Čištění sovětských měst
Šéf NKVD, architekt moskevských procesů. Genrich Grigorijevič Jagoda byl však nakonec Stalinem popraven sám.
Jeden z viníků. Za hrůzným projektem, který za sebou nechal neštěstí, trápení a smrt, stál i Matvej Berman, fotografii je z roku 1938.
Plán, který Jagoda s Bermanem uvedli v běh, měl mnoho úrovní. Prvomájový režim na moskevských ulicích byl vlastně jen jedním z jeho malých střípků. Podstatnější bylo, že z tisícovky zadržených budou deportovány na východ státu. Až k tomskému Narymu, na Sibiř a ke Kazachstánu. Tam totiž trestuhodně leží ladem země, která si říká o obdělávání.
Vedoucí pracovních táborů počítali s tím, že do dosud liduprázdných končin bude ze Sovětského svazu odsunuto na dva miliony nespolehlivých a neproduktivních lidí, flákačů sesbíraných po městech, aby se tam napravili prací. Když to jednou fungovalo s politickými vězni a kulaky, hodí se to i na městkou „špínu“.
Šéf tajné policie k tomu dodal příhodný nástroj, který umožňoval oddělit pomyslné zrno od plev. Vnitrostátní pasy, osobní dokumenty. Podle nich lze rozeznat, kdo k městům a jejich fabrikám patří a kdo je tou náplavou, určenou ke sběru a odsunu.
V praxi onen plán měl, jako všechny sovětské velkolepé záměry, víc než jen jednu chybu. Předně, s vydáváním oněch osobních dokladů se začalo na samém sklonku prosince 1932. Byly novou nezažitou věcí. Takže když na moskevských ulicích propukly v únoru organizované razie, většina obyvatel je stále ještě nevlastnila.
Pokud ano, neměli je často při sobě. A když ano? Vojáci je stejně nepoznali. I pro ně byli nové, mnozí ani příliš neuměli číst. Každý pokus o vysvětlení navíc považovali za léčku. S ostře nabitými zbraněmi se diskutovat nedalo a ozbrojenci, vybavení přísnými rozkazy, si počínali nebývale horlivě. Chyby se mohou stát, však v tom někdo výš udělá pořádek, říkali si snad.
Zadržováni byli i lidé na cestě do práce nebo z práce. Bylo jedno, že byli továrními dělníky, třebas i ověnčenými Řády práce, stranickými hodnostáři, matkami od rodin. Zmizeli prakticky okamžitě, beze stopy. Protože se je nikdo nepokoušel dál identifikovat a nikdo také nesepsal protokol o jejich zadržení.
Vyšli si třeba jen před dům zakouřit si, a už je eskorta odváděla k náklaďákům. Na nádraží je přeložili do vagónů, aby je po deseti až čtrnáctidenní cestě vyklopili v Tomsku.
