Na poli o rozměrech 10 x 4 metry se zelenají zhruba dvacet centimetrů vysoké rostliny různých druhů pšenic.
„Máme vysetou zimní odrůdu pšenice jednozrnky, dvouzrnky a špaldy. Na okraji roste moderní pšenice setá k porovnání. Sklízet budeme na přelomu července a srpna,“ říká Michal Hejcman z České zemědělské univerzity.
Odborníci zkoumají nejenom chemické složení, kvalitu zrna a výnosové rozdíly, ale i staré způsoby výsevu.
„Nyní máme vyseto do řádků širokých dvacet centimetrů. Předtím jsme zkoušeli výsev na široko. To znamená, že jsme osivo rozházeli po ploše a zapracovali do půdy hráběmi,“ doplňuje Hejcman.
Staré odrůdy se v mnohém liší
Pšenici jednozrnku a dvouzrnku pěstovali první zemědělci ve střední Evropě v období 5 600 let před naším letopočtem do stěhování národů v 6. století. Později je nahradila pšenice špalda a poté nastoupila moderní pšenice setá.
Staré odrůdy pšenic se od dnešních velmi liší. U moderní pšenice je nejdůležitějším kritériem výnos a množství lepku, který ovlivňuje kvalitu mouky a umožňuje výrobu kynutého pečiva.
Na lepek pšenice seté jsou ale někteří lidé citliví a způsobuje jim zdravotní problémy.
Dřívější druhy pšenic mají jiné složení lepku, proto se hodí spíše na výrobu placek a jsou méně vhodné na vyrobení kynutého chleba.
Absolutně bez chemie
„Mají také vyšší obsahy minerálních prvků jako fosforu, zinku, mědi, draslíku, hořčíku a vápníku. Pro pravěkého člověka, který neměl na jídelníčku každý den maso, tak byly velmi vhodné,“ poznamenává Hejcman.
Při pěstování vědci používají i staré zemědělské nástroje. V úvahu také nepřicházejí žádné chemické prostředky jako minerální hnojiva, pesticidní přípravky a regulátory růstu.
To, že experiment probíhá právě tady, není náhoda. Zemědělské a archeologické pokusy se dělají ve skanzenu už od 80. let minulého století. A další budou následovat.
„Připravuji na 20. května experiment s rituální kremací zvířete. Poodhalí nám, jak asi mohl probíhat žárový pohřební ritus v pravěku a kolik dřeva bylo potřeba,“ dodává Hejcman.
