„Statečnost je hlavně to, co uděláte pro druhé i v dobách těžkých,“ říká hrdinka třetího odboje Blanka Čílová. O politickém procesu v Podkrkonoší, násilí „rudého gestapa“ i Miladě Horákové teď vypráví v knize Holka statečná. Proč svého manžela ve věznici napřed nepoznala a jak to, že její syn nedostal pionýrský šátek? A na co se čilé veteránky vyptává dnešní mládež?
| foto: Danielpolman.com
Vězení muže změnilo k nepoznání, vyšel jako poločlověk, vzpomíná odbojářka
Statečnost je hlavně to, co uděláte pro druhé i v dobách těžkých, říká hrdinka třetího odboje Blanka Čílová. O politickém procesu v Podkrkonoší, násilí „rudého gestapa“ i Miladě Horákové teď pětadevadesátiletá žena vypráví v knize Holka statečná. Proč svého manžela ve věznici napřed nepoznala? Jak je možné, že její syn nedostal pionýrský šátek? A na co se čilé veteránky vyptává dnešní mládež?
Vzpomenete si, kdy jste se rozhodla, že budete spolupracovats odbojovou skupinou v Nové Pace, a začala tam rozvážet protikomunistické letáky? Já se úplně nerozhodla, ono to přišlo samo, když k nám do autodílny začal v roce 1947 jezdit tajemník národních socialistů Honza Crha. My totiž měli přední dům, kde se svítí, a v zadním domě velkou autodílnu s garážemi. A jelikož to bylo pod strání a nikdo tam neviděl, tak se tam také kluci jako parta bývalých partyzánů scházeli. A jezdil k nim právě Honza Crha a ten začal vozit tyhle letáky, které už na nebezpečí komunismu upozorňovaly. Od roku 1948 k nám byly dodávány letáky a já je od roku 1949 rozvážela. Měla jsem tehdy osmiměsíčního kluka, a tak jsem si vyrobila potah na kočárek – podložku, do které jsem udělala kapsu – a do toho jsem letáky dala. Už jsem měla svoji trasu od potoka až ke Staropacké ulici a Krkonošskou ulicí až k Vrchovině, kam jsem je rozvážela.
A jak ten esenbák seděl u stolu, nabídla jsem mu kávu. Dobře jsem si uvědomovala, že než mého muže přivezou, musím tu pistoli dostat z domu pryč.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
