Já jsem jako dítě trávil u babičky hodně času a miloval jsem jí. Moje děti nemají ke svým babičkám vztah skoro žádný, protože se obě aktivně věnují svým koníčkům a o vnoučata se nezajímají.

Jo, jo. Také jsme měli babičku, která byla strašně dotčená, že jsme k jejímu smrtelnému loži nepřivedli 2,5 leté vnouče, na které se ani nepřišla podívat do porodnice, o něz vůbec nejevila zájem.

Je to dobrý, 2 ezo husicky zakejhaly.

To je zase blábol... Dříve nebyly takové možnosti jako dnes.. Žilo se dle možností tě doby. I dříve babičky chodily do práce, nebo mi chcete říct, že za socialismu se chodilo do důchodu v padesáti letech nebo i dřív? Snad dřív bylo běžné, že ve 40letech žena byla babičkou. Dneska bych to viděla na 50 a víc... A taky pracuje, jen má k tomu více možností, co podnikat ve svém volném čase... A tak to.logicky předává i vnoucatum...

Přečetl jsem jen titulek Scifi!!!!

Babičkám je 40-50 let ! Paní autorko, kolik 40-ti letých znáte ? Já ani jednu.

Tak pár jich asi bude, akorát, že vnoučata budou mimina. A článek je o již starších dětech, kterým babička může něco vyprávět, učit je vařit, zahrádka....

prostě si to autorka nedokázala spočítat.

Žádný nový status na ní nic neklade.

Zaujal me udaj, ze dnesnim babickam je mezi 40-50 lety. Prijde mi to hodne malo, tipovala bych spis 55 - 65. Prece jen dnes maji lide deti pozdeji nez za normalizace, kdy se pulka holek vdavala v 18 s bubnem.

Samozřejmě ten údaj není v pořádku, Většině dnešních babiček je určitě dost nad padesátku, protože jejich dcery rodí většinou okolo 30 let. Tedy, ty co studují, pracují, cestují apod. . nemám na mysli menšiny, tam to bude jinak! Můj pradědeček chodil pěšky do práce do hutí a zpět, nedovedu si představit, jak by to lidi dnes zvládli...

Moje babička prožila 2 světovou válku a děda byl na nucených pracích za války. Nemám pocit, že by nám neměli co vyprávět...

No a moje chodívala pěšky s nůší na trhy do Vídně. Taky vyprávěla.

"na babičku neslyším"......"paní mě považovala za maminku....já se zapýřila radostí".....

představuji si paní schovanou za stromem, který jí kryje jen obličej, plnou radosti, že jí není z protější strany vidět

jinak - jsem babička pěti dětí, říkají mi "babičko", nebráním se počítači ani cestování a máme si vzájemně pořád co vyprávět

Po přečtení článku jsem hodně ráda, že lidi kolem mě v pohodě dokáží rozdělit čas mezi své aktivity a dobu strávenou s vnoučaty s nadhledem a v pohodě.

Taky tak nějak.

Ano, taky se mi jednou stalo, že mě považovali za pozdní matku - a přiznávám, že mě to taky potěšilo. Ale když mi první vnouče poprvé řeklo "babí" - to byla radost o pár řádů vyšší.

Je tu na diskuzi nějak mrtvo. Jó, ona ještě nezačala prskat ezoskvadra.