Je tu hezky vidět, že se nepočítá s tím, že děti mají tatínky. Ostatně dost právem, protoře jakmile žena neplní roli sexuálního objektu a pečovatele pro manžela, tento odchází za lepším. A chtít pop manželovi, aby napsal s dětmi úkoly, to je jasný důvod k odchodu okamžitému.

e? má tenhle váš ukřivděný výkřik nějaký hlubší význam směrem ke článku, pod kterým diskutujete?

Tohle je bohužel jeden z důsledků velmi nepříznivého demografického vývoje u nás. Populace dramaticky stárne a seniorů o které se někdo (dříve či později) musí starat dramaticky přibývá. Za deset let 2010-2020 přibylo cca 300 000 seniorů ve věku 70+ a současně v produktvní generaci 20-60 cca 250 000 lidí ubylo a to je na naší malou zem obrovská změna v proporci pečující/vyžadující péči a není výjimečná situace, kdy člověk, který už by pomalu sám vyžadoval péči se stará ještě o své rodiče.

O tom tu byl nedávno také článek, jak se děti senioři starají o rodiče 90+...

Ono je to také o strategickém plánování. V době hojnosti a automobilismu se rodina rozleze po všech koutech kraje a pak když je problém, tak o to větší je honička. Podobnou chybu, i přes můj odpor, udělal otec, že si v 70 letech postavil vejminek na venkově u sestry. A ta od té doby dělá taxikáře po doktorech...

Odstěhovat se na stáří na venkov, kde člověk nemá zázemí v podobě mladých, je vůbec past. Člověk tam jde třeba 60+, kdy je ještě plný síly, stačí na dům, má protějšek, řídí, ale léta ubíhají, a najednou tam zbude vdova, síly ubývají, neřídí (buď neřídila nikdy, nebo jí to už zdravotní problémy nedovolí), na dům nestačí, doktor, služby, všechno se musí autem, děti daleko, obrovský problém.

Nevím kolik takových rodin je, ale úplně mi to nesedí. Pokud je rodiči sendviči 30+ tak ano má malé děti, ale jejich rodičům je 60+ a to jsou lidé ještě soběstační. V dnešní době kdy se prodlužuje věk dožití, tak i v 80 jsou lidé soběstační. Takže ta sendvič honička se týká spíše jen minimální části populace a to těch co rodičovství opravdu odkládali do 40+ a nebo těch co jejich rodiče jsou výjimkou co je nepohyblivá od 60.

Malé děti máte snadno i po čtyřicítce, pokud je máte třeba v 35, což je dneska běžné, tak po čtyřicítce máte prvňáka. Lidi jsou sice soběstační dlouho, ale po 80 už ta soběstačnost většinou klesá u všech, a pokud přijde vážná nemoc, třeba rakovina, nebo nějaký úraz, pád, což se klidně může stát i dřív, tak je nutná pomoc dřív. Navíc i když máte třeba děti větší, i středoškoláky, tak je nemůžete nechat zcela osudu a odstěhovat se třeba do vzdáleného města pečovat o rodiče, nehledě na zaměstnání. Je to naopak problém týkající se mnoha rodin.

Jestli tou sendvičovou generací jsou myšleni lidé mého věku 50+ rozumím. Dětem je třicet až čtyřicet, jsou ještě bez dětí, bydlení mají fakt drahé, rodič se jim snaží vypomoct, pak má také už své rodiče 70 - 80 let, ti nepotřebují narozdíl od dětí tolik finančních injekcí, ale není to pomáhání zas tak strašně náročné.

Ženy sú tlačené do kariéry, deti majú neskoro, babičky (ich matky) sú už vtedy staré. Takže nielenže s deťmi nepomôžu, ale samé už vyžadujú starostlivosť. Takže už celkom unavená 40cátnice musí stíhať malé deti, prácu aj rodičov, Aké si to človek udělá, takové to má...

Jaké si to člověk udělá takové to má, nemůže být všude a dělat všechno. To si musí hlavně lidi uvědomit a zkusit taky něco delegovat jiným. Já se naučila hlavně říkat o pomoc, ve městě v bytě mám hodnou sousedku, která mi vytrhla trn z paty když byl kluk malý, teď ji občas zase pomáhám já, přece jenom staří na ni doléhá, na baráku kde bydlí rodiče, zase máme sousedy, se kterými si tak nějak vycházíme vstříc. Zdraví mám jen jedno, a houby budu platná jak dítěti, tak našim, když se zhroutím.

Ja mam od svych rodicu priklad takovy, ze o svoje rodice se postarali tak, ze jim zaridili LDN ci domov duchodcu. Takze jaky mam vzor, tak se ( asi ) budu chovat. Samozrejme po rodicich neocekavam zadne dedictvi a kdyz neco, tak z toho se bude platit prave ta pece.

Clovek mini a zivot meni, tak uvidime, jak to nakonec bude.

Moje máma se sice o svoje rodiče starala doma, nicméně to ve mně nezanechalo moc dobré pocity.

Do značné míry si z ní dělali sluhu bez práva mít vlastní život. Ono to asi souvisí i se stařeckou demencí - tuhle změnu chování a naprostý nevděk po nástupu demence pozoruju opakovaně.

Klepu. Dcera pomalu odrůstá a za chvíli mě nebude nezbytně potřebovat a rodiče oba sedmdesátníci jsou v dobré kondici a žijou hezký život. Takže až mě potřebovat budou, nebude to už sendvič, ale jen obložený chleba. To dáme

Ano, to, že kdysi žily spolu tři generace, mělo své výhody. Samozřejmě i své nevýhody. Dnes bydlí rodiče tady, jejich dospělé děti támhle a jejich děti zase jinde. O děti se postará každý normální rodič. S rodiči seniory je to horší. Všechno záleží na tom, jak si kdo život zorganizuje. Často se stává, a to především u seniorek žen, že své potomky citově vydírají. Vidím to dost často u svých kamarádů. Taky se musí mnoha věcem věnovat sami. Například v článku popsané, že mi chybí léky a potřebuji je zítra, no to bych se na to podíval. Buď to musím hlídat já, když to matka nestíhá sledovat, nebo ji musím postavit do latě.

Tak nějak, určit si hranice.