Jiřina Šiklová

Jiřina Šiklová | foto: Lucie Robinson

Celý život se mi líbili hubení muži, říká socioložka Jiřina Šiklová

  • 55
Nejznámější česká socioložka Jiřina Šiklová nepochybuje o svém životě. Všechno prý dělala, jak nejlépe mohla. Včetně toho, jaká byla matka. "Pro své děti jsem se nepotřebovala obětovat, protože pro mateřství se trpět nemá," říká v pondělním rozhovoru pro magazín Ona Dnes.

Nakolik se má matka svému dítěti obětovat?
Co to je oběť? Jestliže se vzdá své identity a toho, co ji zajímá, a udělá to jen a jen proto, aby se o své dítě starala, těžko ji to dítě bude později chápat jako samostatnou osobnost. Pak se s ní to dítě nemůže ani identifikovat. Už ten termín oběť mi připadá zvláštní. Oběť je něco, co dávám, a za to, že to dávám, trpím. Proč bych měla trpět tím, že mám radost z dítěte? Pokud se tou obětí myslí vzdát se kariéry, aby dítě bylo spokojené, tak to podle mě není ideální.

Vizitka:

Jiřina Šiklová (77) vystudovala historii a filozofii na FF UK Praha.

V roce 1969 vystoupila z KSČ, podepsala Chartu 77. Za normalizace byla perzekvována a v roce 1981 uvězněna za pašování literatury.

Po revoluci iniciovala vznik Katedry sociální práce na FF UK, kterou do roku 2000 vedla. Založila centrum Gender Studies.

Získala ocenění Žena Evropy (1995), Medaili za zásluhy I. stupně (1999), plaketu Alice Masarykové (2000).

Má syna a dceru.

Taková matka pak svému dítěti stále podvědomě něco vyčítá. "Kvůli tobě jsem neudělala to a to! Kde já mohla být?" Dítě to sice bere jako informaci, ale po čase, když se to připomíná častěji, začne mít pocit, že své matce svým způsobem ublížilo. Anebo že není natolik cenné, aby to za to stálo.

Vy jste nikdy nepodléhala strachu, že jako matka selháváte?
Ne, proč? Nemohla jsem se přece před dítětem nějak stylizovat, hrát dobrou matku. Ne, já jsem já! A k tomu jsem taky matka. A dělám to, jak nejlépe dovedu. Nebudu se přece pořád řídit podle nějakých předpisů.

Nikdy jste nezažila paniku z té odpovědnosti, jestli své dítě vychováte dobře?
Ne, to jsem nemívala. Možná proto, že jsem si říkala: "Já jsem natolik dobrá, že své dítě zkazit nemůžu." Proč bych to měla kazit, když jsem dítě měla ráda a dělala jsem to nejlepší, co jsem dokázala?

Od té doby, co před deseti lety zemřel váš přítel Jiří, žijete léta sama. Jací muži vám vlastně imponují? Vy mi připadáte tak samostatná a originální jednotka, že si vedle vás nikoho představit ani nedokážu.
Myslíte, že v mém věku je tohle důležité? Mně se celý život líbili chlapi hubení, s ostře řezanými rysy. Líbí se mi, když mají hezké ruce, dlouhé prsty. A taky když oni sami dělají něco se zaujetím. Když věci nedělají jen, aby si vydělali peníze. A nemám ráda chlapy, kteří se předvádějí a chtějí být stále v centru pozornosti.

Kdy naposledy jste potkala muže, který by vás zaujal?
Ale jo, pár jich bylo. Ale to jsou chlapi, kteří patří někomu jinému. Já si opravdu nepotřebuji zvyšovat sebevědomí tím, že bych někomu přebírala partnera.

Myslíte, že jste schopná se ještě zamilovat?
Já nevím. V mém věku by mi to trošku neadekvátní připadalo. Nemohu si stěžovat, že bych neměla dost přátel, kteří mi projevují cit. Tuto sféru mám pokrytou jak muži, tak ženami. Ale nemám přítele ve smyslu milence.