Jejich vpád na evropskou pevninu skončil naprostým debaklem a pomoc Francii se jim silně nevyplatila. Čeho dosáhli? Snad jen toho, že po dvou měsících marných bojů se jim ze smrtícího kotle u Dunkirku podařilo evakuovat 340 tisíc mužů expedičních sborů. Cena za to však byla vysoká. Prakticky tu za sebou zanechali veškerou těžkou techniku. Spojence před postupujícími hitlerovskými vojsky nezachránili a zbavili se přitom veškerého dělostřelectva a tanků.
Co teď mohou proti německé armádě při vlastní obraně nasadit? Absolutně demoralizované veterány, otřesené z drtivé prohry, vyzbrojené vesměs archivními zbraněmi z první světové války. A na milion a půl mužů v pomocných sborech domobrany, kteří zajišťují týl a pobřeží.
Winston Churchill, premiér Spojeného království, bilancovat nechce. Ví, že je hluboce v černých číslech. Nejprve ty pozitivní stránky: Relativně silné stíhací letectvo. Piloti tu zkušenostmi získávají na kvalitě každý den, protože neustále bojují. Jen jich přitom povážlivě ubývá.
A ty slabé? To je vše ostatní. Slušné, ale povětšinou v přístavech blokované námořnictvo, nezkušená pěchota, minimální protiletecká obrana a prakticky neexistující protitankové dělostřelectvo. To bolí. Jak zlé to je? Přesně řečeno: 170 děl QF 2 a stovka sedmapadesátek QF 6 Hotchkissů, plus pár stovek děl ráže 75 mm, které připluly z Ameriky. To má zabránit Němcům ve vylodění? Pravda je taková, že kdyby se teď Hitler rozhodl pro invazi do Británie, jeho tanky by nemělo co zastavit. A to jich má tisíce.
Prohráváme, protože hrajeme fér
Němci se s vydatnou pomocí Sovětů prohnali Polskem za měsíc. Norsko vydrželo necelé dva, ale svou roli tam hrála izolovanost a rozlehlost území. Dánsko a Lucembursko vzdorovalo den, Nizozemsko čtyři a Belgie kapitulovala za 18 dní. A hrdá Francie? Ta šla ke dnu po pěti týdnech. V Evropě už není jiných než dobytých, neutrálních států a těch přímo spřátelených s Berlínem.
Churchill přemýšlí, jak dlouho by asi jeho země mohla vzdorovat. Možná týdny? Nacistické Německo si je slabosti Britů dobře vědomo a tyto skutečnosti v plánech své Operace Seelöwe, tedy vylodění na britských ostrovech, detailně rozpracovává. Poslední, co Adolfu Hitlerovi ke spuštění plánu schází, je absolutní převaha německých pilotů ve vzduchu. Až jí bude dosaženo, invaze ihned začne. A ví to i Churchill, když se rozhodne, že už nebude hrát podle pravidel.
Plyn proti vlastním lidem? Když nebude zbytí…
Velká Británie sice v roce 1930 přistoupila k takzvanému Ženevskému protokolu, tedy Mezinárodní úmluvě o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce, ale v této krajně zoufalé situaci se jí rozhodne nedržet. Proč? Dějiny píší vítězové, a pokud nacisté dobudou Londýn, stejně už nebude koho soudit. Polní maršál Alan Francis Brooke, vrchní velitel ozbrojených sil Británie, premiér Churchill a štábní generalita tak začnou plánovat, jak se s pomocí bojových plynů a biologických zbraní ubránit nebo aspoň znesnadnit protivníkům cestu k vítězství. Ve chvatně tvořených plánech na obranu britského pobřeží tak stále častěji zaznívá: „Užít každého dostupného prostředku. Yperit, fosgen, chlór nebo arsenická pařížská zeleň. Cokoli.“
V případě invaze má být těmito látkami zamořeno celé britské pobřeží přiléhající k Evropě v pásu širokém až dvacet mil. Postarat se o to mají jednotky chemiky proškolené domobrany i letadla. Smrtících plynů mají Britové v Porton Down pro takový účel slušné zásoby. Co místní obyvatelstvo? To by bylo v předstihu ze 40 procent evakuováno. A ti ostatní? Nikdo neříkal, že k obraně domoviny nebude zapotřebí přinášet oběti. Více než dva miliony by jich prý však nebylo.
