Giovanni Battista Grassi (1854–1925): italský hrdina, který rozuměl parazitům
Dobrovolně zpřístupnit tělo škrkavkám vyžadovalo velké sebezpaření. Grassi k němu měl důvody. Vědecké a humánní
Italský lékař a zoolog Giovanni Battista Grassi patřil k fenomenálním badatelům z přelomu 19. a 20. století. Dodnes je předmětem debat a kontroverzí, proč se vlastně nakonec po zásluze nedobral Nobelovy ceny. Tu si v roce 1902 odnesl britský chirurg Ronald Ross, který formálně popsal přenos malárie mezi ptáky. Což byl jistě užitečný střípek do mozaiky poznání.
Jenže Grassi již v té době dokázal popsat průběh celé nákazy, stanovit jejího původce, popsat cyklus plasmodií a ještě poukázal na význam samiček komárů pro přenos nemoci. Doslova řekl: „Bez komárů není malárie.“ Jinými slovy, namaloval celý obraz, a přesto se uznání kolegů nedočkal. Na vědu naštěstí nezanevřel, prosadil se jako neúnavný průkopník v oblastech parazitologie. V oboru, v němž publikoval více než 250 vědeckých studií.
Giovanni Battista Grassi    |
Díky němu víme vše o blechách, tasemnicích a škrkavkách. Právě s nimi se pojí jeho nejznámější a velmi „osobní“ experiment. Šlo mu o to doložit, či vyvrátit, popsat, jaký je životní cyklus škrkavek, jinak asi nejběžnějších parazitů lidského organismu. Při běžné pitvě zažívacího traktu libovolného nebožtíka nebyl problém nalézt žížalkovité parazity uvnitř. Otázkou bylo, jak se tam dostali. Nedalo se totiž předpokládat, že by někdo 15 až 20 centimetrů dlouhé dospělce v hojnějším množství omylem snědl. A jejich přítomnost ve střevech zase nevysvětlovala, jak se jimi může nakazit někdo další.
Grassi si proto nechal 30. srpna roku 1879 ke svačině naservírovat zvláštní menu. Vajíčka vypreparovaná a uvolněná z těl škrkavek. Už to samo je dost nechutné, ale skutečnost byla ještě o drobet horší. Jejich zdrojem byly vnitřnosti nebožtíka, který skonal o osm měsíců dříve.
Grassi si tedy pochutnal na vajíčkách parazitů, kteří byli v mrtvole. A pak? Vytrvale vyčkával tři týdny, než začal pociťovat jisté zdravotní obtíže. Ke své radosti začal ve své stolici nacházet drobná vajíčka škrkavek. Znamenalo to tedy, že uvnitř jeho střev se z vajíček urodilo a dospělci parazitů se nyní sami rozmnožují. Překvapilo ho i produkované množství vajíček. Byly jich desítky tisíc.
Záležitost se škrkavkami a jejich šířením se tím stala mnohem jasnější. Jejich přenos mezi lidmi zajišťovala konzumace kontaminovaného zdroje. Například špatně očištěné zeleniny pěstované v zemině hnojené lidskými fekáliemi. Giovanni Grassi svým maximálním osobním nasazením sice nepostihl celý, mnohem komplexnější životní cyklus škrkavek a jejich putování lidským tělem, ale upozornil na nejzásadnější část týkající se jejich šíření.
