"Jsme spolu osm let, máme dvě děti, a trávíme proto spoustu času společně. Ale některé zájmy máme odlišné, a vyhovují nám proto i sólo akce," vysvětluje mladá žena.
Ne všichni v okolí manželů to chápou. Například ženini rodiče to považují za neklamnou známku manželské krize. Odborníci však nic nenamítají, naopak.
"Asi by bylo opravdu poněkud divné, pokud by se partneři rozhodli pro důsledně oddělené dovolené již ve fázi intenzivní zamilovanosti," říká psycholog a manželský poradce Petr Šmolka.
Podle něj není nic nezdravého, pokud alespoň část dovolené budou odděleně trávit partneři či manželé po letech soužití, navíc ve chvíli, kdy jsou i jinak spolu až příliš. "Tedy ti, u nichž by se oprávněně dalo mluvit o ‚ponorkové nemoci', případně o rostoucí vzájemné alergii," upřesňuje.
Podobné to bude i u dvojice, kde každý z partnerů má výrazně odlišné představy o tom, kde a jak dovolenou prožít.
Brdy nejsou řešení
"Pokud by jeden z nich dal přednost povalování u moře a druhý dostává sluneční lišej i ve stínu, je hloupost nutit jej, aby tiše přetrpěl týden dva dovolené v hotelovém pokoji či v baru. Ani od muže, který se o dovolené rád mění v kamzíka, není zrovna prozíravé tahat do velehor manželku, jež trpí závratí i na druhé příčce štaflí," nabízí pohled psycholog.
Rozhodně v podobných případech doporučuje, aby manželé nebo partneři prožili část dovolené odděleně dle svých preferencí a část společně tam, kde se oba cítí dobře, byť by to mělo být třeba na chalupě.
Pozor na kompromisy, v těchto případech se nevyplácejí. Podle Šmolky totiž Brdská vrchovina opravdu není dobrý nápad tam, kde by jeden chtěl k moři a druhý do Himálaje. Pak mají totiž jedinou jistotu - otrávení budou oba a bude za to moci ten druhý.
Když já nechci jet sám
Problém může nastat v případě, kdy o oddělenou dovolenou stojí jen jeden z páru a ten druhý si návrh vykládá jako důkaz uvadajícího zájmu. Nebo dokonce může propadat pocitům žárlivosti.
"Cosi se dá zvládnout otevřenou komunikací a snahou vysvětlit druhému, že mít rád a trávit společnou dovolenou nejsou skutečně synonyma. Pokud je však ve hře prostá žárlivost, pak tím spíše není dobré podlehnout tlaku a případným hrozbám," varuje psycholog Šmolka.
Podle něj by totiž hrozilo, že jednou účinný postup bude partner používat opakovaně a bude jím toho druhého vydírat.
Ostatně to, co na dovolenou, se dá vztáhnout i na zájmy a koníčky. Pokud mají partneři alespoň nějaké zájmy shodné, je to pro vztah nesporně výhoda. Sdílené zájmy totiž umožňují prožívat příjemné společné chvíle při jejich realizaci.
"Zároveň je však zbytečné domnívat se, že by měli mít shodné všechny zájmy," uvádí psycholog.
Navíc jistá odlišnost může vztah v mnoha směrech obohatit. Jeden může například získat pro své zájmy i partnera a rozšíří se tak rejstřík společných aktivit.
"Případně můžeme náš vzájemný vztah obohatit i tím, že část volného času budeme trávit každý sám u svých zájmů a budeme tím udržovat i lehkou míru zdravého napětí," uzavírá úvahu Šmolka.
Ten obecně doporučuje, aby lidé trávili volný čas třemi možnými způsoby, které by měly být v rovnováze: zaprvé by partneři měli něco podnikat společně, například jít spolu na návštěvu, do kina nebo divadla, vyjet si na výlet.
Dále mohou být sice spolu, ale třeba si každý číst něco svého, tu a tam prohodit pár vět a mít pocit pohodového, společně stráveného času.
A nakonec by měli část času trávit i odděleně, třeba s přáteli nebo věnováním se svým koníčkům. Podle psychologa Šmolky je pravděpodobné, že se poměr takto tráveného času během života mění, ale vždy by měly být zastoupeny všechny zmíněné složky.
