Co považujete za nejsilnější okamžik celého výletu?
Byly dva. První přišel v první etapě, kdy jsem viděl poprvé naživo ze vzdálenosti několika metrů všechny závodní stroje, které jsem spoustu let vídal jen v televizi. Splnil se můj veliký sen. Druhý silný okamžik byl návštěva bivaku, kdy jsme se dostali do zázemí několika českých týmů a mluvili s některými našimi závodníky jako třeba s Ondrou Klymčiwem. To bylo večer před jeho těžkou nehodou. Nakonec jsme měli možnost povečeřet v jídelně, kde večeří všichni závodníci i ostatní členové týmů. Mohli jsme tak nasát atmosféru celého Dakaru opravdu zblízka. Teď se už nedivím, že se na tento závod spousta lidí pravidelně vrací.
V čem Dakar naplnil vaše očekávání?
Očekával jsem duny, písek, vysoké teploty a rychlé stroje. Vše jsem intenzivně zažil na vlastní kůži. Překvapily mě duny, které byly mnohem vyšší a strmější, než se ze záběrů zdá. Stejně tak i pohyb v písku je mnohem náročnější, než jsem myslel. Nejvíce mě ale překvapil zvuk soutěžních strojů, který je neuvěřitelný u všech kategorií. Speciálně průjezd závodního trucku je ohromující. Nadchla mě také atmosféra v bivaku, kde jsem viděl, jak si závodníci i týmy pomáhají. Nebyla tam patrná rivalita.
Když jste stál na poušti a sledoval závod na vlastní oči, měl jste pocit, že to může být pro diváky nebezpečné?
Pocit nebezpečí jsem měl několikrát. Nicméně ve chvíli, kdy začaly být průjezdy závodníků těsnější, než by asi měly z pohledu bezpečnosti být, vždy zasáhli přítomní vojáci nebo pořadatelé a posunuli zábrany nebo nás z daného prostoru nekompromisně vykázali. Takže riziko nakonec nebylo nijak velké. Každopádně průjezd osobního či nákladního vozu s plynem na podlaze ve vzdálenosti několika málo metrů pro mě bude na dlouhou dobu nezapomenutelným zážitkem.
Když jste sledoval projíždějící auta, náklaďáky, motorky a quady, přemýšlel jste, jaké by to bylo, kdybyste za volant nebo za řídítka sednul vy sám?
Několikrát! Nejsem si jistý, zda bych takto náročnou soutěž zvládl v jakémkoli závodním stroji. S Alešem Lopraisem jsem jel na podzim asi tři minuty v plném tempu v terénu a nedovedu si přestavit, že bych měl něco takového vydržet dva týdny každý den po dobu několika hodin. Pokud bych o tom opravdu uvažoval, určitě bych si nevybral motocykl nebo quad, kde je člověk odkázán jen sám na sebe. Takže buď osobní automobil, nebo kamion.
Po poušti jste se mezi etapami pohyboval v offroadu. Jak vám to šlo?
Strach jsem trochu měl. Do té doby jsem nikdy nejel s terénním automobilem v terénu nebo písečných dunách. V řízení jsme se střídali. Mně se podařilo zapadnout hned první den v písku, kdy přede mnou v mírném kopci zastavilo auto, nebylo kam uhnout a já musel také zastavit. V dalším průběhu jsme zapadli ještě asi dvakrát. Naštěstí jsme nikdy nezapadli nijak fatálně, vždy se nám podařilo poměrně rychle auto z písku pomocí lopaty vyprostit. Postupem času jsme přišli na to, jak se v dunách s automobilem pohybovat a hlavně číst terén, abychom se potenciálně nebezpečným místům vyhýbali. Tedy něco, co musejí závodníci ovládat bravurně.
Kolo kamionu bych v poušti měnit nechtěl
Měl jste v závodním poli favority?
Nejvíce jsem fandil Alešovi. Viděl jsem na podzim jeho přípravu a věřil jsem, že má na to dostat se minimálně do první pětky. Ve druhé etapě jsem měl možnost sledovat jeho výjezd na jednu z vysokých dun a jen on vyjel tuto dunu čistě a rychle. Ostatní kamiony na ní měly větší či menší problémy nebo ji objížděly delší trasou.
