Jednou jsem si do divadla vzala lodičky. Abych mu udělala radost.
Místo pochvaly mi řekl, že v botách na podpatku chodím jako koza.
Ne, nerozešla jsem se s ním. Jenom jsem tehdy začala přemýšlet, proč toho určitá skupina mužů s oblekem tolik nadělá.
Pánský oblek je oděv, který leckdo proklíná, pár dalších se v něm ale naopak vyžívá.
Pravdou je, že se počet těch, kdo do práce nesmí nosit nic jiného než právě oblek, stále rozrůstá.
Vybrat ten správný se ale zvlášť v českých podmínkách rovná téměř stejné práci jako najít v diskontních sítích supermarketů kvalitní potravu (ať si Pokondři říkají, co chtějí).
A protože je navíc plesová sezona v plném proudu, rozhodli jsme se vypátrat, v čem to pravé kouzlo pánského obleku tkví.
Anglický džentlmen, šlechtic, významný obchodník, Sherlock Holmes. Všichni mají něco společného. Když si je představíte, vždycky mají na sobě oblek (Sherlock ho má schovaný pod typickým pláštěm).
Nic není tak typické pro novodobé dějiny Anglie jako právě tento typ oděvu. Úplně první zmínky o něčem, jako je oblek, pocházejí ze 17. století, z doby vlády krále Karla II. Stuarta; v roce 1666 se výjimečně nechal inspirovat svým francouzským kolegou Ludvíkem XIV. a nařídil, že se u soudu nesmějí muži objevit v ničem jiném než v dlouhém kabátu, vestě, vázance, paruce, dlouhých gatích a klobouku.
Dnešní podobu dal však obleku až ostrý britský kritik odívání Beau Brummell v 19. století. Jeho diktát nařizoval nošení na míru vyrobených kalhot dobrého střihu, jako nepostradatelný doplněk pak předepisoval zdobnou, propracovaně pletenou vázanku. (Brummel byl mimo jiné i propagátorem každodenního koupání, což v té době ještě nebylo tak běžným zvykem.)
Klasika v pánské módě, jejíž nepostradatelnou součástí je kromě kalhot a vázanky (dnes spíš kravaty) i kvalitní sako, košile a elegantní boty, popřípadě manžetové knoflíčky, pásek či spona na kravatě, je tou konzervativnější částí populace asociována hlavně s Velkou Británií pořád.
Třeba na největší nákupní ulici Oxford Street najdete vedle drahých obchodních domů i obchody s luxusní pánskou módou naskládané jeden vedle druhého.
Módní historička Jana Máchalová, která se módou zabývá delší dobu, ale podotýká, že stejně výrazný jako britský je i styl italský. "Brit i Ital si potrpí na luxusní oblečení, souvisí to s tradicí a touhou prezentovat svou osobnost," říká Jana Máchalová. To je patrné především z přehlídky současných firem na veletrhu pánské módy ve Florencii.
"Vzpomeňte si třeba na filmy z Chicaga 30. let a dokonalý oblek mafiánů."
Po druhé světové válce se nejen díky filmům a cestovnímu ruchu dostala do centra pozornosti italská móda. Odlišnost tamního vytříbeného vztahu k oblečení od britského stylu přitom souvisela s klimatickými podmínkami: mlha kontra slunce. Len, tak oblíbený v Itálii, nemohl najít odezvu v krajinách chmurných bažin.
Pokud si však zajede na nákupní výlet třeba do Říma nebo Neapole žena, bude asi hodně zklamaná, protože výběr a kvalita dámského oblečení je zvlášť v těchto městech kvalitativně rozdílná od bohatého severu.
"Pánská móda je ve středu pozornosti daleko více, žena se zdá být podružná. Kvalitní a originální pánské obleky a doplňky jsou tu daleko dostupnější," popisuje stav italské módy Jana Máchalová, která nejen do Itálie, ale samozřejmě i do Paříže, New Yorku, Florencie a dalších oděvních ikon pravidelně jezdí.
Současné trendy jsou podle ní dva: vyštíhlená linie a naopak linie uvolněná. Ta první se vyznačuje úzkými kalhotami, kravatami nebo klopami, druhá naopak pohodlím a komfortem, který v 80. letech představil Giorgio Armani uvolněným vypracováním pánského saka.
Kombinaci obou trendů předvedla firma Salvatore Ferragamo z Florencie, která pro novou kolekci připravila modely s vyštíhlenou siluetou obleků doplněnou širokým, uniformním pláštěm.
V zimní kolekci převládají tlumené barvy: klasická černá, šedá nebo námořnická modř. Vše by měly doplnit košile z kvalitních materiálů.
Mezi trendy se promítají také 70. léta v čele s Davidem Bowiem a glamem. "Čím dál víc módních návrhářů upřednostňuje high-tech materiály pro jejich vynikají funkční vlastnosti," zdůrazňuje Jana Máchalová.
Od britského hudebního a módního guru sedmé dekády Bowieho je také odvozen další trend, který současná móda využívá: lesklé materiály.
Třeba v nové kolekci Dolce & Gabbana se na pánských oblecích objevilo metalické hedvábí s měděnými, bronzovými, stříbrnými a zlatými odstíny.