Plán špinavé války
Následuje zvrat v konzervativním myšlení a dosud, řekněme, gentlemanském přístupu k vedení války britských generálů. Jak to? Když se zřeknete fair play, otevírají se vám nové a dosud netušené možnosti. Ve štábu probíhá debata, kterou můžeme v krátkosti popsat jako: „Pokud jsme jednou schopni zříci se svých závazků a použít bojové plyny při vlastní obraně, nemohli bychom je využít i při aktivním útoku?“
Vyřešila by se tím spousta problémů. Vytrávit Němcům zbrojovky v Porúří, nebo přístavy ponorkového loďstva by teď rozhodně neškodilo. Churchill je proti. Bylo by to příliš zřejmé porušení úmluv a mohlo by to narušit křehké spojenectví s dosud neutrálními Spojenými státy, bez nichž nepřežijí. Nehledě na německou odvetu. Ale kdyby se to udělalo trochu jinak, méně nápadně?
A právě tehdy, v roce 1942, se začne rodit Operace Vegetarian. Je to velmi špinavý, ale o to více potenciálně efektivní plán. Ne, nebude naštěstí nikdy realizován. Ale nechybělo k tomu mnoho. Britové byli připraveni jedním drastickým tahem zlikvidovat zásobování celé německé armády. A vedlejším produktem jejich snahy by nejspíš bylo vylidnění Evropy. Co je k tomu zapotřebí? Vlastně nic náročného. Jen pořádná porce antraxu. A jak to mělo vypadat?
Vyhladovíme je a nikdo nic nepozná
Nacistická armáda drtící Evropu a zatím úspěšně postupující Sovětským svazem se pochopitelně neobejde bez zásobování. O podstatnou část výživy se stará zemědělská produkce a tisícihlavá stáda jatečních krav. Operace Vegetarian počítá s tím, že pasoucí dobytek Němcům otráví. Čím? Oblíbeným doplňkem stravy skotu, granulátem cattle-cakes, který bude obohacený o spory extrémně virulentního kmene antraxu. Říkají mu Vollum 14578.
Nad pastvinami měl být rozprášen z bombardérů, krávy by si ho v podrostu rády našly samy. Výsledek? Od první nákazy po smrt zvířete by uplynuly hodiny a bakterie by se nezadržitelně šířily dál. V řádu desítek hodin by přestal německý masný průmysl existovat, zásobování potravinami ozbrojených sborů by se zastavilo. Německo by se stalo „zemí vegetariánů“. A přitom by to vypadalo jen jako podivná náhoda.
Ostrov Gruinard. Kontaminovaný antraxem zůstal po dlouhé roky.
Přípravami byl okamžitě pověřen ředitel oddělení vývoje biologických zbraní v Porton Down, doktor Paul Fildes. Všechno šlo jako na drátkách. Bakteriální substance byl nadbytek. Substrát pohotově dodala krmivářská společnost Olympia Oil z Blackburnu, o přímou aplikaci se postaraly pracovnice kosmetické firmy J&E Atkinson.
Jejich prací bylo rozříznout 2,5 centimetrů dlouhé granule na půl, slepit je mýdlovou vložkou a do ní injekční stříkačkou vpravit spory antraxu. Za čtyřiačtyřicetihodinový pracovní týden jich dokázaly vyrobit kolem 250 tisíc. Zdá se to neuvěřitelné, ale „tajná zbraň, která má zlomit Německo“ vážila jen deset gramů. A tisícovka upravených granulí stála jen něco mezi 12 až 15 šilinky. Válka nebyla ještě nikdy lacinější.
Pastviny nikdo nehlídá
Výroba otráveného krmiva se za chodu modernizuje, produkce se brzy blíží 40 tisícům kusů za den. V květnu roku 1942 jich je v zásobě pět a čtvrt milionu. Souběžně s tím řeší inženýři, jak dopravit náklad na místo určení. Navrhnou jednoduché přepravní boxy, pro převoz upraví tucet bombardérů Lancaster.
Bude to hračka: německá města a fabriky jsou možná na britské nálety připravené, ale pastviny nikdo nehlídá. Za dvacet minut nízkého letu tak bude možné pokrýt otrávenými granulemi okolo osmdesáti čtverečních kilometrů území. Jedinou podmínkou užití je, aby se „posyp“ odehrál na jaře, kdy se pastvy krávami jen hemží.
