Sobota 8. srpna 2020, svátek má Soběslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 8. srpna 2020 Soběslav

Skutečný Pán much. Klučičí kamarádství porazil vědec až napotřetí

aktualizováno 
Onen pokus přenesl děsivý příběh z knihy Pán much do reality. Dvě skupiny mladých hochů se napadaly, ničily si věci pro přežití. Experiment z Robbers Cave potvrdil teze psychologa Muzafera Sherifa a dal mu slávu. Byl však umně nastrojený a vyšel až napotřetí. Předtím nad ním dvakrát zvítězilo klukovské kamarádství.

Příběh o zfanatizování, právu silnějšího, nesolidaritě. Knihu Pán much napsal William Golding v roce 1954, experimenty psychologa Muzafera Sherifa ji připomínaly, alespoň pokud šlo o vědcův záměr. | foto: Profimedia.cz

Dobro i zlo je v každém z nás a chybí jen málo, aby se křehká rovnováha nebezpečně vychýlila. Zvlášť když jsme součástí širší skupiny. Zažehnout jiskru konfliktu mezi dvěma společenstvími lidí je snadné, stačí omezit dostupnost zdrojů, peněz, potravy, vlivu. A stejně jako se dají skupiny lidí vmanipulovat do agrese, je možné je z ní i vyvést.

To je jen pár kusých tvrzení ze studií zakládajících teorii realistického konfliktu Muzafera Sherifa Başoğlu. Turecko-americký badatel, který položil základy sociální psychologie a který byl v padesátých a šedesátých letech vědeckou celebritou.

Fotogalerie

Jeho zářná kariéra začala hned poté, co se dostal na Harvardovu univerzitu. Poklidné akademické prostředí, tolik odlišné od nepokoji zmítaného tureckého Izmiru, jeho rodiště, jej vedlo k otázce: Proč někdy lidé vytvoří vzájemně spolupracující skupinu a jindy jdou jeden druhému bezhlavě po krku?

A během stipendiem hrazeného bádání měl dost času, aby vytvořil základní rámec svých teorií. Příčinou konfliktu mezi dvěma skupinami je, když mají protichůdné cíle, nebo nezávisle na sobě usilují o totožný zdroj s omezenou dostupností. „Pak se tyto skupiny stanou vůči sobě nepřátelské, byť jsou složeny z normálních, sociálně plně adaptovaných jedinců,“ soudil.

Čerstvě poválečné době to přineslo vysvětlení, proč jsou jinak rozumná a inteligentní lidská společenství schopna vést války. Pozitivní ohlasy Başoğlu povzbudily, v americkém akademickém prostředí zdomácněl, změnil si jméno na Muzafer Sherif a pokračoval v práci. V roce 1953 mu Rockefellerova nadace udělila grant ve výši 38 tisíc dolarů, s připočítanou inflací by to dnes byla desetinásobná suma, aby svou teorii propracoval a experimentálně doložil.

Bylo to téma se zřetelným dopadem na dění v celém světě. O tři léta později spatřila světlo světa jeho nejslavnější práce Experiment skupinového konfliktu. A také jeho největší podvod na vědě.

Velká táborová rvačka

I když studie zabrala jen šest stránek ve vydání vědeckého magazínu Scientific American, mezi odborníky způsobila zemětřesení. Hlavně proto, že dokonale demonstrovala všechna předchozí tvrzení a odhady neomylně přesného psychologa Sherifa. Často bývá nazývaná Experiment z Robbers Cave, protože se odehrávala v stejnojmenné lokalitě v oklahomském státním parku. Popisuje osudy dvou jedenáctičlenných skupin jedenáctiletých chlapců, kteří se spolu ocitli na dětském letním táboře, aniž by se předtím znali.

Sherif se svolením jejich rodičů zajistil důsledné propátrání jejich předchozího psychického stavu, školních výsledků a chování. Všechno to byli lehce nadprůměrní chlapci z dobrých, nekonfliktních rodin. Chtěl tím doložit, že se sklony k agresi mohou probudit i mezi „slušnými hochy“.

Obě skupiny o sobě nejprve nevěděly, po několik dní se sžívali jejich členové mezi sebou. Pak nastoupila fáze seznámení a „konfliktu“, kdy se oba týmy utkávaly během sportovních zápolení a táborových her. Hoši z obou družin rychle přijali „kmenovou mentalitu“. Jedni si říkali Chřestýši, druzí pak Orli. A moc se nemuseli.

Přispívalo k tomu i to, že se po každém zápolení, ať to byl fotbal, závody kánoí, nebo lukostřelba, odměny dočkali jen vítězové. Ceny za umístění byly zdrojem, jehož omezená dostupnost podporovala třenice a sváry. Otevírací nožík nebo čokoláda byly jen pro vítěze. Po několika hrách přituhovalo, docházelo ke strkanicím, nadávkám, urážkám.

