním finále. Nyní expandujeme i do dalších zemí a směřujeme k pořádání celosvětové soutěže v ekonomii.
Jak se vstupuje s takovou soutěží do jiných zemí?
Až na Polsko a Maďarsko se všechny naše partnerské země ozvaly samy. Co se týče Číny, tak mi jednoho dne v roce 2019 přišel e-mail od někoho, koho jsem neznala. Psali, že zastupují organizaci, která se specializuje na mezinárodní vzdělávání a jeho přenos do Číny a že by se do olympiády rádi zapojili. Já jsem si tedy prvně myslela, že je to spam a málem jsem to smazala. Nakonec jsem ale na e-mail přeci jen odpověděla, navázali jsme spolupráci a Ekonomická olympiáda se nyní pořádá i pro tisíce čínských studentů.
Školství reaguje na změny pomalu
Jak je to s účastní kluků a dívek na olympiádě. Převládají tam spíše kluci?
Docela to kopíruje situaci ve společnosti. V prvním, školním kole máme vždy poměr kluků a holek blízký 50 na 50. Zároveň jsou v tomto prvním kole podobně průměrně úspěšní. Nicméně jak pokračují dál do krajského kola, kluci přibývá a ve finále je pak z 50 studentů, kluků většina. A z těch 50 se následně vybírá 10 finalistů k ústnímu zkoušení, ze kterých se vybírají vítězové a tam například v letošním roce nebyla žádná holka. Co je zajímavé, tak na Slovensku i v jiných zemích, kde olympiádu pořádáme to mají dobře genderově vyvážené a s takto významnou převahou kluků se v podstatě nepotýkají.
Jak se vy osobně díváte na české školství a jeho přístupu k ekonomice a financím?
Jedním z důležitých cílů vzdělávání by měla být příprava mladých pro budoucí život, aby našli uplatnění a aby se v životě neztratili. Společnost i ekonomika se mění a mladí lidé před 50 lety potřebovali pro svůj úspěch něco úplně jiného, než potřebuje dnešní generace. Školství na změny ovšem reaguje velice pomalu.
Je zřejmé, že znalost finanční gramotnost a financí za komunismu nebyla potřeba. Nicméně v současné ekonomice je finanční gramotnost velmi důležitá pro základní fungování ve společnosti. Nejen proto, aby lidé mohli investovat a postupně bohatnout, ale hlavně aby se hlavně nedostali do finančních a s tím spojených životních problémů. V Česku máme 10 procent obyvatel v exekuci, což je neskutečně vysoké číslo, které nikde ve světě nemá obdoby. Je to bohužel primárně způsobeno nešťastným nastavením právního řádu a účelově štědrými odměnami exekutorům. Než projde politická změna tohoto doslova mafiánského systému, můžeme pomoci právě vzděláváním a prevencí.
Kdybych měla vyjmenovat nějaké další znalosti, které jsou podle mě velmi důležité pro všechny ve 21. století, tak je to péče o své mentální zdraví, kritické myšlení, mediální výchova a digitální dovednosti. To jsou věci, které by se měli učit právě i na úkor encyklopedických znalostí, které jsou součástí tradičních předmětů, které se dají během pár sekund vyhledat na internetu.
Mělo by takové vzdělávání začít od základních škol, nebo až od středních?
Věřím, že co nejdříve. Osobně doporučuji, aby se třeba s finanční gramotností začalo do nějaké míry už v mateřské škole, aby děti pochopily odkud pochází peníze, že nám je nedává bankomat, že si je musíme vydělat.
Co by mělo vědět o penězích dítě na prvním stupni?
V tomhle věku by dítě mělo zhruba vědět, že se peníze vydělávají prací, je třeba s nimi pečlivě hospodařit a uvědomovat si jejich hodnotu. Vědět, že 1000 korun za panenku je moc a 100 korun tak akorát. A pak je dobré děti naučit princip obětované příležitosti, že když si za 100 korun koupí právě tu panenku, tak už mu nemusí vystačit peníze na autíčko nebo třeba na časopis.
Být šťastná a submisivní
Ptala jsem se vás již, zda vám někteří nevyčítají, že jste nedokončila ještě ani vysokou školu. Zajímalo by mě, zda jste se někdy ve vašem oboru nesetkala a s tím, že vám někteří říkali, že tématu dostatečně nerozumíte, protože jste žena?
