Nyní šestadvacetiletá Šárka Šteinochrová je maminkou teprve dvouletého syna Dominika, kterého vychovává se svým manželem nedaleko Plzně. Tam mladá rodina staví svůj vysněný dům. Na jaře loňského roku přitom jí i její rodině zkřížila veškeré plány do budoucna zákeřná nemoc.
Problémy začala Šárka Šteinochrová pociťovat už několik dní po porodu, kdy se u ní objevil svědivý ekzém. Dlouhých deset měsíců se lékařům nedařilo objevit jeho příčinu. Mezitím mladé mamince léčba kortikoidy zabránila kojit. Po čase následoval kolaps. Celkem téměř rok a půl prožila vyčerpaná a v nejistotě, co se s jejím tělem vlastně děje.
Teprve když si Šárka na krku našla první boule, přišlo vysvětlení v podobě diagnózy Hodgkinova lymfomu. A to mimochodem pouhé dva týdny poté, co rodinu postihla zpráva o nádoru její maminky.
„Říkala jsem si, proč zrovna já? Pár dní na to už jsem byla na tuhle situaci připravena a začala jsem hledat příčiny, proč to všechno vzniklo. Říkala jsem si, proč bych to neměla být já? Tím způsobem života, který jsem žila, jsem tělu dávala docela zápřah. Je logické, že se to u mne projevilo,“ říká Šárka Šteinochrová, která vzala rakovinu jako výzvu a jako cestu ke změně do té doby hektického života.
Někteří ji odrazovali
Hodgkinův lymfom je onemocnění, kdy se zničehonic objeví nádorové buňky v lymfatických cestách. Ty mají za úkol dostávat škodliviny z těla. „U mne tyto nádorové buňky napadaly oblasti krku, hrudníku a následně, v půlce léčby, také uzliny na rukách,“ vzpomíná.
Pacienti s Hodgkinovým lymfomem musí standardně projít velmi náročnou léčbou, která zahrnuje kombinaci chemoterapie a následného ozařování. „A protože již samotná chemoterapie může mít za následek různé druhy toxicity, je u těchto pacientů výhodou zvolit protonovou radioterapii,“ vysvětluje lékařka Simona Zapletalová z pražského Protonového centra.
Proton vs fotonJaký je rozdíl mezi protonovou léčbou a klasickým fotonovým ozařováním? Fotonový paprsek, jehož úkolem je zlikvidovat nádor, má jednu zásadní nevýhodu. Podstatnou částí své energie totiž zasahuje mimo nádoru samotného také okolí před a za ním. Protonový paprsek se vyznačuje daleko vetší přesností, která umožňuje směřovat jej přímo do nádoru. Jeho dráha se v něm zastaví a neprochází dále tělem pacienta. Právě díky tomu se daří výrazně snižovat riziko nežádoucích účinků. Pomocí takzvaného tužkového skenování lze označit přesné rozložení dávky protonového paprsku. Cílová oblast je poté ozářena s milimetrovou přesností. |
A právě to byl také případ Šárky Šteinochrové. Po prodělané chemoterapii jí sice lékaři informovali, že žádná další léčba není zapotřebí, jenže odborníci z hematoonkologie byli jiného názoru.
Jelikož bylo nádorové onemocnění u Šárky skutečně rozsáhlé, doporučili ozařování. Klasickou cestou se ale mladá žena vydat nechtěla.
„Věděla jsem, že na foton jít nechci, protože spouští mnohem více problémů. Chtěla jsem svoje tělo ušetřit, protože už jsem měla tělo po chemoterapii napadeno kardiotoxicitou, takže mě zlobilo srdíčko,“ vysvětluje, proč se nakonec rozhodla pro léčbu protony, od které ji na úplném začátku okolí i lékaři odrazovali.
Navíc kvůli diagnóze rakoviny prsu u své maminky věděla, že za žádnou cenu nechce mít ozářená prsa a zvyšovat tak riziko nádorového bujení.
Terapie psaním
Její tělo nakonec protonovou léčbu přijalo dobře, netrpěla bolestmi ani únavou. Budoucnosti a návratu nemoci se podle svých slov nebojí.
„Říkám si, že pokud se nemoc vrátí, tak jsem něco udělala špatně,“ míní žena, která se v současnosti snaží dostat do mentální i fyzické pohody také svého manžela. I jeho stav totiž vážná nemoc v rodině poznamenala.
Maminy s rakovinouNa začátku šlo o blog, jehož psaní mělo být pro Šárku Šteinochrovou jakousi terapií při vážné nemoci. Postupně se ovšem rozhodla podat prostřednictvím organizace Maminy s rakovinou pomocnou ruku i dalším rodičům s těžkou diagnózou. Poskytnout zdroj podpory a informací a zároveň v této oblasti podpořit osvětu. „Všechny organizace, které již existují, se zaměřují na daný typ rakoviny, ale žádná se nezaměřuje komplexně na funkčnost rodiny během nemoci. To chci změnit já touto vznikající organizací. Zaměřit se na rodinu a nemoc! O tom, jak mluvit s dětmi, jak i v nemoci zvládnout rodinu i domácnost, tak aby byly co nejmenší následky pro všechny zúčastněné,“ říká Šárka Šteinochrová. |
„Chtěl plnit hlavně funkci živitele a v práci naopak přidal, protože takové onemocnění samozřejmě zasáhne do rodinného rozpočtu. Téměř jsme se neviděli, on se mezitím trošku strhal, takže teď ladíme také jeho formu, aby i on byl zdravý. Sám je totiž diabetik,“ podotýká.
Ještě když byla nemocná, založila Šárka Šteinochrová internetový blog, který se pro ni stal takovou terapií psaním.
„Okolo jsem neměla nikoho, kdo by si prožíval konkrétně to samé co já. Mám na mysli maminku s malým dítětem, která se ze všech sil snaží, aby vše fungovalo. Má hypotéku, starosti na krku a k tomu rakovinu,“ vysvětluje. Z blogu se nakonec stala nezisková organizace Maminy s rakovinou.
