Jak se změnila česká kuchyně za posledních sto let? Které suroviny teď jíme častěji než v letech 1950 či 1989 a proč? Jak dlouho vydělával na oběd dělník za první republiky, která je až idealisticky považovaná za zlatou éru českých
dějin?
Bylo opravdu za první republiky tak blaze? Nechtěl bych v ní žít.
Proč? Bylo šíleně draze. Zlatá husa Aloise Jungra na Václavském náměstí, Grandhotel Evropa hoteliéra Karla Šroubka tamtéž, nedaleká rybí restaurace Jindřicha Vaňhy či lahůdky Josefa Lipperta nebo Jana Paukerta – to všechno byly podniky jen pro smetánku. Tam se chodila nabaštit Adina Mandlová a Vlasta Burian. Anebo Kolben s Daňkem. Ta zlatá éra první republiky, na niž se dnes odvoláváme, navíc vlastně trvala chvíli. Na začátku se dlouho vzpamatovávala z války. V roce 1929 začala hospodářská krize... Takže to byly tak čtyři roky blahobytu, a jen pro někoho. Navíc podhoubí kulinářského rozkvětu vznikalo mnohem dříve a souvisí s národním obrozením (budování sebevědomí českého národa zhruba od poslední třetiny 18. století do poloviny 19. století, pozn. red.). Předtím se kuchařky psaly pro šlechtu. Tu první „pro lidi“ napsal v roce 1803 Václav Pacovský, jmenovala se Knížka Kuchařská a chtěl v ní panskou kuchyni zlidštit. Obyčejní lidé tehdy na knížky neměli peníze. Matky proto přepisovaly kuchařky dcerám do věna, a zabralo jim to celé roky, protože měly třeba i tisíc stran.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
