Onu činnost z legrace, možná spíš z nudy dělal s plastovými kelímky leckdo. Jen tak. A v tom je trochu potíž disciplíny, která spočívá ve stavění pohárků do pyramid a které se v angličtině říká „sport stacking“. V rozhovoru pro list The New York Times to v roce 2016 přiznal i sedmnáctiletý šampion v oné disciplíně William Orrell.
„Spousta lidí si nemyslí, že by to byl sport,“ odtušil. Hned však dodal, s obrazoboreckým odkazem na esa jako golf a basketbal, že otazník by se měl vznášet i nad jinými disciplínami: „Proč je však stavění kelímků méně důležité než umísťování míčku do díry nebo do koše se síťkou?“
Odpověď na jeho dotaz věru není očividná. Je to dobrý dotaz.
Dát všem šanci
Jasno však máme v tom, jak sportovní stohování vzniklo. Oné kratochvíli se ledabyle věnovaly děti odedávna, dost možná i na čas, na rychlost. Jenže teprve v roce 1981 se z oné činnosti začal formovat sport. Přirozeně za tím musel být někdo konkrétní, člověk s ideou. Bylo to tak, byl jím Wayne Godinet, ředitel družiny pro kluky a holky v kalifornském Oceanside.
To on dal dětem, které byly utahané z tradičních her a sportů, jednoho odpoledne normální papírové kelímky a návrh: Zkuste z nich stavět pyramidy, jak nejrychleji dovedete. A děti to bavilo. Výzva do sebe rychle nasála silný prvek soutěžení. Nebylo to nic obtížného, neobnášelo to nutnost přípravy, stačilo na sebe pohárky stavět – ale přesně, šikovně a svižně.
V Godinetově družině pro trávení času po škole se ony soutěže zabydlely. Staly se tak etablovaným inventářem odpoledních chvil, že se pan ředitel rozhodl nechat si vyrobit plastové kelímky. A protože nová disciplína nezůstala za dveřmi jeho pobočky Boys and Girls Club, jak se síť družin v Americe nazývá, posléze si rovnou založil firmu Karango Cupstack Co. na výrobu soutěžních kelímků. Do konce osmdesátých let prodal kolem 25 tisíc sad.
Jeho cílem však rozhodně nebylo zbohatnout. Pan Godinet byl komunitním aktivistou, který ve hře viděl především její přínos pro děti. Pro pomalé, které nestíhaly při běhu nebo hře na honěnou, pro malé, které stály stranou při basketbalu. Najednou se jim dostalo sportu, který je postavil na stejnou startovní čáru. A který jim mohl dodat sebevědomí.
„Byl to sport, který srovnal hřiště,“ vzpomínal pan Godinet. I proto začal pořádat v Oceanside každoroční závody ve stavění kelímků. Nesly název National Cupstacking Championship.
A rychlostní stohování si otevíralo dveře dál a dál. Do roku 1990 bylo součástí oddechového programu ve školách, družinách a dětských klubech v sedmatřiceti amerických státech. V tomtéž roce se jeden z Godinetových žáků devítiletý Matt Adame objevil ve slavné The Tonight Show s Johnnym Carsonem.
A pak už to vzalo trochu jiným směr. Věci šly asi takto: Kelímkové závodění zavedl do svých hodin tělocviku coloradský učitel Bob Fox. Do jedné z jeho tříd chodila i dcerka jistého pana inženýra Larryho Goerse. Oba pánové, Fox i Goers, vycítili potenciál: kelímkaření by se mohlo stát něčím víc než jen dětskou zábavou, nástrojem pro dovednosti koncentrace, rychlosti, koordinace, cestou jak nabídnout vyhrávání i těm, kdo jsou v jiných hrách pozadu.
Mohl by se z něj stát velký sport. A nový trh. Fox se Goersem založili firmu SpeedStacks Inc. Zatímco Godinet prodával svoje pohárkové sety za šest dolarů, v roce 2016 sady SpeedStacks poletovaly na trhu za 25 až 60 dolarů. V roce 2001 Fox založil World Cup Stacking Association, rok nato se konalo první mistrovství světa. Neprodávají se pouze kelímky, ale řada dalších produktů, jako například patentované časoměřičské systémy a patentované tréninkové kelímky se závažím.
Volnočasová soutěž se změnila ve sport, který byl sevřený formálními strukturami, regulovaný sdružením přejmenovaným na World Sport Stacking Association a který měl ambici stát se elitním a výnosným.