Tomáš VeselýJe mu dvaačtyřicet let, je z Prahy a pracuje jako sales manager. Na Dakar se jel podívat jako vítěz soutěže iDNES.cz a Budějovického Budvaru. |
Jak byste sám za sebe zhodnotil jeho působení na letošním Dakaru?
Alešovi bohužel nevydržela technika. Jeho rychlost a výkony v prvních etapách dávají, alespoň za mě, příslib do dalších ročníků. Samozřejmě fandím i dalším závodníkům z České republiky a jsem rád za každý úspěch některého z našich reprezentantů.
Během návštěvy bivaku jste se setkal s Alešem Lopraisem osobně. Jak na vás působil?
V bivaku jsme se bavili po druhé etapě, ve které dojel na třetím místě po problémech se ztracenou rezervou a celkově byl na místě druhém. Ukázal mi servisní zázemí i kamion, kde přespávají. Bavil jsem se s navigátorem, který si připravoval roadbook na další den, dostal jsem od něj suvenýr – roadbook, podle kterého posádka jela etapu toho dne. Aleš mi popsal, jakou údržbu mechanici právě provádějí na autě, vysvětlil mi probíhající diagnostiku celého vozu i motoru a měl jsem možnost zkusit, jak těžké je zvednout kolo závodního kamionu vážící kolem 150 kilogramů. Nechtěl bych ho měnit v poušti, v závodní kombinéze ve vysokých teplotách.
Podařilo se vám tipnout vítěze nějaké z kategorií?
Vítěze jsem dopředu netipoval. Výhra Peugeotu v kategorii automobilů i Kamazu v kamionech se očekávala vzhledem k počtu jejich závodních strojů v soutěži a jejich týmovému zázemí. Alešovi i všem našim závodníkům jsem přál, aby se dostali v pořádku do cíle na co nejlepších pozicích. Potěšil mě Martin Prokop, který byl nejlepší z netovárních týmů. Obdivuji také výkony našich dvou žen, které se statečně praly s nástrahami soutěže.
Místní Dakaru fandí na každém kroku
Součástí výhry na iDNES.cz bylo i ubytování v luxusních hotelech. Je něco, co se vám na nich líbilo tak, že to stojí za zmínku?
Oba hotely byly nádherné. První v centru Limy a druhý na břehu moře s nádherným bazénem a vířivkou. S prvním hotelem mám spojenou vzpomínku, kdy jsem po probuzení vyšel na balkon a viděl na ulici zaparkovanou spoustu doprovodných a servisních vozidel. Tam mi došlo, že Dakar 2018 je velice blízko. To se mi potvrdilo i později na snídani, kdy byla jídelna plná lidí patřících k Dakaru.
Jaké dojmy jste si odnesl z Peru?
Je to nádherná země s velikými kontrasty. Historické centrum Limy pochází z koloniální doby. Zhruba 10 kilometrů od něj se nachází mnohem starší před-incká mohyla Huaca Pucllana. A hned vedle ní se tyčí moderní kancelářské budovy. Stejně tak v širším centru města můžeme vidět honosné domy, každý dům má svého vrátného, na okraji města jsou zase chudinské čtvrti.
A mimo hlavní město?
Když opustíte Limu, po několika kilometrech začnou dálnici lemovat písečné duny. Lidé jsou tu velmi přátelští a jejich fandění Dakaru bylo vidět na každém kroku. Při našem zastavení na benzinové pumpě se s námi dal do řeči místní mladík, který viděl na našem autě loga Dakaru. A vůbec mu nevadilo, že nerozuměl ani slovo anglicky a my na tom byli stejně se španělštinou.
Když jste si teď splnil sen o Dakaru, zbývá vám ještě nějaké motoristické přání?
Dakar jsem naživo viděl. Závod Formule 1 také. Jeden z mých dalších motoristických snů je podívat se na některý ze závodů světové rallye a vidět naživo speciály kategorie WRC. Dále by mě zajímaly okruhové závody ME kamionů, 24 hodin Le Mans a 400 mil Indianopolis. Abych mohl porovnat jednotlivé kategorie.
