Ria (24) a Petr (34)
Ria (24) přijela do porodnice s nepravidelnými kontrakcemi a plná strachu, naštěstí jí byl oporou manžel Petr (34). „Co budete mít?“ ptala se porodní asistentka. „Kluk, Max. Dělali jsme holku, ale bude to kluk,“ vysvětlovala Ria.
Po vyšetření byl nález stejný jako na poslední kontrole. Proto se lékařka rozhodla, že dvojici přeloží na oddělení a uvidí se, zda se porod rozběhne. „Paní bychom dali na oddělení, a buď se nám rozrodí do zítra, a když ne, tak bychom ji zítra pustili ještě domů,“ rozhodla lékařka.
Max3 030 g, 47 cm |
Tak se také stalo, nicméně manželé druhý den znovu dorazili na příjem; Rie v autě praskla voda a měla neustálé bolesti. Porodní asistentka ji připojila na monitor a rychle volala lékařku, protože to vypadalo na komplikace.
Porod se rozjel, ale kontrakce šly příliš rychle po sobě, což je nebezpečné pro rodičku i miminko. „Máte ty kontrakce jednu za druhou, tak dáme lék, abychom ty kontrakce zpomalili. Protože když jsou často po sobě, tak to miminko má málo času na to, aby se pořádně nadechlo,“ vysvětlovala sloužící lékařka rodičce, která už byla připojená na kapačku, a ta nežádoucí kontrakce rychle zklidnila.
Ria a Petr si z porodnice odvezli malého Maxe
A příběh mladých manželů? Seznámili se v obchodě, kde Ria pracovala, ale několik let kolem sebe jen chodili. Dali se dohromady až poté, co se potkali na diskotéce a napsali si přes sociální sítě. „Láska na první pohled to nebyla,“ vysvětlovala mladá paní. A dodala: „Myslela jsem si o něm, že je hrozně namyšlenej.“
A teď už se oba manželé těšili na nový přírůstek do rodiny, na novou etapu. „Těšíme se na to, je to taková jiskra do života,“ řekl Petr a ještě doplnil, že by si přáli víc dětí, minimálně ještě holčičku.
„Když mi někdo řekne, že budu rodit ještě, tak to fakt ne,“ ulevila si během postupujícího porodu Ria, a k tomu přidýchávala rajský plyn. „To si povíme, ono se to rychle zapomíná. Budete mít odměnu,“ řekla zkušeně porodní asistentka. „Ty za to můžeš,“ utrousila ještě rodička směrem k manželovi.
Kontrakce byly stále častější a namáhavější, proto manželé znovu volali porodní asistentku. „Osm centimetrů, zkuste se trošku projít,“ radila. „Pomoz mi,“ vzlykala Ria směrem k manželovi, který však neměl jak.
Pak už se vrátila na porodní lůžko, porod byl blízko. Pár zatlačení a malý Max byl na světě. „Vyměkl jsem, určitě ano. Tohleto obměkčí asi každýho. Je to zážitek na celej život,“ svěřil se na kameru šťastný tatínek.
Luboš a Marie se seznámili na sociálních sítích, dnes mají krásnou rodinu.
Marie (30) a Luboš (26)
„Sestřičko, mně praskla plodová voda, ale brutálně,“ hlásila Marie (30) na recepci. „Už tam asi nedojdete,“ řekla sestřička a přivezla křeslo, na kterém rodičku odvezla rovnou na příjem porodnice. Tam už si ji převzala porodní asistentka. Když se zeptala, zda odtekla plodová voda, obě to při pohledu na její kalhoty a mikinu rozesmálo.
„Jsem byla na plastické operaci břicha, která sice vypadala, že dopadla dobře, ale postupem času mi tělo začalo odmítat stehy. A začalo se mi rozpadat celé břicho. Byla jsem hospitalizovaná několikrát, musela jsem podstoupit znovu několik operací. Přes rok jsem chodila s otevřeným břichem, jakýkoliv steh tam dali, nevydržel tam,“ vysvětlila na kameru Marie, co u ní doktoři během porodu musí hlídat.
Právě kvůli komplikacím spojeným s předchozí operací se obávala případného císařského řezu. To se naštěstí nestalo a porod se rozběhl normálně, bez komplikací.
Filip3 330 g, 50 cm |
„Táto, já dneska budu rodit, tak ať to koukáš stihnout,“ volala manželovi po vyšetření a doufala, že stihne rychle zařídit hlídání syna a přijet včas.