Rychlost, rychlost, rychlost
Přesto zůstává zábavným. Navzdory tomu, že je tak prostý, v zásadě je úkolem stavět, a zase rozkládat, pyramidové formace z kelímků. Existují celkem tři sestavy, jak líčí pravidla mezinárodní asociace. První nese název 3-3-3, při ní musí vzniknout tři pyramidy, každá z nich je složená ze tří kelímků, vedle sebe, aby je závodník nebo závodnice zase rozebral, pohárky z každé z nich složil zase zpátky do sebe. Druhým modelem je 3-6-3, prostřední místo v ní patří pyramidě složené ze šesti šálků. Třetí je kruhový model, začíná se formací 3-6-3, následuje 6-6, poté 1-10-1 a končí se setem 3-6-3.
Kámen, nůžky, papír. Vyhrajete, když přestanete myslet Zdá se, že v oné hře vyhrává náhoda. A taky to tak je. Jenže v cestě jí stává naše urputná tendence vytvářet, byť podvědomě, systém, plán, promýšlet strategii. Dětská hra kámen-nůžky-papír zamotává hlavy odborníkům a měla své profesionální ligy. |
Veškerá jednoduchost však mizí, když seznáte, jak rychle všechny úkony závodníci a závodnice zvládnou. Vyžaduje to přesnost, sebejistotu, oční koordinaci. Nejsložitější, kruhová sestava obnáší čtyřicet oddělených pohybů rukou. Není možné zaváhat, hraje se tu o tisíciny sekundy, jedna ruka proto vykonává docela jiný úkon než pravá.
Časy jsou přitom dech beroucí, aktuální rekord na zvládnutí kruhové sestavy je 4,753 sekundy. Formace 3-6-3 se nejrychleji na světě zvládla za 1,658 sekundy a 3-3-3 za 1,322, zaznamenává web asociace. A časy se stále zkracují.
Sport poznamenaný monopolem
A stohování se mění. „Nezáleží na tom, jak vysoký nebo malý jsi, jak atletická jsi, jestli jsi kluk, nebo holka,“ líčil v roce 1990 Godinet listu Los Angeles Times. Chtěl dát dětem prostor, jak vyniknout, jak vytvořit partu, jak zažívat kamarádství. A dodával: „Toto je sportovní událost, kde děti přemohly trh. Vlastní ho.“
Tehdy, v dobách jeho šestidolarových kelímků, které s sebou děti všude tahaly proto, že z nich dělaly „něco“, to možná platilo. Dnes trh vládne i tady. „Výnosy stále rostou,“ hlásal v roce 2009 titulek článku v listu Denver Business Journal, který informoval o ekonomické trajektorii SpeedStacks Inc.
A protože si tato firma sport vykolíkovala, svůj trh si také pečlivě hlídá. Nad sportem a jeho soutěžemi má pevnou kontrolu. Při závodech tak nejsou povolené jiné kelímky než ty, které si nechává v Číně vyrábět ona sama. „Je to, jako by Spalding vlastnil NBA,“ používá příměr s výrobcem míčů pro basketbal a americkou nejvyšší soutěží Jeremi Mattern, který o stohování natočil dokument.
Larry Goers prošpikoval stohování marketingem a komerčním profesionalismem. V roce 2016 pořádal mistrovství světa v Německu.
Už dávno nestohují pouze děti. V roce 2016 se na světovém šampionátu utkal i ShinShendo Weber (vlevo) za švýcarský tým s Holgerem Muellerem za družstvo domácího Německa.
Stohovací trh je přitom zajímavý pro další potenciální obchodní hráče. Kvůli monopolu SpeedStacks si však výrobce konkurenčních kelímků německé společnost Flash Cups musel v roce 2006 založit vlastní spolek International Sport Stacking Federation.
Godinetovu oázu kamarádství prošpikovaly kontrakty, reklama, marketing. Některé své série kelímků pojmenovala společnost SpeedStacks po svých dětských šampionech, William Orrell z úvodu článku byl mezi nimi. Rodiče si však listu The New York Times postěžovali, že za propagaci produktů firmy jejich synek nedostával ani dolar, firma mu neplatila ani cestovné na závody.
Goers nad kritikou komercionalizace mává rukou. „Je to prostě realita manažování specifického sportovního odvětví,“ cituje jej server Inverse.
Když se v roce 2016 ptali na to, co osudu „svého“ sportu říká, Wayneho Godineta, mávl rukou prý i on. „Jsem s tím v pohodě. To proto, že ten sport změnil životy spousty dětem,“ vysvětlil.
Jeho vize byla právě tahle, skutečným otcem zakladatelem rychlostního stohování zůstal on. I on nakonec tehdy prodával kelímky, trika. „Prvně však jde o děti. Chtěli jsme je utužit. Viděl jsem, že tahle věc funguje. Černé děti, bílé děti, rudé děti, vysoké, nízké, velké, malé, všechny se toho účastnily, byly pospolu a užívaly si zábavu. A smály se. To pro mě znamená víc než cokoli jiného,“ uvedl v roce 1990 Američan samojského původu.
