Narodil se roku 1821 do zaopatřené rodiny důstojníka, který se nepohodl se svými nadřízenými a opustil Anglii. Rodina žila dlouho ve Francii i jinde v Evropě a kočovný život mladého Richarda dost poznamenal. "Domovem pro ty silné je celý svět," říkával s oblibou.
Z Oxfordu do nevěstince v Karáčí
Otec ho poslal na anglické školy, vzpurný mladík se ale raději věnoval užitečnějším věcem: šermu, sokolnictví, slaňování do kráteru Vesuvu nebo navazování známostí s prostitutkami. Na studiích v Oxfordu o sobě sice dalo vědět jeho mimořádné nadání pro jazyky, ale též pro rvačky, souboje a konzumaci kořalky. Slavná univerzita byla pro Richarda příliš těsná, brzy byl vyloučen.
BURTONOVY CESTYMezi nejvýznamnější patří výprava do Mekky (1853), do Hararu v dnešní Etiopii (1854), neúspěšná výprava do Somálska (1855) a výprava k velkým africkým jezerům (s Johnem Spekem, 1858). |
Další zastávkou byla armáda a služba v Indii. Tady Burton definitivně propadl kouzlu studia cizích kultur. Projevil se jako bystrý pozorovatel, ovládl množství dalších jazyků a stal se znalcem místních lidí a jejich zvyklostí. Nadřízení si brzy všimli jeho schopností, a tak začal pracovat pro tajnou službu. Brzy ovšem dostal delikátní úkol. Prozkoumat, co je pravdy na tom, že britští vojáci relaxují v jednom nevěstinci v Karáčí, kde se o ně starají mladí chlapci v ženských šatech.
Burton splnil zadání odpovědně, vše na místě prozkoumal a sepsal podrobnou tajnou zprávu. Sexuální zvyky různých národů ho zajímaly jak v teoretické, tak v praktické rovině i později. Psal o nich celý život, a to s nezvyklou otevřeností. Jeho velitelé však dospěli k závěru, že zvláštní mladík bude nejen podivín, ale i zvrhlík. Celá záležitost prosákla na veřejnost a jeho vojenskou kariéru ukončila. Burton se tak stal definitivně cestovatelem a dobrodruhem.
V přestrojení do Mekky
Nejvíc ho proslavila cesta, kterou podstoupil v roce 1853. V různých přestrojeních, třeba za afghánského lékaře nebo za derviše (Burton dlouhodobě studoval súfismus a převlek za jeho stoupence patřil k jeho nejoblíbenějším) se tehdy vydal na nebezpečnou cestu do Mekky, svatého města islámu. Nebyl prvním Evropanem, který do zakázaného města pronikl (nemuslimům není návštěva saúdskoarabského města povolena dodnes), ale díky své schopnosti poutavě psát se stal tím nejznámějším. Jeho kniha byla bestsellerem své doby.
Burton musel na cestě podniknout různá praktická opatření. Aby nevypadal příliš světlý, natíral si kůži extraktem z ořechů, pečlivě studoval všechny drobné každodenní zvyky muslimů, dokonce podstoupil obřízku. Na ostatní poutníky působil asi jako poněkud výstřední podivín, ale odhalen nebyl (i když jednou byl přistižen, jak močí vestoje, což bylo zcela nepatřičné a musel vše složitě vysvětlovat).
Svými proti-kolonialistickými názory si Richard Francis Burton nadělal mnoho nepřátel.
Po návratu se z něho stala slavná osobnost. Jeho další cesty financovala Královská zeměpisná společnost (a britská vláda) a zapsal se jimi do dějin objevování Afriky. Opět v přestrojení pronikl jako první běloch do etiopského města Harar, kam byl cizincům rovněž pod trestem smrti vstup zakázán. Spolu s Johnem Spekem pak hledal prameny Nilu, aby rozřešil největší zeměpisnou hádanku své doby. Sice neuspěl, ale došel jako první běloch k jezeru Tanganika, jeho kolega objevil Viktoriino jezero a Burton o svých cestách napsal další úspěšné knihy.
Vydavatel Kámasútry
Kromě cest a psaní ale rozvíjel i svoji zálibu ve zkoumání erotiky. Měl štěstí, že jeho žena, pocházející z řad britské aristokracie, pokládala jeho koníček vždy jen za vědeckou činnost a nijak mu v ní nebránila. Burton tehdy značně riskoval. Anglie 19. století považovala za obscénní mnohem méně explicitní texty, než byla jeho oblíbená Kámasútra, kterou spolu s dalšími texty vydával se svým podivínským přítelem, orientalistou a překladatelem Forsterem Arbuthnotem v ilegálním vydavatelství, aby kolovaly jen v kroužku zasvěcenců.
SLAVNÉ VÝROKY"Čím déle studuji náboženství, tím více jsem přesvědčen, že člověk ve skutečnosti vždy uctíval jen sám sebe." |
Burton byl ve svém oboru průkopníkem. Sám přeložil a do anglicky mluvících zemí uvedl příběhy Tisíce a jedné noci. Nikoli ovšem v podobě pro děti, jak je zná skoro každý, ale v původním znění. S množstvím sexu a pikantnostmi, včetně podrobných komentářů shrnujících jeho výzkumy sexuálního chování Orientu. K vydání připravil i Zahradu vůní, arabskou variaci na téma Kámasútry.
Později podnikl několik dalších výzkumných cest. Pak jako vážený člověk vstoupil do služeb britského ministerstva zahraničí, aby působil v diplomatických službách v různých částech světa. Zemřel jako britský konzul v Terstu v roce 1890.
Richard Burton byl zvláštní člověk. Vypadal jako z jiného světa, hlavně poté, co ho v Somálsku trefili oštěpem: prošel mu oběma tvářemi a ozdobil ho dvěma mohutnými jizvami. Burton celý život hledal něco jiného, než mu mohla nabídnout tehdejší Evropa. Mezi lidmi odlišného náboženství, barvy kůže a kultury se cítil možná lépe než mezi svými.
Jeho kolegové z armády v Indii mu říkali "bílý domorodec" a také "drsňák Dick". Rád šokoval své okolí, a také se mu to obvykle dařilo. Jeho odkaz je přitom trvale platný. Když chceme porozumět jiné kultuře, musíme o ní především něco vědět, přistupovat k ní bez předsudků a naučit se ji respektovat.
DOPORUČUJEMEPro bližší informace o Richardu Burtonovi si přečtěte pozoruhodný biografický román bulharského spisovatele Iliji Trojanowa Sběratel světů a podívejte se na snímek Měsíční hory (Mountains of the Moon) z roku 1990 o Burtonově a Spekeho výpravě za prameny Nilu podle románu Williama Harrisona, který odhaluje, jak se Richard Burton podle tvůrců stavěl k lásce mezi muži. |
