Letos máme přestupný rok, to znamená o den delší únor. Proč to tak je a proč máme nyní rok 2024? Jak může náš kalendář souviset s anglickou megalitickou svatyní Stonehenge? objasňuje magazín Víkend DNES.
Znáte povídku Karla Čapka Příběh o kasaři a žháři? Sedlák Anton na svůj svátek 13. června sedí u oběda, když mu nad hlavou začne hořet statek. Policejní vyšetřovatel objeví na trámu lupu a vypátrá chlapce Seppa, kterého sedlák vyhodil ze služby.
„Sepp se mu chtěl pomstít, a proto si vypočítal, kde bude 13. června, na svátek mistra Antona, přesně v poledne stát slunce,“ vypráví Čapek o geniálním učedníkovi. „Podle toho nařídil skleněnou čočku, aby zapálila tu slámu, zatímco on bude bůhvíkde. Nachystal to už v únoru. Na tu čočku zavolali nějakého hvězdáře z Vídně a ten nad tím kroutil hlavou, jak byla přesně nařízena právě na sluneční kulminaci 13. června.“
Když jsme u kalendářových katastrof, nezapomeňme na rok 2012, kdy měl nastat konec světa. Ničivé vlny tsunami, zemětřesení, výbuchy sopek a další kataklyzmata hrozil způsobit závěr jednoho z cyklů mayského kalendáře, ke kterému mělo dojít přesně 21. prosince onoho roku. „Planety se postaví do zákrytu, na Slunci dojde k erupcím a nepřežijete ani ve sklepě plném zásob,“ varovali katastrofisté včetně režisérů několika děsivých filmů.
Připomeňme pověru, podle které kalendář zapovídal květnové sňatky. „Svatba v máji, nevěsta na máry,“ varovali předkové. Kupodivu to mělo částečně racionální základ.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
