Světová zdravotnická organizace charakterizuje kompulzivní sexuální poruchu, která je postavena na obdobném konceptu jako hypersexualita, jako trvalou neschopnost kontrolovat intenzivní sexuální impulsy nebo touhy, které způsobují značné utrpení nebo zhoršování stavu.
Je to však závislost obdobná gamblingu nebo alkoholismu? Sami představitelé doznávají, že autoritativní verdikt zatím neznají.
Nová studie vydaná v magazínu The Journal of Sexual Medicine do mozaiky dohadů o hypersexualitě přidává důležitý střípek. „O hypersexuálních mužích některé studie tvrdí, že používají sexuální chování k manažování svých negativních emocí,“ uvádějí ji její autoři Nicole Prauseová z institutu Liberos Research a Erick Janssen z Leuvensk univerzity.
A dodávají: „Pokud by to byla pravda, očekávali bychom, že muži diagnostikovaní s hypersexuální poruchou budou v negativní náladě vykazovat během měření erektivních reakcí v laboratoři větší sexuální vzrušení.“
A právě to se pokusili svým výzkumem doložit.
Žádný rozdíl. Navzdory diagnóze
Ke sledování videí pozvali 211 mužů, z nichž byla 81 diagnostikována hypersexualita. Část klipů byla neutrální, část sexuální, některé měly vzbuzovat úzkost, některé smutek. Po každém videu se respondenti zpovídali o své náladě a subjektivně pociťovaném sexuálním vzrušení. A mimo to vědci přístrojem kvůli objektivitě měřili i jejich genitální reakce.
Jejich cílem bylo potvrdit nebo vyvrátit, že muži s certifikátem hypersexulity prokážou senzitivnější sexuální reakce. Mezi genitálními odpověďmi obou skupin neshledali žádný rozdíl. „Jinými slovy, hypersexuální muži nevykazovali větší pravděpodobnost, že dojdou erekce, než druhá, kontrolní skupina,“ shrnuje výslovně server PsyPost.
Jsem sexuální štvanec aneb když to musíte mít pořád Měl spoustu holek na jednu noc, pověst frajera mezi kamarády a pocit, že si po práci jednou začas prostě zaslouženě užívá. Trvalo rok, než se Petr začal cítit spíš jako štvanec než jako macho bohatýr. |
Roli navíc nehrála ani momentální nálada. „Muži, jimž byla diagnostikována hypersexualita, nereagovali s větším sexuálním vzrušením, když byli ve špatné náladě, než muži, jimž diagnostikována nebyla. Ani nebyli sexuálně vzrušivější obecně,“ shrnuli své závěry autoři.
Jejich výzkum tedy existenci hypersexuality zpochybňuje, protože na rovině sexuálních reakcí vlastně nenalezl hranici mezi hypersexuální „poruchou“ a zdravou sexualitou.
Nadto pokus neshledal ani to, že by rozdíl představovala míra konzumace pornografie. To zpochybnilo domněnku, že její časté sledování vede k poklesu sexuální citlivosti.
Autoři studie přesto nezpochybňují, že někteří muži mohou zažívat „hypersexuálmní“ potíže. „Neznamená to, že by takoví muži nečelili trápení, nebojovali nebo nezasluhovali si pomoc. Povaha jejich problému však může být velmi odlišná od toho, co navrhují diagnózy typu ’sexuální kompulzivita’,“ poznamenávají.
Spoluautorka výzkumu Nicole Prauseová patří mezi dlouhodobé kritiky konceptu hypersexuality nebo sexuální závislosti. Již dříve Prauseová uvedla, že fakt, že kompulzivní sexuální poruchu uvádí seznam Světové zdravotnické organizace, pro ni rozhodně není autoritativní ani nerozporný. Poznamenala přitom, že na své soupisce chorob měla stejná organizace do roku 1990 i homosexualitu. „Tato instituce má dlouhou historii patologizace normálního sexuálního chování,“ míní.
Koncept závislosti na sexu jako duševní poruchy odmítá i David J Ley, autor knihy „Mýtus sexuální závislosti“. Podle jeho slov dokonce může omlouvat nezodpovědné sexuální chování sobeckých, mocných, bohatých mužů, vyviňovat sexuální predátory, z nichž by vlastně dělal oběti psychické poruchy. „Nejsem si jist, zda být sobec, misogynní hrubián představuje nějakou zdravotní poruchu,“ řekl pro server NBC News Ley v roce 2017.
Prauseová je též zarputilou odpůrkyní existence závislosti na pornografii. Mnoha studiemi a pracemi podle svého mínění dokládá, že taková porucha neexistuje, že onen termín odkazuje jen na kulturní soudy, nikoli klinické příznaky. A že slouží především k tomu, aby údajní terapeuti tahali lidem peníze z kapes. To jí vyneslo nepřátelství konzervativních náboženských skupin a internetové komunity NoFap, která propaguje abstinenci od porna i masturbace, krajně pravicových skupin, obvinění, žaloby a výhrůžky, kvůli nimž se musela obrátit na FBI.