Členové odbojových organizací v Evropě možná nechápou, proč teď mají Britům dodávat zprávy nejen o soustředění německých vojsk, ale i o výskytu stád. Netuší, jak strategické informace to jsou. Plánovači Operace Vegetarian pečlivě zanášejí každé takové hlášení do map. Hannover a Oldenburg jsou primární cíle. Nizozemsko, Rakousko, okleštěné a rozdělené Československo? Možná. Celá akce byla připravena ke spuštění v řádu měsíců od svého schválení, teď postupně zraje k dokonalosti.
Hrátky se smrtí se nevyplácejí
Pravda je taková, že Němci leteckou bitvu o Británii nevyhráli a v Rusku je zastavila zima. A do světové války vstoupili i Američané. Situace se decentně obrací. Winston Churchill tedy se zahájením operace otálí. A je to zatraceně dobře. Je tak totiž čas na experimenty, které byly dříve opomenuty. Ty názorně ukazují, jak drastické dopady by antrax měl.
Likvidací veškerého rohatého skotu by to neskončilo. Bakterie by brzy vyhubila i prasata, ovce, kozy, psy, kočky. A také by si vybrala tisíce obětí v německé armádě. To by až takový morální problém nebyl. Jenže co civilní obyvatelstvo? Jedna věc je podlomit protivníkům zásobování a snížit jeho morálku. Ale trávit obyčejné lidi? Mortalita po požití masa nakaženého zvířete se pohybuje mezi 60 až 95 procenty, na smrtící sněť není lék.
Britové přemýšleli. S vylidněním měst nepřátel a jejich přisluhovačů se počítalo, jsou to nevyhnutelné ztráty. Ale co okupované země? Jde o desítky milionů potenciálních obětí, nad pandemií by neměl nikdo kontrolu.
Teprve praktické testy s antraxem na skotském ostrově Gruinard ukázaly na větší problém. Granule se v půdě rychle rozkládají, což je sice dobře, zahlazují se tím totiž stopy, ale spory antraxu v půdě zůstávají. A jsou schopny tu přetrvat možná desítky let. Plošné bombardování granulemi by tak z pevninské Evropy učinilo naprosto neobyvatelný kontinent na celé generace. Německo by válku nevyhrálo, protože by neexistovalo. Ale vítězství by neměl kdo oslavit, protože by nebylo přeživších.
Plán, který nebyl
To už se i otrlí štábní generálové začali sami obávat toho, co by Operací Vegetarian mohli spustit. Navíc jim jeden z experimentů na ostrově Gruinard dal ochutnat vlastní medicíny. Při pokusech tu byly zahubeny desítky ovcí, které byly posléze spáleny v mobilních pecích. Jedno jediné tělo se však nedopatřením dostalo do moře a vlny ho vyplavily na skotském pobřeží.
Mršinu našel a ochutnal toulavý pes. Než zemřel, nakazil sedm krav, dva koně, tři kočky, padesátku ovcí. Naštěstí žádného člověka. Britští vojenští biologové tu dostávali situaci pod kontrolu celé týdny, což vzhledem k přísnému utajení operace nebylo zrovna snadné.
Stačilo málo a Skotsko mohlo být první obětí chystané biologické války. Pohled na výsledek jediného nakaženého zvířete z britských generálů vysál poslední nadšení.
Německá válečná mašinérie uvázla v ruském blátě. V únoru roku 1943 utrpěli nacisté potupnou porážku u Stalingradu a začali ustupovat. V červenci téhož roku se Spojenci vylodili v Itálii a africká fronta prakticky přestala existovat. Schylovalo se k invazi do Francie.
Operace Vegetarian se díky tomu stala zbytečnou. Miliony vyrobených „koláčků“ tak zamířily ve vší tichosti do pecí v Porton Down, složky s plány biologického útoku putovaly do vojenského archivu. Částečného odtajnění se dočkaly až v osmdesátých letech, kdy způsobily nemalý poprask. Zdá se, že byl plán v hrubých obrysech původního rámce připraven i pro situaci, kdy by snad Sovětský svaz vojensky ovládl západní Evropu. Tento scénář se naštěstí nikdy nenaplnil.
