Jaký je tvůj běžecký cíl v rámci výzvy, na který se připravuješ?
Můj běžecký cíl v rámci adidas Women's Challenge je zrychlit! Od roku 2009 jde moje výkonnost dolů pomalu, ale jistě. Chci se pokusit zpomalit nástup stáří! Vím, že proti věku, není léku, ale já nechci sedět doma u televize, tloustnout a říkat si, že se nedá nic dělat! Dá se dělat! Musí se chtít a být ochotná slevit něco ze svého pohodlí. Jako nejbližší cíl jsem si dala uběhnout letos všechny své půlmaratony pod dvě hodiny. Třeba jen o jednu vteřinu, ale pod dvě hodiny! Nejdřív mě čeká v dubnu Sportisimo 1/2Maraton Praha. Poběžím jej asi podesáté, chci běžet dobře a hlavně v pohodě. Dále Lipenský půlmaraton. Ten se běží z Frýdavy do Frymburku po cyklostezce, okolo Lipna a je naprosto skvělý. Pak je Mattoni 1/2Maraton Karlovy Vary. Ten poběžím letos poprvé a jsem moc zvědavá. Vrcholem bude Mattoni 1/2Maraton České Budějovice v červnu, kde jsem doma a kde bych moc ráda zaběhla pěkný čas. A dál? Uvidíme.
Přináší ti nové běhání podle rozpisu něco navíc kromě únavy těla?
Mé běhání se liší moc! Dřív jsem běhala asi tak - dnes se mi chce nebo dnes se mi nechce. Teď mám tréninkový plán a vím, že jde do tuhého. Buď uspěji a zlepším se nebo... . A já chci a teď mám velkou motivaci. Běhám podle plánu, posiluji, cvičím pilates, trampolínky a jako relaxaci mám minimálně jedenkrát týdně saunu. Včera jsem byla na testech v Institutu sportovního lékařství na Letné a jsem nadšená, že máme u nás v Čechách tak skvělé odborníky. Přesně vyhmátli moji Achillovu patu. Abych se zlepšila, musím přidat v intervalech. Přesně to říká i trenér Miloš a přesně tak to cítím já. Ale! Intervaly bolí! Po tréninku bývám úplně vyčerpaná. Jsem rozhodnutá se nevzdat!
Jak vypadá tvůj tréninkový týden?
Trénuji podle plánu, ale přizpůsobuji plán podle mých možností. Když mám naplánovaný třeba dlouhý běh, ale v práci máme školení do noci, tak si vezmu týdenní plán a přesunu dlouhý běh na jiný den. Jinak skloubit zaměstnání, rodinu a běh nelze. A stále mám před sebou, že běhám hlavně pro radost z běhu.
Jednou týdně cvičím pilates a jednou nebo dvakrát chodím na trampolínky. Ty jsou skvělé na zpevnění svalů dolních končetin a i celkové uvolnění. Poslouchám pokyny instruktorky a svižnou hudbu, na nic nemyslím, zpevním celé tělo a jedu!
Minimálně jeden den v týdnu dávám klid na regeneraci. Koneckonců - v lékárně se celý den naběhám dost a dost, tak je třeba se uvolnit a zregenerovat (ne zdegenerovat).
Přišla už krize? Co tě pak donutí vstát a běžet?
Krize přichází pravidelně. Jsem na to zvyklá a je třeba ji překonat. Jak? Prostě si říct: "Holka, musíš! Když si začneš ulevovat, budeš si ulevovat stále častěji a to je cesta do běžeckého pekla!".
Pro mě je nejhorší, když mám práci od devíti a přede mnou je ještě cesta 40 kilometrů autem a končím v šest a zase 40 kilometrů zpět. Tak jsem si vymyslela, že vstávám po páté, jedu do práce, tam vyběhnu na hodinku (asi deset kilometrů), pak se osprchuji, uvařím kávičku a v devět hodin se už usmívám za tárou (pult v lékárně, pozn.red.) na pacienty. To je pro mě nejkrásnější začátek dne! Nejsme my, běžci, blázni?
Co je silným momentem nebo uvědoměním této výzvy, se kterým jsi nepočítala a překvapil tě?
Velmi mě překvapilo, že právě já jsem byla vybraná do adidas Women's Challenge! Kdo by stál o takovou babu těsně před důchodem? Nemohla jsem tomu uvěřit! Až když jsem uvěřila, měla jsem velkou radost z toho, že se se mnou počítá, že ještě nejsem odepsaná, že i přesto, že mi roste zadek a hůř se mi při běhu dýchá, někdo mi věří. Je to moc krásný pocit. Pak jsem poznala jedenáct stejně "postižených" a věřím, že se z nás stane skvělý tým! Nechci brát ostatní jako soupeřky, ale jako spojenkyně na jedné lodi.
Jak přijalo okolí tvé nadšení pro běh a vstup do adidas výzvy?
Můj muž mě jednoznačně podporuje v běhu i ostatních aktivitách. Před lety také běhal, ale přibyly pracovní povinnosti a s tím kila navíc a ubylo volného času. Dobré je, že rozumí mým problémům a radí mi, jak dál. Jsem cvičitelka pilatesu a můj muž cvičí se mnou. Díky tomu chodí na moje hodiny i někteří jeho kamarádi. Většinou tyto hodiny navštěvují jen ženy, já mám i několik mužů a jsem na to pyšná.
Moje děti by ale raději viděly, kdybych víc opatrovala vnoučata a věnovala se nějakým klidnějším činnostem. Myslím, že se vnoučatům věnuji v rámci možností dost a když jsme spolu, moc krásně si to užíváme. Víc jsme spolu o prázdninách, jezdí se mnou i na závody. Záměrně vybírám ty, kde jsou běhy pro děti. Závodíme pak všichni a je to pro prcky velký zážitek. A když vyhrají medaili nebo nějakou sladkost jsou šťastné, já s nimi.
