Možná si vaše dcery nepadnou hned do oka a do náruče... (Ilustrační snímek)

Možná si vaše dcery nepadnou hned do oka a do náruče... (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Moje dítě a jeho dítě. Jak to bude klapat?

  • 83
Když už máme jedno nevydařené manželství za sebou, do nového vztahu přicházíme chudší o iluze, ale zase bohatší o pár zkušeností a obvykle také o nějakého potomka. Zatímco to první a druhé nám může pomoci nedělat stejné chyby, s dětmi se to má jinak. Zejména když náš nový partner vlastní rovněž nějaké.

Je naprosto jedno, jak jsou děti namíchané. Každá kombinace může být zdrojem problémů a naroubovat dohromady zcela cizí děti lze snad jedině v případě, že se potkají jako kojenci. Ale ani tehdy nelze do budoucna vyloučit konflikty, které jsou založené na dvou odlišných zájmenech: moje a tvoje.

Jen zcela naivní a života neznalá matka by se mohla domnívat, že její roztomilá cůpkatá slečna si bude půjčovat Barbínky s podobně roztomilou kudrnatou holčinkou nového tatínka. Při nejbližší příležitosti ta druhá amputuje vyhublým panenkám nožičky nebo oholí vlásky žiletkou. Dva nevlastní bratři, oba nadějní fotbalisté, se shodnou jedině v okamžiku, když dojde na určení viníka: to ne já, to on.

"Naše dvě dcerky se na sebe před námi usmívaly, ale přitom se nesnášely a dělaly si naschvály. Ta moje nakonec raději odešla bydlet ke svému tátovi," smutně konstatuje Markéta ze středních Čech.

Jde to vůbec dohromady?

Výhra nenastane ani v okamžiku, kdy je věkový rozdíl větší. Sebekrásnější batole našeho sebeúžasnějšího partnera nezaujme naši zmalovanou pubertální rockerku ani koutkem oka. Nepatrné příměří může nastat při párové kombinaci podobného věku, ale i zde zůstávají protistrany ve střehu a ač zdánlivě v přátelském vztahu, většinou v opozici.

Že nám můžou lézt na nervy cizí děti, tomu se nedá divit. Však ony ty vlastní to zvládnou docela v pohodě taky, a to mají polehčující okolnost, že jsou naše. Ale zkuste strávit za dané situace fakt, že prudí nejen ti zkažení partnerovi potomci, ale i on sám... Schválně, řekněte partnerovi, že jeho Pepíček či Mařenka neumyli nádobí, neustlali postel, nevyčistili si zuby či měli hloupé řeči.

Co bude následovat? Překvapivě nikoliv řešení problému. Nejspíš se na vás spustí lavina důvodů, pro které je váš Honzík nebo Anička výrazně horší, a tedy se máte starat o jejich výchovu a nevšímat si druhých.

"V takových situacích pomůže jedině racionální dohoda mezi partnery," souhlasí psycholožka Marta Boučková a dodává: "Každá původní rodina má svůj výchovný koncept, každé dítě je jiné, ale na společném území by měla platit společná základní pravidla, na jejichž dodržování budou oba partneři shodně trvat."

Když si každý z partnerů přivede do rodiny své dítě, chce to pravidla a trpělivost. (lustrační snímek)

Moje plus tvoje není naše

Jistým řešením může být společné dítě: máma a táta hájí společného (jednoznačně nejmladšího a zhusta velmi vymazleného) potomka, zatímco na druhé straně barikády stojí vzácně ve shodě všechny ostatní zbylé (a odsunuté) děti. Riziko projektu je ve faktu, že všechny budoucí špatné vlastnosti společného dítěte jsou nejen vaše (partnerovy) vlastní, ale rovněž implikované z vašich (partnerových) předchozích potomků.

Jednoznačným návodem by mohlo být podobné rizikové vztahy nevytvářet. Jenže jak to udělat v době "rozvodové", kdy logicky mnoho rozpadlých párů v produktivním věku hledá další partnery, s nimiž by se jim už konečně mohlo podařit zestárnout. Čekat, až děti dospějí, není také příliš praktické, zejména žena už obvykle ve věku před důchodem není tolik v kurzu.

"Můj syn byl trochu lempl, zatímco přítelův se choval vzorně, nechodil za školu, nosil dobré známky. Neustálá kritika od partnera mi lezla na nervy, ale jakmile jsem se ozvala a chtěla kluka hájit, už jsme se pohádali," říká Hanka z Prahy.

Neberte to osobně

Řešením může být tolerance. Sejde-li se jí odpovídající poměr na obou stranách, dá se boj o pozice přežít na únosné hladině. "Pokud dohoda někdy nefunguje, nesmíme si to brát osobně," doplňuje Boučková. Že budete muset u druhých dětí přehlídnout to, za co byste svoje vlastní už hnala s vařečkou, anebo že budete muset překousnout kritiku svých mazlíků, ačkoliv je určitě nespravedlivá a hanebná, je nasnadě.

Výjimky existují, ale přiznejme si to: jsou vzácné. Existují stejně sporadicky jako univerzální recept na řešení podobného problému. A tak je nutné vrátit se k těm zkušenostem z úvodu. Díky nim musíme být schopné zhodnotit, zda je nový vztah pro nás natolik významný, že se přes to přeneseme a společně s partnerem to zvládneme. Vždy ale mějme na paměti, že v každém věku je pro naše děti důležité vědět, že pro nás stojí pořád na minimálně stejně vysokém stupínku jako nový chlap.