Jeden z nejlepších "dětských koutků" v Praze je Apple Store. Děti si tu hrají s nejnovějšími iPhony, ipady, imacy apod. Personál je nechá na pokoji, dokud nic nerozbíjejí.

Akorát je problém, že téměř na všech přístrojích je nastavená domovská www stránka na porno.

Strčit malé děcko do "koutku", kde ho hlídá úplně cizí osoba a kolem jsou samé neznámé děti, mně osobně přijde dost drsné (i když někdo může namítnout, že dítě se tak "otrká").

A jesle a školky, kterými všichni prošli od 2 to 7 let byly jiné?

"Jako otec typu osoba samostatně výdělečná činná totiž chodím do heren pracovat. A zároveň tím eliminuji pocit, že s Ondřejem nejsem dostatečně času." To myslíte vážně? A já husa se zlobím na manžela, že když musí hlídat, jede raději se synem k babičce, aby ho nemusel mít půl dne sám "na krku".

Většina mužů bohužel nemá na děti trpělivost a vyhýbá se tomu, aby s nimi trávili čas. Možná by pomohla povinná otcovská dovolená, aby se chlapi naučili trpělivosti, protože takto o hodně přichází oni i jejich děti...

myslím že je to jejich škoda, když dítě "hlídá" místo aby s ním byl

Moje švagrová žije ve Švýcarsku. V jednom takovém středisku zažila bombový poplach.Je naprostý blázinec,okamžitě musíte opustit centrum. A děti najednom konci a vy na druhém a nemůžete se k nim dostat.A pak je musíte hledat mezi stovkami lidí venku. Své děti raději beru sebou.Zkušenost,i když ne moje mě poučila. A stát se to může kdekoli a komukoli.

Cože? Kvůli jedné nepravděpodobné události budete tahat dítě pořád sebou? To je směšné...

V tom závěru jsem se lehce vyděsila, protože mě napadlo: dítě se topí v bazénu, páč ještě neumí plavat, a otec se v domě dme pýchou.

myslím, že šlo spíš o dětský bazének coby dojezdovou plochu pod skluzavkou...

Vysvetlete mi nekdo, jak to, ze vybaveni detskeho koutku stoji sest milionu korun?

Musí kupovat speciálně certifikované hračky a zařízení tzv. školní vybavení, které dělají zase jen speciální firmy. Většina hraček co si normálně zakoupíte v obchodě je nemá. Jsou extrémně drahé (certifikáty i hračky:)), obzvlášť pokud jde o větší věci. Menší zase musí plnit nějakou edukativní činnost. Máme zákazníky, kteří se tímto obchodem zabývají - dobrý job. :)

Trávit s děckem čas umělou zábavou v umělém zábavním centru místo toho, abych s ním vypadl do lesa, do parku, nebo třeba někam na výstavu, když prší, považuju téměř za vrchol tuposti. Dítě totiž mnohem víc ocení, když se mu táta/máme věnuje OSOBNĚ a cosi mu dá sám za sebe, než když mu jen "koupíte zábavu". O upevnění vztahových vazeb a solidní výchovy ani nemluvě.

O to víc v článku oceňuji mezi přehršlí "komerčních sdělení" (kde je otevřeno které centrum s kterými atrakcemi) perličky ze života s živým klučinou - a přímo noblesní je závěr. Díky, dlouho jsem se tak pěkně nezasmál.

Na druhou stranu když s dítětem budete jenom doma (byť se mu budete věnovat) a nikdy ho nevezmete na skákací hrady a podobné atrakce, taky to není ideální. Je to podobné jako zakázané ovoce, co nejlíp chutná. Chce to od každého trochu.

problem je, ze si decka cim dal min maji moznost tvorit normalni socialni  vazby mezi sebou, bez asistence a dohledu dospelych. My jsme jako decka proste  "sly ven", a vsechny konflikty a spory jsme si musely vyresit sami. Obcas samozrejme nekdo s brekem odesel, ale druhy den to bylo OK

Dneska je ve mestech spousta hrist i hlidanych, samy narizenim, omezeni, atp. Deti nemaji moznost zkoumat, vymyslet, tvorit - vsechno uz ma predem dany ucel, ktery je treba respektovat - to je podle me neprirozene..

U nas byl spadly strom jednou kun, potom lod, jasne, a nebyl super nabarveny...piskoviste jsme nemeli,  jen jeden zemekoulovy kolotoc, jeden sedackovy (bez operatek) a tu kladu...

Na ostatnich mistech nic - a vubec nam to nevadilo

Přesně tak! My jsme s oblibou jako kluci lezli na dvorky uprostřed činžáků a přelézali jsme zdi a ploty, lezli do kůlen. A to bylo teprve to správné dobrodružství objevitele! Hráli jsme fotbal s tenisákem v průjezdech starých domů. Na "velký" fotbal nám stačil prašný plácek mezi domy. Lezení po stromech, blbnutí na kolech a koloběžkách (Bez přilby! Jaká hrůza!), běžné byly pády, odřeniny, občas nějaký monokl, protože jsme se běžně např. před školou i poprali, někdy jsme si dokonce např. na kole natloukli tak, že si to vyžádalo pár stehů na chirurgii, ale přežili jsme vše. 

A dnes? K běžné klukovské rvačce se málem volá policie, všude v parcích a na hřištích samé ploty, zákazy, vyhlášky, omezení, hlídači a podobné blbosti. bezpečnost je tou nejvyšší mantrou a dogmatem.

Někdy si říkám, že se divím, jak jsem mohl (viděno dnešní optikou společnosti posedlé bezpečností) dětství vůbec přežít. Podle dnešních kritérií bych měl být totiž už nejméně 20krát mrtvý.

Věnujte jim to nejcennější co máte - svůj ČAS. Naučte je poznávat ptáky, stromy, houby, naučte je, jak chutná voda z potoka, jak vypadá západ Slunce a jak voní les. Jak chutná únava po celém dni. Že věci nejsou zadarmo, ani vždy snadno dostupné v hypermarketu. Že to záleží NA NICH, jak ten život prožijí.