Otálet se nevyplatí, to pořád platí. Ale věda doložila, že i velmi pozdní start pomůže. Dokonce do jisté míry dokáže „přetočit hodiny“.
Práci Univerzity v Sydney je přitom třeba vzít vážně, opírala se o rozsáhlý výzkum. Zahrnoval více než jedenáct tisíc žen, narodily se v letech 1946 až 1951, studie je začala sledovat, když jim bylo sedmačtyřicet až dvaapadesát let. V hledáčku je měla do doby, kdy jim bylo mezi osmašedesáti a třiasedmdesáti.
Autorský kolektiv, který svou studii vydal v magazínu PLOS Medicine, zajímalo, zda a po jakou dobu se respondentkám dařilo dodržovat doporučení Světové zdravotnické organizace na 150 minut tělesné aktivity týdně. Jen jedna část účastnic výzkumu si přitom zvládla onu porci disciplinovaně dopřávat po celých padesát let. Některé ji začaly dodržovat v pětapadesáti, šedesáti, ještě dalších pět let poté, jiné vůbec nikdy.
Vědecký tým přitom kontroloval i jejich zdravotní stav, fyzický i duševní, vždy po tříletých intervalech. Cílem přirozeně bylo zjistit, zda pohyb, cvičení zlepšuje kondici. „Spojení mezi dlouhodobým vzorcem fyzické aktivity a zdravotní kvalitou života doteď zkoumalo jen několik málo dlouhodobých studií, opakovaně a se zájmem o příčinný vztah, o skutečné účinky fyzické činnosti,“ vysvětluje práce slepá místa, která se snažila zaplnit.
Výsledná analýza australské studie přitom přináší povzbudivé výsledky.
