jestli chce matka jit do zamestnani kdyz je jejimu diteti rok, je ciste mezi ni a jejim manzelem a nikdo jiny nema pravo do toho mluvit, odsuzovat ji, nazyvat krkavci mamou atd.

Ve vetsine statu neexistuje tak casove bohata materska dovolena jako v Cesku a matka v zamestnani a dite v peci pribuzneho nebo placene sily - chuvy, jesli, rodinnych jesli - je uplne normalni.

V danem pripade take neni nijak zavadne, ze babicka odmitla byt placenou silou.

Mela ale byt vic diplomaticka a rici - "klidne si najdi placenou chuvu, ale prenech mi vnucku na urceny den / dva v tydnu. Ja na ni dohlednu s radosti a zdarma jako jeji babicka."

Takhle to funguje v mnoha rodinach, ktere znam a velmi uspesne. V nekterych rodinach rodice davaji babicce nejaky prispevek obzvlast kdyz je dite starsi - na jidlo a vychazky ktere vyzaduji financni naklady, jinde to prarodice odmitnou a financuji sami.

Dedecek s babickou nebo babicka maji takhle pravidelny kontakt s vnoucaty v urceny cas a pritom jim zustava dost volneho casu na sebe a sve zajmy.

IMHO pani by si mela s dcerou pratelsky popovidat a nabidnout, ze by rada prevzla peci o vnucku na jeden den v tydnu, ze si ji chce uzit ale ne byt za to placena.

Úplně zbytečný konflikt. Dcera si našla svoji vlastní životní cestu, která není podle představ matky - no a co? TEĎ je mladá a krásná a využívá toho, za pár let může být všechno jinak a zbytečně by si hryzala nehty, že mohla a nevyužila. Vždyť nedělá nic špatného, nekrade, nefetuje, jen si našla muže, který jí vše koupí - a má bejt? To je fakt takový problém? Jak píší ostatní, cítím z toho závist nebo určitý pocit nespravedlnosti, že matka má pocit, že si vše musela tvrdě vydobýt a dcera to dostala "zadarmo", ale neměla by spíše mít z toho radost?

Měla vzít funkci chůvy, za peníze, které by za to dostávala,mohla vnouče rozmazlovat a všichni by byli spokojení. Jenže nejspíše nepřenesla přes srdce, že jako zaměstnankyně by musela poslouchat a ne kafrat dceři do života. Tak je nyní sama, nemá ani dceru ani vnouče, ale jistě má pocit "morálního vítězství".

Také si myslím, že paní měla jít dělat chůvu svému vnoučeti, měla se smířit se situací.

Ale vy jste asi nečetl pořádně celý článek nebo si z něj vybíráte jen to, co se vám hodí. Když už jste tady vymyslel termín "morálního vítězství", tak ten má spíš dcera, která svou matku nechutně seřvala za něco, za co matka nemůže, totiž, že nemá dost peněz. Cituji: "První neshody začaly už ve chvíli, kdy mi dcera vyčetla, že jí nechci koupit kočárek za několik desítek tisíc, že druzí rodiče za ně a za vnučku utrácejí tolik peněz a já na nich raději sedím a jí je za mě trapně."

To považuji za vyloženě neslušné vyjadřování, ale dospělou dceru už paní nepředělá, má jen ji a vnučku, měla tu dceřinu hrubost (nechci-li napsat sprostotu) raději překousnout.

Proč by měla babička kupovat drahý kočárek, notabene když je výrazně chudší než novopečení rodiče? Vůbec jsem to nepobrala.

Je teda fakt, že naši mi přispěli na svatbu... ale tu jsme si platili sami a každá z rodin z vlastní iniciativy a dodatečně poslala nějaký příspěvek. Nikdy by mě nenapadlo si to nárokovat.

dnesni doba a vetsina mladych je postaveno na penezich a majetku ... socialni vztahy mezi lidmi a hlavne rodinou, to je neco co se moc nepestuje a je to smutny ... je to videt vsude kolem nas dnes a denne ... cest vyjimkam ...

Njn, jaké překvapení, že si dítě žije jinak a po svém a jinak a po svém chce vychovávat svoje dítě. Tím se vůbec nesnažím říkat, co je a co není správně, každá mince má dvě strany, že jo..... Jenom mám trochu pocit, že "babička" by nejradši mluvila do všeho, chtěla by, aby bylo po jejím a pak se diví, že je to jinak. Přece model babička = chůva nemusel znamenat model "služky", která plní příkazy?

Četl jste tohle?

"První neshody začaly už ve chvíli, kdy mi dcera vyčetla, že jí nechci koupit kočárek za několik desítek tisíc, že druzí rodiče za ně a za vnučku utrácejí tolik peněz a já na nich raději sedím a jí je za mě trapně."