Vrcholem byl vpád jedné skupiny na území druhé. Výsledkem byla krádež a spálení vlajky. Druhý den následovala odveta, zpustošení nestřežené chatky. Velká táborová rvačka se zdála být nevyhnutelnou. Do věci se museli přímo vložit vědečtí asistenti pana Sherifa v roli táborových vedoucích, aby zabránili násilí.

Vyrobit válku je snadné. Zvládneme i mír?

Sherif teď mohl přistoupit k třetí fázi experimentu. Mírnění, zklidnění konfliktu. Ukázalo se, že společně strávený čas, tedy zvýšení vzájemného kontaktu, ke smíru Orlů a Chřestýšů nevedlo. Skončilo to bombardováním vejci z kuchyně.

Zrůdný experiment: děti se staly oběťmi koktajícího vědce

Wendell Johnson měl na výzkumu koktavosti osobní zájem. A doba jeho asistentce...

Neetické pokusy na lidech jsou drastické a jsou-li jejich oběťmi děti, je tragédie ještě větší. Oběťmi pokusu Wendella Johnsona byly sirotci ze státního ústavu. Pokus, který byl součástí výzkumu koktavosti, v mnohých z nich zanechal celoživotní trauma.

Proto musel nastoupit vnější konflikt. V případě Robbers Cave to byla netekoucí voda, nehoda zinscenovaná jako součást experimentu. Oba týmy se musely chtě nechtě vydat na dlouhou výpravu k vodní nádrži, jejíž odtok zavalily kameny. Hoši brzy zjistili, že pro obě skupiny je přínosnější vzájemná spolupráce. Po chvíli si nesmiřitelní rivalové pomáhali, společně pročistili koryto a dokázali roztočit zrezlé kolo stavidla. Krize byla zažehnána, z nepřátel se stali přátelé.

Čistě z hlediska sociální psychologie to názorně vysvětlovalo povahu nejrůznějších kolizí. Například proč se v době vyšší nezaměstnanosti tolik rozmáhá rasismus, z čeho pramení během ekonomické krize odpor vůči imigrantům. Experiment navíc přinášel inspirativní a úlevnou perspektivu, že lidstvo dokáže spolupracovat pro všeobecné blaho a konflikty mohou vymizet.

Muzafer Sherif si mohl gratulovat, na dvou chlapeckých partičkách názorně doložil podstatu konfliktu, jeho akceleraci i cestu k řešení. Právě vznikající obor sociální psychologie tím získal do své knihovničky opravdu zásadní dílo.

Tak docela originální však nebylo. Obdobný příběh totiž vypráví kniha s názvem Pán much, románová prvotina Williama Goldinga. Přináší alegorický příběh o skupině chlapců, kteří se po ztroskotání na pustém ostrově pokoušejí vybudovat demokratickou společnost. A katastrofálně selhávají. Dojde na vraždy, násilí, požár. Je to silná kniha na obdobné téma, o podstatě konfliktu, o lidském rozumu i barbarství. A vyšla dva roky před Sherifovým experimentem, v roce 1954.

Příliš mnoho nedostatků, příliš mnoho umělosti

Sherifův pokus se však neobešel bez námitek. První kritikové zprvu útočili na sterilnost podmínek experimentu. Pozastavovali se například nad tím, že mezi táborovými skupinami Chřestýšů a Orlů vlastně neexistoval žádný skutečný konflikt, ani historie sdílené nenávisti. Letní tábor, na kterém by se potkali rivalové ze dvou pouličních gangů nebo fotbalových chuligánů, dětí z Palestiny a Izraele, by prý mohl mít dočista jiný průběh. A co kdyby se v pokusu objevila etnická linka, tedy skutečný vizuální rozdíl mezi chlapci? Co kdyby byly skupiny dětí různě staré, slabší či silnější? A hlavně, proč je experiment postavený jen na chlapcích, nereagovaly by nakonec dívky na popisované situace dočista jinak?

Zpochybňováno bylo i to, jak dalece demotivující a pro konflikt nezbytné byly ony omezeně dostupné zdroje. Hezké hračky za odměnu jsou něco jiného než například limitovaný přístup k jídlu. Ano, to už by byl přehnaný extrém. Sherif už tak schytával od kolegů výtky za to, že na táboře nedostatečně zajistil bezpečí chlapců a pohyboval se na hranici pravidel etického chování vědce.

Ovšem to nejzásadnější a největší pochybení, jehož se dopustil, zůstávalo dlouho utajeno. Experiment z Robbers Cave totiž nebyl prvním, který s dětskými skupinami provedl. Byl jen prvním pokusem, který vyšel tak, že to dokonale odpovídalo jeho teorii.

