Pro některé ženy může být partnerova neustálá kontrola důkazem lásky, jiné ji vnímají jako otravnou vlastnost, která negativně zasahuje do fungování vtahu, v horším případě i do běžného života. Co když je žárlení už přespříliš?
Patřím do skupiny žen, kterým by sebemenší náznak partnerovy nejistoty v podstatě zalichotil. Můj muž totiž absolutně nežárlí. Je mu jedno, kdy přijdu domů z večeře, s kým jsem trávila den, a docela s grácií přechází i fakt, že v mém okruhu přátel zaujímá významné procento silné pohlaví.
Někdy mám pocit, že ho komplimenty, které od jiných mužů dostávám, nerozzuří, nýbrž doslova potěší. Jak sám tvrdí, vždyť on je koneckonců ten, jehož příjmení nosím a komu jakožto žena náležím. Vzhledem k této skutečnosti jsme se nedávno docela pobavili nad nabídkou, kterou dostal během pracovní schůzky s bezpečnostní agenturou, jejíž služby ve svém zaměstnání využívá.
Existují lidé, kteří skutečně mohou mít takzvaně dvojí metr, a tak pro ně může být přijatelné, že jsou sami nevěrní, ale zároveň nepředstavitelné, že by něco takového udělal jejich partner či partnerka.
Zdeňka Pospíšilovápsycholožka
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