Paní Anna je přesně důkazem, že není dobré se za něčím hnát za každou cenu jen protože to tak dělají ostatní. Všichni kolem měli dítě, tak si honem bez rozmyslu vzala prvního a s ním měla dítě. Kdyby alespoň když už jí bylo třicet měla nějakou kariéru a zajištění pro případ, že s dítětem zůstane sama.

To si zrovna nemyslím. Nedopadlo to zrovna ideálně, ale myslím, že i tak byla rozhodně šťastnější, než kdyby zůstala bezdětná.

(Já to popsané spíš vidím jako důkaz toho, že není moc dobré mít jedináčka, protože pak se rodič - zvlášť když mu nevyjde partnerský vztah - dost těžko ubrání tomu, do svého dítěte příliš promítat své představy. Nicméně člověk stejně nakonec hraje s kartami, které dostal a moc přemýšlet o tom co by kdyby nemá význam.)

Paní Anna je ta poslední, od koho bych chtěl jako potomek nějakou radu. Sama byla ve třiceti letech ještě nevyzrálá, a tak skočila do Pendolina s prvním, který šel kolem nástupiště, protože "co kdyby už nic nejelo" a bylo ji šumafuk, že má za sebou dvě manželství a tři potomky. Sama nedbala na rady svých rodičů a okolí.

Nejvíce asi byla překvapená, že ten její sukničkář opustil jí a nikoliv dceru, a jak jsem pochopil, se svou čtvrtou ženou je už minimálně dvacet let a zřejmě to funguje a dcera je s otcem i "macechou" v lepším vztahu než s ní, když jí svěří dítě jako chůvě.

Nemluvě o tom, že dcera je zřejmě ve vztahu šťastná a spokojená a ten "floutek" na tom má zásadní podíl.

To že otcova manželka dělá dceři chůvu neznamená, že má s ní lepší vztah. Já paní plně chápu, že nechce být chůvou na plný úvazek.

pomalu kazda druha veta z clanku je, ze pani dceri neco vycitala a kritizovala kejo zivotni styl od nakupu pres bydleni az po vychovu ditete, a ted se divi, ze uz ji nevida...

jeji*

že dcera chtěla od matky drahý kočárek, dobře není, že paní vyčítá dceři, že si užívá, když může, dobře není, že paní dceři vyčítá, že mají chůvu, dobře taky není

dcera, která vyrostla ve skromných podmínkách není povinna se do konce života uskromňovat, když nemusí

co je špatného na chůvě, je to obvykle jeden stálý člověk, dítě ho vnímá jako dalšího člena rodiny, ne nějakou cizí neosobní chladnou osobu; mamka si v důchodu přivydělávala jako chůva, v některých rodinách se starala o děti doslova od peřinky do školních let, děti ji vnímaly jako další babičku, netrpěly tím

Není povinna se uskrovňovat, ale mohla by uvažovat hlavou, že její matka na drahý kočárek nemá.

Kdybych na pár okamžiků připustil, že je příběh pravdivý, tak jediný, co jsem si z toho vzal je, že závist je fakt ošklivá vlastnost.

Anebo to, že se dcera stydí, že matka nedává drahé dary, přečtěte si článek: "že druzí rodiče za ně a za vnučku utrácejí tolik peněz a já na nich raději sedím a jí je za mě trapně."

Jeho rodiče jsou „velcí podnikatelé“, vyrostl v úplně jiných poměrech, vychovali ho tak, že se dá všechno koupit. A tím si nejspíš mou dceru získal. On se zhlédl v její kráse, ona v jeho penězích.

Po roce se dcera k příteli nastěhovala, má velký byt, který mu rodiče koupili. Dcera i on pracují ve firmě jeho otce. Dcera se mi začala měnit před očima, viděla jsem, jak jí peníze, které byly všude kolem ní, učarovaly.

Najednou měla úplně jiná měřítka hodnot. Snažila jsem se s ní o tom mluvit, ale ona mě vždycky odbyla se slovy, že jí to nepřeji. Že je konečně šťastná a nechce se omezovat, jako musela omezovat celé dětství, celý život, který prožila se mnou.

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/pribeh-vnucka-babicka-rodina-vztahy.A190712_101240_vztahy-sex_job

Jeho rodiče jsou "velcí podnikatelé" - a tady je zakopaný pes. Ano, závist jak vyšitá. Prostě ona neunese, že někdo peníze má, že je vydělá, a někdo nemá. Nemůže rozdýchat, že se má dcera líp, že se uskrovňovat nemusí, nejvíc ji asi štve, že dcera zapomněla, že vyrostla v "chudobě". Možná, že ta dcera někdy v chudobě zase skončí, ale to už je jiný příběh.....