Pozdní příchody, opisování, vyrušování, to vše bývá běžnou součástí života průměrného žáka či studenta. Občas se podaří i větší zásah do trpělivosti rodičů či učitelů. Začal školní rok, osobnosti vzpomínají.
Tomáš Břínekgrafik
Jeden z mých četných průšvihů se odehrál už na konci základní školy. Vzpomínám si, jak nějaký anonym zavolal, že je tam bomba, a my jsme si vlivem informačního šumu mysleli, že už se nemusíme do školy vracet. Koupili jsme si lahev vodky a hrozně se opili na nedalekém pískovišti. Bohužel pak přiběhl spolužák, který dostal za úkol nás všechny sehnat s tím, že škola normálně pokračuje. Na ty dvě hodiny tělocviku nikdy nezapomenu. Hlavně jak to můj žaludek neustál za žíněnkami a pak jsem spadl z tyče. Kupodivu se na nic nepřišlo.
Adéla Elbelkomička
Už na základce jsem byla třídní šašek. Nechtělo se mi učit, tak jsem se to snažila dohánět vtipem. Teda spíš „vtipem“. Začátky všeho bývají těžké, že ano. I já musela nejdřív pilovat a brousit a hodně kvalitu svého humoru otesat. No a jako dobrý tréninkový terč mi sloužil pan učitel Ptáček. Jezdil na kole, což bylo v době, kdy byla ekologie cizí slovo, jistě velice chvályhodné. Jenže školy nebyly vybavené sprchou, deodorant byl ještě pro muže cizí slovo a Ptáček trpěl enormní nadprodukcí kyseliny máslové. Prostě se potil jak bejk a na mě to mělo vliv jak červenej hadr.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
