Oběsil se doma, naštěstí ho našel kamarád a ne tchyně.....Hm, já nevím, jak kdo, ale neznám mnoho lidí, kteří dávají svým kamarádům klíče od svého bytu, zejména, když maji nějaké větší dluhy.....Ale budiž. A co bych dělal ? Tchýni bych dal důrazně najevo, že jestli nepřestane, tak se odstěhuji hodně daleko a kluka už neuvidí. A klukovi v rámci možností a věku postupně řekl pravdu. I když upřimně- kde je pravda?

Tuhle jsem četla v novinách krimi případ, jak podobná tchyně (matka exmanžela) namluvila vnučce, ať udá otčíma za zneužívání.

Chudák chlap, nechtěla bych být v kůži neprávem obviněného muže. Než se holka přiznala, tak si užil krušné měsíce (možná roky, než to vyšetřili).

Celé těhotenství jsem strávila v nemocnici, porod byl císařským řezem, ale narodil se nám krásný zdravý kluk. Jmenuje se po mně Petr.

Jakoze ta matka se jmenuje Petr?

Jinak ocenuji, ze dnesni pribeh je napsan vyrovnaneji, ani na byvalem muzi, ani na tchyni pistaleka nehleda jen chyby, ale zminuje i jejich kladne vlastnosti. To je to pak hned zajimavejsi a vic "ze zivota".

Víc ze života (reálné vyprávění) by bylo, kdyby pisatelka viděla sebe jako hrdinku a na ostatní házela špínu. Každý je hrdinný a čestný ve svém příběhu.

Tchyni bych řekla, že sice chápu že to dělá z bolesti, ale že za svoji smrt si může její syn sám a jestli něco takového ještě někdy uslyším , že někomu, komukoliv, řekla tak že spolu dobře vycházet nebudeme. A taky bych se jí narovinu zeptala jestli si to opravdu myslí. A kdybych se dozvěděla že ano, tak už bych neměla žádný důvod se s ní stýkat. Přece se nebudu stýkat s člověkem který si myslí že můžu za sebevraždu jejího syna.

Na babku musí tvrdě, ona jedná ošklivě, buďto přestane, nebo tak kluka dávat nebudu a hotovo!!! Když tak na čas přerušit styky, aby viděla, že to myslím vážně ... Když to klukovi takhle motá hlavu, tak je lepší bez babičky ...

Čert ví, jak to přesně je:

"Se svou mámou jsem se prakticky nevídala, ji zajímali jen její chlapi. A táta taky neměl zájem, byli jsme si cizí"

Může to být literární licence autorky článku, ale taky myslím, že to o Petře vypovídá, že je konfliktní typ.

Ať už je motivace tchyně jakákoli, tohle si nesmí dovolit. Řekla bych jí jasně, že buď s tím ihned přestane nebo s ní dítě prostě nebude (samo). Bojím se ale, že pokud tchyně nevyhledá nějakou odbornou pomoc, sama od sebe nepřestane. Jen to možná bude víc maskovat nebo začne dítě učit lhát ("..ale mámě to neříkej...").

Tchyně mi nepřijde ani blázen, ani primárně zlá. Je spíš v těžkém šoku, vdova, přišla o jediné dítě, navíc za takových okolností, je pro ni problém to přijmout a snaží se najít viníka. To by dělala většina lidí v takové situaci. Nemůže ale dítěti takhle plést hlavu, takže bych s ní promluvila a vyjasnila situaci s tím, že jinak by se její kontakt s vnukem musel skutečně omezit. Myslím, že vnuka bude chtít vídat a dá se dohromady.

Nezbývá než bábě prostě říct, že takhle ne, že ji má vnuk rád, ale nelze ho manipulovat proti matce ani proti novému příteli a pokud bába nebude toto respektovat, tak přerušit veškeré styky.

Tato paní psycholožka radí správně . A to dlouhodobě.

V téhle hypotetické situaci bych myslela jen na synka.

Skončit veškerý kontakt.

Tchyně mu dělá v hlavě paseku, která za rok nebude napravitelná. Teď je ještě malý, zapomene ty nesmysly celkem rychle.

Přesně tak. Baba na něj nemá žádný nárok, takže není nejmenší důvod aby ho ničila.