Ano, stalo se mi to, ale spíše bych řekla směrem k tomu, že šéfuju organizaci a podnikám, což mě přece jako ženu nemůže dělat šťastnou. Co by mě prý šťastnou udělalo je být více submisivní a starat se o kariéru nějakého přítele či manžela a nechat se jím živit. Tohle je samozřejmě extrém a nestává se to často, ale pár mužů mi to takhle řeklo i přímo do očí.
Mnohem častěji jsem se nicméně setkávala s takovým pasivním sexismem. Já věřím, že to lidé nedělají záměrně a s největší pravděpodobností si to ani neuvědomuji, kolikrát to dokonce myslí dobře. Ale když máme nějaké pracovní jednání, tak je to často nepříjemné, občas i překážkou pro spolupráci.
Dokážete říct nějaký příklad?
Pamatuji si jednu schůzku, na kterou jsem vzala dvě své kolegyně - mladé holky, byla to jejich první vážnější obchodní schůzka, kde měly za úkol osobně prezentovat. Přišly jsme na schůzku a čekali nás tam tři pánové z jedné větší společnosti. Zdůrazňuji, že to byla pracovní schůzka, na které jsme prezentovaly nějaké věci k jednomu projektu. Nicméně obzvláště jeden z těch pánů měl každých pár minut nevhodné a znevažující narážky a komentáře právě na mé kolegyně, občas i na mě. Byl velmi přímý ve sdílení svých názorů, co by ženy měly, nebo neměly dělat. Dával všem najevo, že jsou to jen malé holky, že nevědí, o čem mluví a měly by spíše poslouchat.
Předpokládám, že pro vaše kolegyně to asi nebyl úplně příjemný zážitek.
Vzaly si to velmi osobně a prohlásily hned po odchodu ze schůzky, že už na žádnou další schůzku jít v budoucnu nechtějí. Vím, že tahle zkušenost mne nutila k zamyšlení, kolik žen to v takové situaci vzdá a uklidí se do nějaké méně náročné či podřadnější pozice, ve které nebudou předmětem těchto poznámek. Osobně bych to nikomu neměla za zlé, protože vím, čím jsem si já prošla v prvních dvou třech letech na denní bázi bylo velmi nepříjemné.
Jak se to podařilo vám?
V té době jsem nad tím moc neuvažovala a brala jsem to jako běžnou součást života, se kterou se musím vypořádat, jinak nedokáži to, co potřebuji. I když jsem měla horší dny, snažila jsem se jít neustále dopředu. Docela se mi to po čase začalo dařit ignorovat i navigovat. Měla jsem takové štěstí v neštěstí, že jsem si neuvědomovala, v jaké jsem nevýhodě, jak strašně málo je v Česku žen podnikatelek, manažerek, a že to se mnou kariérně statisticky vůbec nadějně nevypadá.
Bylo pro mě hrozně důležité, abych pracovala na tom, co je potřeba a aby se vše podařilo. Kdybych neměla takový focus a pocit nutnosti posouvat smysluplné věci kupředu, tak si osobně myslím, že bych to vzdala už někdy ve dvaceti, nestálo by mi to za to. To může být i částečná odpověď na to, proč je tak málo žen na vrcholových pozicích.
Dost často se poukazuje na to, že ženy se na vrcholové pozice nehlásí samy. Když například firma hledá manažera, ozývají se spíše muži, protože spousta žen si myslí, že na takovou pozici nemají dostatek zkušeností, a to i když splňují všechny požadavky.
Pokud je to v rámci jedné firmy, kdy se vypíše manažerská pozice a hlásí se na ní primárně muži, tak je možná dobrá zamyslet se nad tím, jak podpořit ženy, aby se neostýchaly přihlásit také. Často je pracovní prostředí tradičně mužské, což znamená, že ženy mají automaticky nevýhodu, kvůli své výchově si také často méně věří. České matky jsou navíc za mateřství celoživotně penalizovány. Dle dat obecně následuje významný pokles mzdy, posléze důchodu i kariérních vyhlídkách. Na rodičovskou dovolenou chodí pouze jedno procento českých otců, takže se to týká v podstatě výhradně žen.
