Když je řeč o výchově, tak si vždycky vzpomenu na nešťastnou maminku feťačky v jednom TV dokumentu. Paní byla úplně zoufalá, ale celá se rozzářila, když vykládala, jak její dcera byla ve všem napřed proti svým vrstevnicím. Jako maminka byla na tu svoji holčičku pyšná, když se první ve škole malovala, první kouřila, opila, přišla o panenství... Jenže co měla chudák holka děla pak? Čím si zase měla vysloužit takovou pozornost? Čtením Vergilia v originále by to asi taky šlo, ale drogy byly přece jen snazší cesta...

Jo, o tom vrháním se ke psům něco vím. Mám bílého "plyšáka", a ten děti fakt nemusí (od té doby, co mu jeden chlapeček plnou vahou spadl na záda).

Nemám problém, aby si ho pohladily, ale chci u toho být, a držet ho - aby se i on cítil v bezpečí a pohodě, a taky kontrolovat, jak a kde ho hladí.

Teď na táboře sice získal pověst, že "to je ten, co nesnáší děti" - trochu mě to mrzelo, protože on je fakt v pohodě, nikdy nikoho nekousl, spíš na děti není zvyklý a neví, co má čekat. Ale když jsem slyšela, jak rodiče děti hromadně varují, mávla jsem nad tím rukou a byla jsem ráda, že se to takto vyřešilo samo

V některých momentech se zdálo, že syn běhá po stěnách bytu stále dokola

A vy se divíte Brychtovi, že toto nechce na stará kolena zažívat :)

Moderní rodina, vyznavači volné výchovy dětí, je peklem pro okolí a připravují si peklo na sebe. Ale pár let jim to většinou trvá, než pochopí.

Nejčastěji mě zaráží lidé, kteří mi v jeden moment říkají, že jsem moc přísný a v zápětí na to, jak je ten náš kluk zlatej. Žiji s přítelkyní, která si přivedla z předešlého vztahu 5 letého kluka, který opravdu zlobil. I ona to jeho chování schovávala za hyperaktivitu - a on ke všemu opravdu běhá jak blázen.. :) Ze začátku to bylo opravdu těžké, člověk musel mít pevnou vůli a stát si za svým.. Zrušil jsem tablet, mobil, spaní u zapnuté tv. Ale zlom nastal v momentě kdy jsem s malym byl na svahu a učil jej lyžovat, v přítomnosti maminky spustil histerický záchvat na svahu, maminka do toho že na to on prostě není - nakonec jsem ji slušně požádal, aby nás tam nechala, že tímto přístupem malej nebude nic umět... Do oběda malej trucoval, po obědě pochopil, že se mnou bude lepší spolupracovat a večer? Maminka přišla na svah a malej už povoloval pluh a jezdil. :) Večer nám pak všem u stolu řekl, že chce být jako já - učitel lyžování. Od té doby jsem ho stejně tak naučil jezdit na kole - akorát bez jediného odmlouvání, plavat. A z toho nevychovaného "hyperaktovního budiž k ničemu" roste opravdu velký člověk s velkým srdcem. :) Co se týká elektroniky - Pod pojmem přísnost si lidé představují, že mé dítě má povolený xbox jednu hodinu denně, v případě velmi slušného chování (splněné úkoly, žádné odmlouvání a hlavně protivnost) mu přidám 30 minut. Je to moderní měna, se kterou s malym obchoduji. Můj chlapec pak cítí, že je náš svět o příležitostech a je jen na něm, zda věcem půjde naproti tou pozitivní cestou, nebo naopak se bude stavět na zadní a nebude mít z toho žádný jiný prospěch, jen smutek. No a tak lehce povoluji úzdičku, protože cítím, že malej dělá dobrá, pozitivní rozhodnutí, je slušnej a férovej ke svému okolí, má spoustu kamarádů, přesto že je lídr. Tu a tam provede nějakou klukovinu, úzdu v podobě odměn utáhnu. Když pak slyším od bratra, že přece o nic nejde, že mám zlatého kluka a podívám se na jeho syna - kterému po mém vzoru sice zakážou xbox, ale už neřeší to,

že si v dětském pokoji zapne tv a kouká jak někdo hraje minecraft, zatím co má na návštěvě kamarády, kteří si hrají před jeho barákem.. Ani v tu chvíli bratr s jeho ženou nezasáhnou. Lidé, kteří podnikají a moc dobře znají hodnotu času a odměn.

Konečně někdo "nastolil" otázku zda nevychované rozjívené dítě "má" ADHD nebo zda dítě, které má ADHD, je nevychované a rozjívené....

Ono je to asi tak: Některé dítě se chová jako nevychované, protože má ADHD, jiné je nevychované a na ADHD se to svádí. Stejně tak je někdo tlustý, protože má problémy se štítnou žlázou, a jiný, protože se přejídá. Výsledný dojem je stejný, ale příčiny jiné.