Problém: děti z Middle Grove se neperou!

První takový pokusný dětský tábor zorganizoval už v červenci 1953, krátce poté, co obdržel finanční příspěvek z Rockefellerovy nadace. Odehrával se u Middle Grove ve státě New York a rozhodně nevyšel podle plánu.

Sherif, který se tvářil jako hlavní táborový vedoucí, totiž nechal dvanáctileté chlapce, aby se nejprve seznámili. A teprve po pár dnech z nich vytvořil dvě soutěžní družstva, týmy. Znepřátelit je mělo zápolení o táborovou trofej. Jenže k tomu nedošlo. Přátelské vazby mezi kluky, vytvořené v prvních nekonfliktních dnech, přečkaly nejrůznější frustrující soutěže, které jim psycholog kladl do cesty.

Pokusy na lidech: sadismus v americkém vězení stát ututlal

Nechvalně proslulá holmesburgská věznice už je přes dvacet let opuštěná, kresby...

Ono vězení se stalo lidskou farmou. Trestancům se implantovala zvířecí kůže, poleptávali se kyselinami. Pro Alberta Kligmana byli holmesburgští vězni jen rozlehlými plochami lidské kůže pro pokusy. Trvaly dvacet let a snesly srovnání s pokusy v Osvětimi, jejich autor však za ně nebyl nikdy potrestán. Stát měl důvod skandál ututlat.

Pokusil se tedy konflikt vyvolat silnější intervencí, ze stanu jednoho z chlapců ukradl ukulele a nástroj dal do stanu chlapce z jiného družstva. Výsledek? Chlapci z obou družstev zasedli k poradě a shodli se na tom, že ukulele musel ukrást a přenést sám táborový vedoucí.

Krize nenastala, zůstaly jen rozpaky. Sherif, který si jako velké finále sbližující chlapce z obou týmů připravoval skutečný lesní požár, při němž by museli spolupracovat, musel od celého experimentu upustit. Tábor skončil dřív, než měl.

Za rok to zkusil znovu, tentokrát v Michiganu. Za peníze od Rockefellerovy nadace přece musel přijít s lepším výsledkem. Neúspěchem by byla ohrožena jeho reputace. Jenže jeho záměrům nevycházel vstříc ani druhý tábor. I když od samého počátku držel obě skupiny mladších, jedenáctiletých chlapců odděleně. A i když zadal svým asistentům v rolích oddílových vedoucích, aby průběžně podněcovali mezi oběma družstvy nevraživost.

Na jejich popud si hoši vytvořili oddílové vlajky, začali si říkat Krajty a Panteři. O vyvolání vzájemné řevnivosti se měly opět postarat soutěže. Jenže ani tentokrát nevedla frustrace z proher ke konfliktům. Zvlášť poté, co se po jedné zmanipulované hře stali vítězi hoši z Krajt – aby nato sami dobrovolně prohlásili, že jejich protivníci Panteři hráli lépe a vítězství by mělo patřit jim. Doznání obě party kluků sblížilo a dalo jim zapomenout na drobné ústrky.

Když se jednomu oddílu začalo ze stanů ztrácet oblečení, vydaly se ho obě skupiny hledat společně. A když ho objevily ve stanu chlapce z druhého oddílu? Údajný zloděj přísahal na Bibli, že to neudělal. A všichni mu věřili. Konflikt se vytratil a jedenáctiletí chlapci ukázali prstem na pravděpodobného viníka – na Sherifa. „Možná jste jen chtěl vidět, jak budeme reagovat,“ osočí ho.

Síla civilizovaného a rozumného chování, které u dětí nepředpokládal, sociálního psychologa do krajnosti popudila. Téhož večera se málem popral s jedním ze svých asistentů. Ráno byl i tento tábor předčasně rozpuštěn.

A další rok? Následuje z vědeckého hlediska veleúspěšný Robbers Cave v Oklahomě, o kterém už víme. Napotřetí dotáhl Sherif umění manipulace k dokonalosti a dočista nic neponechal náhodě. Všichni jeho asistenti jeli podle měsíce nacvičovaného scénáře. Jejich triky pak do detailu popisuje spisovatelka Gina Perryová ve své knize Ztracení chlapci, která se dopátrala mužů, kteří se jako chlapci slavného experimentu účastnili. Našla však i ty z předchozích, zamlčovaných pokusů.

Chřestýši, Orli, Krajty, Panteři. Nebo jen děti?

„Sníst chlapcům z týmu Chřestýšů v jídelně všechno jídlo? To nebyl nápad Orlů, ale jejich vedoucích. Házet po nich vajíčka? Kdo jim je dal? Pobídka k poničení chatky? S tím nepřišli Orlové. A kdo jim vlastně půjčil sirky na podpálení vlajky?“ píše Perryová.

