- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Parazity jsme pojmenovali podle komediantů starověku, ale vývoj člověka by bez nich vypadal úplně jinak – a nejspíš by se ani nekonal. Evoluční zásluhy nezvaných hostů vysvětluje parazitolog Jan Votýpka. Jak nás můžou v budoucnu zbavit některých autoimunitních onemocnění a jakou mají výhodu proti chirurgickému skalpelu už dnes? Kolik generací bakterií se vystřídá v těle člověka za celý jeho život? Odkdy snášejí kukačky vejce do cizího hnízda a proč jsme začali díky cizopasníkům vnímat „symetrickou krásu“? | foto: Michal Sváček, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Proč mají vlastně cizopasníci špatnou pověst?
Vnímáme je negativně a také slovo cizopasník vyjadřuje, že organismus pase neboli touží po něčem cizím – s pasením hus to ovšem nesouvisí. V podstatě to znamená totéž co příživník, což je ale zase slovo používané spíš za socialismu. Původně ovšem slovo parasitos, které pochází z řečtiny, takhle negativní nebylo. Označovalo někoho, kdo s námi sedí u stolu, z toho stolu si bere jídlo, ale současně nám za to něco poskytuje. Tehdy totiž parazité byli komici, kteří se vyskytovali na hostinách, bavili společnost – a za to se směli najíst. Jednalo se tedy spíš o komedianta, jehož postava byla pozitivní, a dokonce měla v antickém divadle vlastní masku. Teprve později se parazit začal chápat jako někdo, kdo u stolu jí, přiživuje se, ale neposkytuje za to nic.
Existuje sice spousta důvodů, abychom se rozmnožovali asexuálně, ale smíšením rodičovských genů jsou potomci odlišní a variabilní také imunologicky, takže paraziti se na ně musejí adaptovat znova.
Připojte se ještě dnes a získejte: