Jsem hned několik čísel najednou. Jsem své rodné číslo (první dvě cifry už pár let nerada vyslovuji), jsem také své číslo pojišťovny a ve školce mi patřilo číslo 12.
Jsem svůj index BMI (závisí na tom, jak jsem tučná či dietní) a reprezentuji také své IQ (to bohužel neznám - jen si vzpomínám, že jsem si s většinou otázek při testech na základní škole naprosto nevěděla rady, takže se uklidňuji tím, že mám ,selskou inteligenci‘, která je beztak nezměřitelná. Možná i nezměrná).
Můj život je plný cifer, přesto mi matika nikdy nešla. Divné. V životě jsem nepochopila smysl integrálů, derivací, logaritmů, exponenciálních rovnic ani funkci funkcí - až můj přítel mi vysvětlil, že se jimi počítají potenciální vibrace mostů či vysokých staveb ve větru. Aby nespadly. Zajímavé, zvlášť přihlédneme-li k faktu, že vysoká budova sice může být konstrukčně vycizelovaná, ale pak do ní narazí letadlo, a funkce se mohou jít klouzat.
Za svou nejhezčí cifru považuji datum a hodinu svého narození (5.5., 22:22) - je takové souměrné. Stejné číslo měla i espézetka mého ex (2222). Asi osud. Nebo možná ne, rozešli jsme se.
A mé nejzajímavější číslo? Bylo akrobatické a nastalo v momentě, kdy jsem si prazvláštní piruetou na lyžích utrhla vaz v koleni. Od té doby počítám cifry v kalendáři, kdy si zase na lyže budu moci hrdě stoupnout a vydat se svým šíleným stylem dolů po svahu boule neboule. Koule a bowling zase představují číslo, na něž jsem nejvíc hrdá. Celých 191 bodů a můj nový rekord! K zajímavým číslům jsem se dopracovala i skrz numerologii. Podle té jsem devítka. Podle starého učení enneagramů jsem pro změnu sedmička.
Numerologické devítky prý mají schopnost svést přátele na scestí. Já tedy své přátele zásadně nesvádím, natož na scestí, ale už to asi bude pravda, protože co je psáno, to je dáno, takže bych s tím měla už konečně začít, jinak budu mezi devítkami anomálií. Devítky by se měly snažit být „celistvou a moudrou bytostí“, aby dosáhly nirvány. Celistvá myslím jsem, většinou s sebou nosím hlavu i trup. Také ruce a nohy mívám obvykle u sebe (až na občasné příjemné výjimky). Moudrost počká, až budu starší (tj. ještě víc stará, než jsem teď), a Nirvánu mám v autě na CD, takže jsem vlastně šťastný člověk. Také enneagramická sedmička na mě sedí perfektně.
Tento typ lidí se nazývá Požitkář a vyznačuje se tím, že je netrpělivý a věci začíná, ale nedokončuje (dokončení tohoto článku je tedy momentálně ohroženo). Také tím, že nesnáší nudu (natož aby se brečelo), naopak skvěle snáší adrenalin a je rozený optimista (takže ve zdárné dokončení článku přeci jen věřím!). Devítka je prý typická takzvaným ,opičím myšlením‘, kdy mysl skáče z tématu na téma jako orangutan po pralesních liánách. O tom tedy nic nevím, ale možná by to zhodnotil přítel. Když ,vysílám‘ déle než pět minut jeho směrem, vždycky začne valit oči a za chvíli přestává reagovat a připadá mi jaksi paralyzovaný. Asi má pomalejšího orangutana. Na druhou stranu je fakt, že moje opice je sice rychlejší, ale bývá po ránu ošklivější…
Požitkář prý rozpouští svůj existenční strach do příjemných možností a vždy musí mít několik variant na výběr. Bodejď by ne - vždycky je příjemnější si říct „když nebudou mít tu modrou halenku, pořád ji mají v růžové a žluté“ nebo „ve hře je Pepa, Karel, Honza, Miloš a při nejhorším i Jakub“. Všeho mám prostě ze zásady několik. Dvě možnosti, jak vyřešit vztah, tři nejlepší kamarádky, čtyři prsty na pravé ruce pro případ, že bych o jeden přišla, pět let do věku, kdy budu odepsaná, šest značkových kabelek, sedm smrtelných hříchů k dispozici, přesně osm minut, než mi dopere pračka, a tak bych mohla pokračovat až do ležaté osmičky.
Pouze jednu věc mám v jediném exempláři. Sebe. Tam žádné náhradní varianty neexistují, ledaže bych věřila v reinkarnaci. Ale na to nemám dost trpělivosti, protože znovuzrození prý trvá. Takže jsem sama pro sebe jednička. Buďte taky. Jste nenahraditelná. Minimálně do té doby, než zlegalizují klonování, a toho už se doufám nedožijeme…
| AUTORKA už několik let přispívá svými fejetony a články do nejprodávanějších českých magazínů pro ženy. Pracuje v oblasti public relations. Sama sebe považuje za pozitivního fatalistu - pro věc udělá to nejlepší a nechá to osudu. Není ale mystický fanatik, ke kartářkám nechodí. Na nastalé situace reaguje spontánně. |
