Nejspíš je nejstarší dcera prostě vyčůraná a má tatínka omotaného kolem prstu, přičemž nápad na přepsání bytu by klidně mohl být i její iniciativa. Argument že mají další (vlastní) byt neobstojí, protože mladší děti se budou chtít osamostatnit někdy po 20 a ne čekat na dědictví po rodičích. Prodat a rozdělit na třetiny je jednoduché, elegantní a hlavně férové řešení.

Já si myslím, že by otec měl byt prodat a vyrazit do lázní, na dovolenou do Karibiku a peníze roztočit. A bude vyřešeno.

a pak se už nemusí vracet

"Postupem času se náš vztah vylepšoval a já ji beru jako svou dceru."

"Sice jsem si pomyslela, proč i Kristýně, když už jí dlouho spoří, proč ne jen našim dětem"

Whaaaat?

Kristýně už spořil předtím, ne? Takže by se zdálo logické, že bude spořit nejen Kristýně, ale z výnosu bytu i dalším dětem.

Já navrhuji manželovi do toho nekafrat. Je to byt po jeho matce, takže jestli ho dá své dceři a dalším svým dětem nic je prakticky jen na něm. Ono to nebude tak horké, však i ty vaše společné děti se nebudou mít špatně a byt by ještě hodně dlouho nevyužily.

Manželovi do ničeho nekafrat... Vlastně se s ním vůbec nebavit. Jako cizí, jako cizíl...

Je zajímavé, jak mnoho lidí o sobě tvrdí, že nerozumí investování na kapitálových trzích, ale na nemovitosti, které jsou minimálně stejně náročné, si troufají. A taky to podle toho vypadá.

A k těm návrhům - rozdělit peníze na tři stejné díly. To je super nesmysl vzhledem k rozdílnému věku dětí.

V článku mi chybí informace o tom, jak moc se na různém spoření a placení věcí podílí paní Kamila. Proč tedy ona sama nespoří svým dvěma dětem. A nakonec život rozhodně není spravedlivý.

A docela by mne zajímalo, když manžel má byt ve svém výlučném vlastnictví a pronajímá ho, jestli je opravdu příjem z nájmu předmětem SJM, to fakt nevím.

To myslíte vážně, takhle to rozdělovat? Jeho děti, její děti? Jsou manželé, cokoliv naspoří nebo utratí je věc obou. Co se vzali paní jistě vkládá své finance do rodinného rozpočtu a nerozlišuje komu se co koupí. Stejně jako pan. Jistě by nechtěla ani aby jedno její dítě dostalo byt a druhé ne.

Koupit byt dospělému potomkovi, pokud ho to finančně nevycucne, to sice není moc výchovné, ale je to celkem OK.

Ale uvázat byt na krk malému dítěti, když netuším, jestli nebude v dospělosti chtít bydlet někde úplně jinde a akorát mu vznikne problém s prodejem, nebo dokonce vrazit mezi děti potenciální spory o majetek, to je znak nepředvídavosti a krátkozrakosti.

Ale on ten otec byt zdědil, nekoupil. Zatím je jeho a nechává tam bydlet vlastní dceru. A že po ní nechce nájem, to mi přijde docela samozřejmé.

Druhá varianta je v pořádku, dá se ten byt brát jako výhodná investice, kterou mohou všichni tři využívat jako startovní bydlení a současně v ní mají uložené peníze, dědictví po jejich babičce. Mohou ho později prodat a přispět si každý na svoje vlastní bydlení. Pokud pán neplánuje zdědit další dva byty, neměl by ho přepsat jen na jedno své dítě. Nejen že tím může děti rozhádat, ale i poštvat proti sobě. Nedokážu si představit, že obdaruji jedno dítě a druhé bude muset celý život dřít na to co druhé dostalo jen tak. Proč bych to udělala? To že ty mladší teď byt nepotřebují neznamená, že za chvíli to bude jinak. Starší tatínek už jim možná nepřispěje ani na ta studia natož několik milionů na byt. Nechápu, že někdo tohle udělá a ještě jsou ti co ostruhají nařčení z lakoty a žárlení. Je to mrzuté.

Nesmysl. Jeden to prodat nebude chtít, ale ani nebude mít na vyplacení ostatních a nelikvidní a nedělitelný majetek bude pro všechny tři leda k vzteku.

Ta paní pěkné kecá, kdyby ji brala jako svou dceru, tak by neupřednostňovala dvě mladší děti. Přijde mi úchylné chtít po dítěti nájem, ještě když byt je po babičce. Té starší nikdo a nic nenahradí ztrátu vlastní maminky v dětském věku, ani byt.

v cem je uprednostnuje? ze chce po manzelovi, aby si uvedomil, ze ma tri deti a ne jedno?

Já to nějak nechápu, ten byt je po babičce, byla to babička té dcery a ne těch mladších "přivdaných" děcek, ne? Tak je logické, že byt zdědí vnučka, a ne cizí děti. Měl se otec vzdát dědictví a byt by na ni přešel rovnou.

Děcka nejsou privdana ani prizenena, když uz. Jsou toho otce. Babička byla všech tří úplně stejně