1) starší android se dá na bazosu sehnat kolem litru

2) je otázka, jestli na mobilu stavět sebevědomí dítěte... měl by být rád, že má mobil a může být ve spojení... takže pokud vyloženě nepotřebuje sdílet dokumenty online, tak je smartfoun v takovém věku pitomost a chlapec by měl pochopit, že lepší mobil mu skutečný respekt nezaručí, leda tak pochlebování lůzrů.

Nikdy jsme nebyli v mém dětství nijak bohatí a nikdo si nedovolil se mi posmívat. Je fakt, že oblečení jsem měl normální, ale mobil nebo v mé době spíš lyžák prostě nehrozil.

Jednou se mi takhle jeden posmíval, ale nebylo to kvůli majetku... No dostal po hubě a od té doby dělal všechno pro to, abych se s ním kamarádil.

Nic mu neraďte a kupte mu nový mobil

Mne se taky jeden na gymplu smal, ze mam jen jedny dziny. Tak jsem mu dal po hube a uz se nesmal.

Ale smál

Pani knihovnice ma podle problem v tom, ze v detstvi uverila kecum jeji mamy jak ji decka urcite zavidi vlastnorucne site obleceni. Prdlajs, zavidely se tak maximalne dziny. U svych decek (30 a 28) si uz vubec nepamatuju, ze by si mezi sebou zavidely obleceni, nebo je v deseti letech zajimalo co ma kdo na sobe.

Z mojí zkušenosti: pokud čtenářka zjistí, že se jedná už o soustavnější šikanu, je potřeba to urychleně a důrazně řešit. Mně se osvědčilo: 1) promluvit si a spolupracovat s třídní učitelkou, 2) osobně si promluvit i s několika dotyčnými agresory. A ne taky agresivně, nýbrž jako s dospělými, asertivně a důrazně, ale ne konfrontačně. To kupodivu zabralo ze všeho nejvíc, dva z nich se pak synovi dokonce omluvili a teď s ním kamarádí.

Pokud jde o to materiálno: spousta lidí na tom není finančně nejlíp, já to úplně chápu, ale na druhou stranu, děti se prostě nechtějí lišit. Nechtějí být vyčleněné tím, že nemají to, co ostatní, spousta z nich to prostě ještě není schopná psychicky unést, nemají ještě mentálně na to, aby to zpracovaly v něco jako "být jiný je vlastně výhoda". Dítě školního věku nechce být jiné, chce být stejné jako ostatní, to je prostě fakt. A naopak, ty "stejné" děti ty "jiné" dokážou skutečně nemilosrdně vykousat z hejna. To je taky prostě fakt a je potřeba s tím počítat.

Taky nejsem zrovna zámožná, ale pěkné věci se dneska dají sehnat za levno mnoha způsoby. Internetové obchody s dětským oblečením z druhé ruky - moje děti snad ani odjinud věci nenosí, a vždycky je to pěkné, většinou značkové a za zlomek původní ceny. Totéž mobil - existujou bazary typu Mobil Pohotovost (se kterými mám hodně dobrou zkušenost), kde ten smartfoun seženete za levno a může to být třeba vánoční dárek. Nemusí to být zrovna nejdražší jabko, ale když je to placatý a vypadá to pěkně, už to většinou stačí. Nemusíte se vydat z poslední koruny, ale aspoň pár věcí, díky kterým by dítě nezaostávalo mezi spolužáky, je dobré mu dopřát.

Nevím jaké mají náklady na provoz domácnosti, ale plat knihovníků není tak nízký, aby musel být jedináček za outsidera.

Zažil jsem, že syn podnikatele nechodil zrovna- mírně řečeno- extra oblékaný a naopak vím o paní, co vydělávala jen něco málo nad minimální mzdu a brala si přesčasy, aby mohla dětem koupit značkové oblečení a nevyčnívaly...

Tohle je velmi individuální podle kolektivu a míry posměchu. Jde také z tlačítkáče udělat cool retro

V deseti letech těžko.

Nikdo se mu nevysmívá. To se jen mladej snaží aby mu rodiče konečně ten novej a lepší mobil koupili.

Chlapec je asi citlivejsi. Mne asi nikdo nikdy nesikanoval, protoze jsem splachovaci a hlavne trochu mimo, takze nejake narazky apod. jsou nad mou rozlisovaci schopnosti.

Detstvi za sociku jsem odchodila v hadrech z treti ruky (prvni par setrenic, pak o neco mladsi par setrenic a pak ja = takze jsem mela dvoje na chlup stejne manzestraky, dvoje stejne saty, dva stejne svetry atd atd). Novou vec jsem snad nemela nikdy, krom bot. A asi jsem fakt mela stesti, ale nepamatuju jediny moment z detstvi, ze by se mi nekdo posmival kvuli hadrum.

PS : Ten mobil bych mu koupila.

On má mobil..

Hodně dobrých tipů na levné nákupy, ale přidám ještě jednu radu nebo spíš prosbu. Řekněte to třídnímu. Slovní agrese (za cokoliv, oblečení, obezita, to je jedno ) už je první fáze šikany a třídní by měl vědět, že se mu něco takového rozjíždí ve třídě. Jak to bude řešit je druhá věc, možná výborně a možná ne, ale učitelé jsou dnes hodně vedení, aby uměli šikanu řešit, takže zkuste třídnímu důvěřovat. Ostatně, většinou šikanuje pár namachrovaných ***, kterých mají učitelé také plné zuby a velmi rádi je zkrouhnou.

Přesně tak. Mého syna mají spolužáci sklony šikanovat tak nějak soustavně, on se opravdu dost liší (hloubavý introvert s vlastními fantazijními světy a zájmem o učení), ale v šesté třídě to najednou postoupilo k hodně drsným praktikám. Několik týdnů trvalo, než jsem to ze syna vytáhla, bál se mi nevímproč svěřit (ve škole plakal, ale učitelce vždycky řekl, že je všechno v pohodě ). Hned druhý den jsem naběhla do školy, učitelka zareagovala výborně, o další třídnické hodině si zúčastněné mladé muže zostra podala a od té doby je klid.