Sherif byl po táboře v Robbers Cave nadšený, studie potvrdila všechna jeho vědecká tvrzení. Udělala z něj vědce světového formátu, otce sociální psychologie. Jeho experiment je dáván za nejnázornější příklad teorie realistického konfliktu. Jenže míra jeho manipulace byla podle spisovatelky tolik nadsazená a přeexponovaná, že nedokazuje vlastně nic.

Chlapci na jeho v pořadí třetím táboře byli jen loutkami, které krok za krokem s pomocí svých asistentů vodil tak, aby měl dokonalý materiál. „Použil celý experiment jako demonstraci, potvrzení svých vlastních záměrů,“ říká Perryová. „Nechtěl objevit něco nového, nesnažil se svou teorii vyvrátit nebo zpochybnit, jen se v ní chtěl utvrdit. Výsledky, které se mu nehodily, vytrvale přehlížel.“

Možná, že kdyby Muzafer Sherif, zakladatel sociální psychologie, věnoval větší péči tomu, co se na jeho táborech opravdu děje, napsal by jinou studii. O tom, že dobro je v dětech silně zakořeněné a leckdy dají zlu šanci jen tehdy, když je k tomu navádějí dospělí.

Autoři:
  • Nejčtenější

Líbí se mi dělat byznys a pak se obléknout do latexu, říká MOgirl Eliška

Gnóthi Seautón, poznej sám sebe. Právě slova, která byla vytesaná nad věštírnou ve starořeckých Delfách, jsou jejím...

Bisexualita existuje, pletl jsem se, přiznal novou studií vědec

Před patnácti lety vzbudil svou prací velké kontroverze. Tvrdil v ní, že bisexualita neexistuje a že muži, kteří se k...

Život mi zachránila skautská hesla, říká muž, který prošel třemi koncentráky

Premium Byl v úplně prvním transportu do Terezína, prošel třemi koncentráky a v nejtěžších chvílích se od vyhladovění zachránil...

Bitky v garážích mají drsnou slupku, ale diváky baví, říká Ondruš

Pouliční pravidla, fanoušci nalepení u plotu, surové prostředí. Amatérské zápasy MMA jsou čím dál populárnější. „Občas...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Chalupářství s masovými hroby. Teď o postapokalyptismu vznikl seriál

Hrají si na svět, který zažil kolaps, přežil ho, ale notně pochroumaný. Postapokalyptická komunita žije i v Česku....

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Láska je krásná, ale může i zabíjet. Mladíka ubila k smrti milenecká dvojice

Premium Samotný případ začal poněkud podivně a jeho rozuzlení bylo pro všechny zúčastněné velkým překvapením. Co dokáže láska a...

Darwinismus jinak: přirozený výběr straní přátelství a spolupráci

Premium Klíčem k přežití a důvodem, proč je lidstvo jako druh tak zdatné, je jeho schopnost přátelství a spolupráce. Právě ta...

Na Měsíci nikdo nebyl a Země je placatá. Proč lidé stále věří hloupým konspiracím

Premium Vlády tají přistání mimozemšťanů. Letadla rozprašují jedy, jimiž nás ovládají. Mocní řídí chod tohoto světa. Na Měsíci...

Vědci vědí, kolikrát denně se zahloubáme. Spočítali „myšlenkové červy“

Hlava plná nápadů. A vědci už dokážou odhadnout, kolik se jich v ní urodí. Během jediného dne se lidskou hlavou prožene...

Škoda dostane šéfa s úkolem zabránit, aby značka dotírala na VW a Audi

„Není nám k ničemu, když se Škoda vyvíjí ke třetí prémiové značce v rámci koncernu,“ prohlásil v rozhovoru publikovaném...

Zemřela manželka Jiřího Krampola, měla dlouhodobé zdravotní problémy

Ve věku 59 let zemřela Hana Krampolová, manželka herce Jiřího Krampola. Dlouhodobě se potýkala se zdravotními problémy.

Díky, že létáte se SpaceX. Loď Crew Dragon úspěšně dopadla do moře

Američtí astronauti Robert Behnken a Douglas Hurley úspěšně absolvovali nedělní návrat z Mezinárodní vesmírné stanice...

Šéf Pirátů Ivan Bartoš je tatínkem. Miminku dali s manželkou neobvyklé jméno

Předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi (40) a jeho ženě Lydii (37) se v úterý večer narodil syn. Novopečený tatínek se s...

Jaromír Jágr poprvé ukázal na sociálních sítích novou přítelkyni

Hokejista Jaromír Jágr (48) a modelka Dominika Branišová (26) už několik týdnů tvoří pár. Absolvovali spolu několik...