Tá holka potrebuje sa intelektuálne na niečo zamerať a nevšímať si seba a alkohol.

...taky si myslím, že děvče by mělo navštěvovat psychologa či psychiatra...ano, jsou to smutné věci - úmrtí kamarádky, rozchod s přítelem...ale nejsou to v žádném případě situace, z kterých by se člověk měl hroutit dalších deset let...co bude dělat, když jí jednou odejdou rodiče, když nedejbože vážně onemocní...mám pocit, že okolí dělá z dospělé ženské nesamostatnou skleníkovou kytičku neschopnou řešit sebemenší problém...

Mě taky stíhá jedno neštěstí za druhým. Včer mi ujela ráno tramvaj a před týdnem jsem ztratil 1000 Kč. A před 14 lety mi zemřel dědeček. A když jsem byl malý, zemřely mi všechny prababičky a pradědečkové ve věku kolem 90 let.

Mohla by mi redakce spolu s odborníky poradit, co mám dělat, abych do toho nespadl a nezačal pít?

Ale snad nechcete být abstinent a vegetarián Pijte

V kterém odstavci vlastně končí obligátní líčení rodiného štěstí a dokonalosti od maturity až po důchod a popis rodiny včetně vzdálených strýčků?

A kde začíná popis vlastního problému?

Autorka má zřejmě nějaké trauma z toho, že jí nefunguje rodina nebo vyrostala ve špatné rodině a proto musí do svých článků promítat svoje sny o dokonalé rodině.

Dcera může mít už od dětství nějakou skrytou psychickou poruchu. Ať již disharmonický vývoj osobnosti, nebo lehkého Aspergera. Teď už je ale plnoletá a řešit své problémy musí sama, maminka může leda přihlížet, případně slovem nasměrovat. Spíše by mohl být účasten bratr, ale nechci být za odborníka, když jsem jenom celoživotním laikem.

"Mně se Pupák líbí, jak jsi líčil, jak jsi líčil na dědu. Takovejch míst je tam bezpočet. Dvě!"

Vím, že míra trápení nemusí být objektivní, ale pardon... půlka lidí, které znám, prožila v životě daleko větší zátěž. A nejsou to žádní mistři světa, co to dávali s úsměvem. Taky dlužno dodat, že se tím občas projedli, prochlastali nebo prohulili. A kdo z nás ne.

Což mě přivádí k myšlence, nakolik bude líčení matky objektivní a odpovídající stavu dcery.

Objektivní... Je to z pohledu starostlivé matky. Kdybyste zjistila, že vaše dítě chlastá, zůstala byste klidná a objektivní?

Tak to jsem taky zoufalec těsně před zhroucením, neboť dobrý kamarád se mi v 25 letech udusil oxidem uhelnatým ve vaně a pár holek mě už taky k vodě pustilo.

Podle titulku jsem čekal nějaké "maso" a ono tohle. Znám ženskou, jejíž osud bych fakt nikomu nepřál a to je fakt jiný šálek hořkého čaje.

"Jedno neštěstí za druhým"" je, že jí před více než 10 lety zemřela kamarádka (ano, to JE velmi smutné) a nedávno se s ní rozešel přítel? Milá redakce, příště zvolit trochu příhodnější nadpis.

Čekala jsem bůh ví jaké tragédie, ale rozchod s přítelem zažil kde kdo. Smrt kamarádky jistě nesla těžce, ale to, že někomu někdo zemře, taky není nic, co by nikdo jiný nezažil. Dcera zažívá běžné věci jako ostatní lidé

Skóre v malé anketě mě překvapilo. Opravdu si většina lidí myslí, že má matka řešit s odborníkem svou dospělou dceru? Možná by naopak pomohlo razantnější odstřihnutí od vše řešící matky.

vy byste nechala svou dospelou inteligentni dceru nicit chlastem?