Jiskřivé, unavené, veselé, pichlavé… I takové mohou být naše oči. Jde snad o nejzáhadnější orgán lidského těla. Jsou relativně malé, a přece nám dokážou zprostředkovat tolik vjemů. Obzvlášť v době respirátorů a roušek. Můžeme jimi vyjádřit štěstí, smutek i radost. Prozradí o nás ještě více?
Herečka Chantal Poullain se nedávno v rozhovoru pro náš magazín svěřila: „Když jdu nakoupit, pokladním v obchodě vždy říkám, že se na ně pod respirátorem usmívám. Aby věděly, že před sebou nemají negativního a naštvaného zákazníka. I přes respirátor se dá navázat s lidmi kontakt.“
Je to tak, mimika jako jeden z prvků neverbální komunikace nám pomáhá odečítat emoce a umožňuje lidem mluvit i beze slov. Výrazem obličeje jsme totiž schopni vyjádřit strach, úzkost, radost nebo znechucení. Roušky a respirátory nás však v tomto směru značně omezují a při jejich nošení je téměř nemožné zjistit, co lidé prožívají.
Jakmile na ženu začne muž dělat oči, slibuje, mluví o lásce na první pohled a podobně, měla by se mu pozorně zahledět do očí. Pokud bude mít rozšířené panenky, je jeho zájem o ni pravděpodobně upřímný.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
