Neznámé sporty: K japonskému koulování patří helmy a barikády

Vyžaduje rychlost, přesnost zásahů, týmovou koordinaci a taktiku, ale též dodržování pravidel a standardizované sněhové koule. Japonské Yukigassen povyšuje naše obyčejné, spontánní a chaotické koulování na sportovní disciplínu.

Je to vlastně mix vybíjené, paintballu, hry vlajkovka, anglickým názvem ji známe jako „Capture the Flag“, ragby. Ona koláž je však posazena na základu koulování. Výsledkem jsou dynamické bitvy plné plánování i překvapení. Stojí v nich proti sobě dva týmy o sedmi bojovnících, každé družstvo střeží vlajku a snaží se zmocnit té soupeřovy.

Název kompilace je lakonický a výstižný. „Yuki“ znamená sníh, „kassen“ bitva. Jenže Yukigassen není obyčejná koulovaná.

Sport se vším všudy

Historie sportovní koulované se začala psát v Japonsku koncem osmdesátých let, jako přesné místo narození má podle serveru cbc.ca v pomyslné občance zapsáno město Sobetsu na severu ostrovu Hokkaidó. V roce 1988, uvádí server mezinárodní asociace sportovní koulované Yukigassen International, byly na světě první nástroje a pomůcky, které jsou ke hře potřeba, o rok později se na prvním mezinárodním šampionátu Showa Shinzan Yukigassen utkala hned sedmdesátka týmů.

A takto může vypadat situace na hřišti. Trenéři si je před hrou na vrcholných soutěžích samozřejmě modelují.

Speciální lisy produkují standardizované koule.

Jenže ještě před tím bylo potřeba udělat z lidové kratochvíle sport, to znamená nadělit jí pravidla. „Sestavili jsme je po studiu jiných sportů, zkoumání jiných her, analyzování mnoha možných situací,“ líčí server.

Výsledné regule jsou striktní a přesné jako u kterékoli jiné disciplíny, aktuální najdete v brožurce ve formátu PDF zde. Proti sobě stojí dva týmy, v každém je sedm hráčů a tři náhradníci, obě družstva střeží svou vlajku. Hřiště má 36 metrů na délku, 10 na šířku a jsou na něm rozestavěny barikády, je jich celkem pět, za nimiž se bojovníci mohou krýt, dva „bunkry“ a především dvě vlajky.

Hra je svižná, její časový limit vybízí k rychlým operacím. Hraje se na tři tříminutové sety, vítězství zaručuje výhra ve dvou. Jak jí dosáhnout? Ukořistit soupeřovu vlajku nebo mít na konci limitu v poli víc nevybitých hráčů, tedy bojovníků, které netrefila koule. Na koule se přitom vztahují standardy, aby byly pro všechny hráče a hráčky stejné, produkují se ve speciálních lisech v unifikované podobě, mají průměr šest a půl až sedm centimetrů a na každý set jich má družstvo devadesát.

Tým tvoří dva druhy hráčů, připomíná blog Sporting. Ti na ofenzivních pozicích pálí koulemi do soupeře, defenzivní je koulemi zásobují. Pískají se fauly i auty, na dodržování regulí dohlíží hlavní sudí a sedm jeho asistentů.

Nejen kvůli zásahům koulemi, ale i kvůli pádům se dbá na bezpečnost, nezbytností je helma s obličejovým štítem. „Nejběžnějším zraněním je rozedřený obličej, lidé si však též vyrážejí zuby, mají odřená kolena a lokty z přeskakování přes barikády nebo uskakování před koulemi,“ líčí trenér a lékař kanadského týmu Tyler Maltman.

Nejmasovější koulovaná

Yukigassen stojí i za zorganizováním nejhromadnější koulovačky, která se dostala do Guinessovy knihy rekordů. Konala se při příležitosti vyslání kanadského týmu na světový šampionát Yukigassen do Japonska, byla součástí programu festivalu PotashCorp Wintershines Festival v Saskatoonu 31. ledna 2016 a účastnilo se jí celkem přesně 7 681 lidí.

Prozrazuje, že ve hře najdou uplatnění různé typy hodů a vrhů. Nejen ty prudké, jaké známe z běžných koulovaček. Při vyřazování protihráče, který je schovaný za bunkrem, se uplatní lobovaný hod. „A hráče dokáže vyvést z míry i hod spodem,“ líčí Maltman.

Jakkoli se při oficiálních utkáních a šampionátech, sjíždějí se na ně stovky hráčů, pravidla musejí dodržovat se vší striktností, mimo ně jsou dveře otevřeny kreativitě a improvizaci. „Můžete si udělat hřiště tam, kde již najdete nějaké překážky, nebo hrát na otevřeném poli, postaru. Nebo si je postavíte ze sněhu. Nebo z čehokoli, co je kolem vás,“ říká kanadský hráč Nathan Thoen. Základem je rozdělit prostor na dvě části a instalovat na ně vlajky. Koule si můžete přichystat dopředu, což poté samozřejmě zrychlí tempo hry, nebo si je můžete dělat během setů, což je zase větší legrace.