"Pro příští zimu je důležitým akcentem u pánských obleků především lila v kombinaci šedé a černé," dodává módní historička.
Příklon k 70. letům je podle ní logický. K moci nad oděvní branží se totiž dostala nová, takzvaná generace Y, mladí designéři, kteří vyrůstali právě v sedmé dekádě.
Generace Y přišla po genearaci X z 90. let, sebrance ustrašených oděvních návrhářů, kteří se museli vyrovnat s klesajícím zájmem o vysokou módu a neomezené utrácení horentních částek.
Byli vyděšení, sledovali vzestup Kurta Cobaina a grunge, neměli odvahu a světu módy nadělili hlavně chaos.
O nápravu se postarala právě generace Y.
Sebevědomí módní návrháři začali opět vyznávat řád, obnovili užívání tradičních materiálů, začali experimentovat s novými syntetickými materiály, které dosahují stejných vlastností jako přírodní vlákna (sají pot, jsou prodyšné... ) a módě opět dali víru v budoucnost.
Samozřejmostí je důraz na ekologii, který v současnosti hýbe celým světem.
Okázalé módní přehlídky a nové trendy jsou v Česku ale stále polem neoraným.
Jana Máchalová to dokonce shrnuje slovy, že dobře oblečení muži se tu s trochou nadsázky dají spočítat na prstech ruky.
"Móda českých mužů je dost otřesná a je jen málo těch, na které je radost se podívat. Komunisti z nás veškerý vkus pod záminkou, že dobré oblékání je buržoazní přežitek, vymlátili," rozčiluje se.
"Český trh je konzervativní, dodnes ztuha přijímá novinky. Na přístupu k oblékání se stále podepisuje doba minulá, komunistické odsouzení jakéhokoliv luxusu a pohrdání řemeslem a dokonalostí." Největším nepřítelem tak podle jejích slov zůstává i 18 let po revoluci neinformovanost.
"Poskomunistická éra se postarala o to, že výrobci kvalitních materiálů v Česku téměř vymřeli. V éře komunismu se šilo z nekvalitních materiálů. Ironií nové doby byla razantní změna a nové formy vlastnictví, bez zájmu rozvíjet výrobu. V důsledku toho došlo k zániku výrobních podniků schopných uplatnit se i v současných nových podmínkách," říká Jana Máchalová.
Čeští módní návrháři tak v poslední době začali šít výhradně ze zahraničních materiálů. Nejen že česká výroba již téměř neexistuje, ale současně nesplňuje dané požadavky.
Jednou z mála módních návrhářek (vedle konfekčních domů OP Prostějov a Blažek), které se zabývají pánskými obleky, je Helena Fejková. Specializuje se přitom na ty extravagantní.
"Mými klienty jsou hlavně vyšší manažeři a podnikatelé, kteří mé modely oblékají pro neformální příležitosti nebo, po vzoru Američanů, na uvolněné páteční chvíle – Thank God, It´s Friday," mluví Helena Fejková o nejčastějších zákaznících.
Zároveň ale dodává, že je tu pánská móda teprve v plenkách. "Většina mužů zatím nepozná kvalitní, dobře ušitý oblek."
S jejími slovy souhlasí i Jana Máchalová, která navíc poznamenává, že návrhářská móda je vedle té konfekční nepoměrně dražší, a to i v porovnání se zahraničím.
Důvodem je hlavně malý zájem ze strany zákazníků a také malý trh. Oblečení se totiž nakupuje po kontejnerech, tudíž v obrovském množství, které se v České republice nikdy neprodá.
Alternativou jsou proto překupníci, kteří si na zboží přidávají patřičný rabat. Po připočtení přirážky domácích prodejců se proto kvalitní zahraniční móda v Česku dostává na nereálné částky.
Dobrým kompromisem jsou podle módní historičky freeporty v pohraničí s levnou značkovou módou. "Oblečení pro svého manžela zásadně nakupuji tam. Dobře vypadající oblek střední kvality se ve freeportech dá pořídit už od 5 tisíc korun, což je u nás naprosto nereálná částka."
Zdrojem nových trendů jsou pro ni ale i mezinárodní týdny módy, které navštěvuje.
A jak by tedy měl vypadat džentlmen v zimě 2008?
Krom zeštíhlené a uvolněné linie je rovněž rozdíl mezi mladou a tradiční módou. První skupina na sebe může směle obléct barevně vzorované košile s funky špičatými a protaženými límci a výrazným potiskem (popřípadě inspirované dalšími etno-styly), high-tech materiály a třeba i tenisky (populární jsou zvlášť boty Converse).
Starší generace by se měla držet klasiky (a to i v barvách) s košilemi s malými ubíhajícími typy límců, kravatami s drobnými vzory a obleky z klasických materiálů.
Móda, a dokonce i pánská, je ale barevná, a tak na následující jarní kolekci slibuje přidat odstíny zelené, modré a přírodní, k tomu pruhované a kostkované vzory a celou škálu staronových materiálů.
Být džentlmen prostě není jenom tak.
Je to věda. Stejně tak jako uzavřít výhodný obchod.
Snad se postupem času dopracujeme do stádia, kdy módním kritičkám nebudou z českých mužů vstávat vlasy na hlavě.