Rodičovská dovolená a ženy v ekonomice
Co by tedy pomohlo?
Nejsem expertem na toto téma, nicméně věřím, že pokud by rodičovská dovolená byla mezi oba rodiče rozdělena rovnoměrněji, bylo by to potenciálně lepší pro všechny zúčastněné i ekonomiku, nejen ženy. Mají to tak například v Německu, Finsku, Islandu a dalších zemích, kde systém finančně motivuje rodiče, aby se na rodičovské vystřídali.
Vy osobně se nebojíte, že si jednou budete muset zvolit mezi rodinou a prací?
Zatím nad tím u sebe nepřemýšlím, bylo by pro mě v současnosti těžké dělat případné kompromisy a tak se zatím nikam nehrnu.
Když se podívám na ČNB, tak viceguvernér a členové bankovní rady jsou jen muži. Na postu předsedy či guvernéra se nikdy neobjevila žena. A v bankovní radě se dosud objevily pouze dvě ženy. Jak vy vnímáte zastoupení žen v ekonomice, je na tom Česko dobře, nebo máme co dohánět?
Myslím si, že v tomhle máme určitě hodně co dohánět. Zastávám názor, že jsme v hodně těchto tématech jako společnost zabrzdění ve stádiu, kdy si ještě ani nepřipouštíme, že máme nějaký problém. Vlastně až od vás poprvé slyším, že by si někdo všiml, že v ČNB jsou pouze muži.
Věřím, že by bylo užitečné si položit otázku, proč to vyspělé západní země vnímají jako problém a my ne? Velká část české společnosti jednoduše předpokládá, že na vrcholové pozice se dostanou zkrátka ti nejschopnější, a proto pokud je většina vrcholových pozic obsazena muži, musí být přece i nejschopnější. To však nutně nemusí být pravda, a to z důvodu mnoha způsobů systematického znevýhodňování žen.
Co by se tedy mělo udělat? Když se stane guvernérkou žena, pomůže to třeba zvýšit počet žen v ekonomice?
To je těžké otázka. Pokud si představíme, že by v radě ČNB byla polovina žen a polovina mužů, dokážu si velmi dobře představit, že v průběhu příštích pár let by se na vrcholových pozicích ve finančním sektoru i akademické sféře „přirozeně“ objevilo více žen. Z dlouhodobého pohledu by to ženám opravdu pomohlo. Obecně je to ale taková otázka typu co bylo dřív, jestli slepice, nebo vejce. Potřebujeme, aby byly dříve dosazeny ženy na ty vrcholové pozice a pak se to všechno spraví? Nebo na tom potřebujeme pracovat odspodu tak, aby se ženy na vrcholové pozice dostaly přirozeně samy? Přiznávám, že na takovou otázku já sama nemám odpověď.
Světové ekonomické fórum informovalo o tom, že bude trvat 257 let, než se ekonomická mezera mezi ženami a muži uzavře například s ohledem na platy. Co by se podle vás mělo udělat, abychom mezeru překonali co nejdříve?
Zde by se podle mě dalo udělat hodně věcí. Jednu z nich už jsem zmiňovala - motivace rovnoměrněji čerpat rodičovskou dovolenou mezi rodiči. Zároveň třeba také jako společnost automaticky neočekávat, že žena zůstane dlouhé roky sama doma na rodičovské odříznutá od okolního světa, a že muž bude muset živit rodinu a tedy s dítětem trávit minimum času. Měli bychom dát lidem více na výběr.
Také si myslím, že kdyby všechny ženy na světě byly finančně nezávislé a nemusely se strachovat o své finanční zabezpečení, tak by celý svět by se stal rychle rovnoprávným z hlediska genderu. Ženy by zjistily, že mají finanční nezávislost, že mohou dělat spoustu věcí a nikdo jim v tom nemůže zabránit, protože se o sebe a své blízké postarají. A to se pak dostáváme zpátky na začátek k tomu, že finanční gramotnost obzvlášť u žen je extrémně důležitá, protože finanční nezávislostí se otevírá velké množství možností a pokud má žena i dnes finanční svobodu, tak se z hodně stereotypů a genderových očekávání může vymanit, může říci ne a odejít.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