„My jsme se seznámili tak, že mě oslovil na Facebooku, začal do mě šťouchat, pak mi psal a přidal si mě do přátel. Měsíc jsme si psali, pak přijel na víkend a už neodjel,“ popsala Marie na kameru seznámení s Lubošem.
Ten s ní do porodnice nedorazil, rychle se staral o zajištění Mariina syna z předchozího vztahu a psů. Marie doufala, že to stihne, což Luboš hodně chtěl: „Pro toho chlapa je to důležitej zážitek, chci tam bejt.“
Než Luboš zajistil Mariina staršího syna z předchozího vztahu a psy, stihla Marie porodit.
Kontrakce byly častější a pravidelnější, Luboš teprve na cestě do porodnice. Lékařka Marii vyšetřila a konstatovala, že porod postoupil. Poradila jí neležet, chodit, rozhýbat to.
„Sestřičko, já už se neudržím na nohách,“ konstatovala Marie a porod opět o kus postoupil. Porodní asistentka ji vyšetřila a zjistila, že miminko už hladí po hlavě: „Za chvíli porodíte, perfektní. Myslím, že to taťka nestihne.“
Přišly další kontrakce, Marie ležela na porodním lůžku, a když začínala tlačit, tatínek tou dobou parkoval u porodnice. Než porodní oddělení našel, jeho syn už byl na světě. Partnerku našel jako novopečenou maminku s právě narozeným Filipem v náručí. Oplakal to.
Romana a Jan si syna moc přáli. Roční dcerku už mají.
Romana (34) a Jan (22)
Poslední pár dorazil k porodu až z Ostravy, a mladí rodiče nepřijeli sami. Měli s sebou i roční dceru, kterou si na sál vzít nemohli. A protože manžel chtěl být za každou cenu u porodu, tak mu nezbývalo, než ji na chodbě hlídat, a přitom shánět někoho, kdo by na ni dohlédl, aby mohl být ženě oporou. Ta zatím absolvovala vyšetření a porod se pomalu rozbíhal.
Jan3 560 g, 49 cm |
„Kvůli epilepsii, kvůli té nemoci, je každé těhotenství pro mě nebezpečné. Je větší pravděpodobnost, že bych mohla u toho porodu ten záchvat dostat,“ vyprávěla na kameru Romana, která měla poslední záchvat asi pět měsíců před porodem.
Strach z projevů epilepsie nebyl jedinou komplikací porodu. Stále neměli hlídání, takže Romana jako matka malé dcery využívala přestávek mezi kontrakcemi ke kojení na chodbě.
„My jsme se s manželem seznámili v Ostravě, on se mi líbil, byl sympatický, mladý, hodně. O dvanáct let ode mě. Z toho důvodu jsem myslela, že by mě odmítl, že bude chtít mladší holky,“ vzpomínala Romana, jak se s partnerem seznámili.
„Byl jsem spíš na starší než na mladší holky, s mladýma jsem si moc nerozuměl. Starší má větší rozum, větší zkušenosti. Padla mi do oka,“ popsal i Jan, co ho zaujalo na Romaně.
Romana měla čím dál větší bolesti a Janovi se nakonec podařilo sehnat paní, která přijela malou Emu pohlídat. Mohl tak partnerku psychicky i fyzicky podpořit; také stihl udělat na porodním pokoji pár vtípků, které však rodičku v bolestech moc nerozesmály. Byla vyčerpaná, a dokonce to vypadalo, že se o ni pokouší další epileptický záchvat.
Romana s Honzou přijeli k porodu až z Ostravy. Měli s sebou i roční dceru.
„Začíná mě být úplně divně,“ vysvětlovala porodní asistentce. Ta jí otírala čelo a snažila se ji uklidnit. Romaně bušilo srdce, začaly jí brnět ruce. Poté přestala reagovat a začala se klepat.
„Cítíte se jako na záchvat?“ ptala se jí porodní asistentka, zatímco volala lékaře. „Trošku ano,“ odpovídala Romana. Naštěstí se situace uklidnila, Romana začala více vnímat, vrátily se jí pravidelné kontrakce a porod se chýlil do finále.
Vyčerpaná maminka sbírala poslední síly, aby synovi pomohla na svět. „Zařvi, Romano,“ radil jí partner, čímž uvolnil atmosféru. Pak už přišel na svět malý Honzík a mladého pyšného tatínka přemohlo dojetí. Přestřihl pupeční šňůru, a už se mohl jen radovat, že všechno dobře dopadlo.
„Syn je to nejkrásnější, co nás mohlo potkat,“ konstatovala šťastná Romana. Syna si totiž oba moc přáli. Ale další dítě už kvůli Romanině zdravotnímu stavu riskovat nechtějí.
