ahoj Stando, Tvůj životní příběh je, jako bys ho opsal z mého života. Prožil jsem to samé. Nakonec jsem se odhodlal a po 25ti letech jsem dceři napsal. Obával jsem se, že mne zapudí.....a ejhle....vše je jinak....mám dceru !!!

Stando, JDI DO TOHO !!!

Pane to uz jste mel udelat kdyz diteti bylo 18 let, no ja bych ho navstivila hned jak zemrela tchyne s tchanem

Takze mate co napravovat, za zkousku nic nedate

My mame zase v rodine, ze sestrenka otehotnela s jednim panem, ktery uz mel dve deti, hned jak porodila, tak od ni odesel, plati na malou alimenty, rekl, ze chtel kluka a ne holku, pro sestrenku to byl zazrak, ze je tehotna,muz to ani necekala, myslela si, ze ji to neoujde

No takze si udelal dalsi deti, je zenaty, a kdyz bylo holce 12 let tak projevil zajem, setkal se s ni, mala souhlasila, slibil,ji, ze si ji vezme na prazdniny a ono houbelec, vykaslal se na ni, ze pry jeho manzelka si to nepreje

No nevim, co z male vyroste a jaky bude mit pristup k muzum, kdyz vidi tatinka jak nema zajem , to vite male to bylo lito

Ja to nechapu, mohl s ni jet na tyden pod stan sam, kdyz manzelka nechtela, jemu dost podobna

Ať se pán pokusí o kontakt. Třeba bude příjemně překvapen.

koukám, vy jste tu za tvrdé jádro feministického hnutí, že

Takové příběhy by nevznikaly, kdyby soudy přísně trestaly zločin neumožňování kontaktu s druhým rodičem a kdyby jako apriorní řešení porozvodové péče o děti dávaly střídavou péči

No příběh je způsoben špatným rozhodnutím rozvodového soudu. Klasický případ chyby zdejší feminizované justice.

Znám velmi podobný případ z blízké rodiny. Matka s tchýní otce doslova vyštvaly a v synových asi 3 letech. Otec pocházel z druhého konce republiky, tak se tam vrátil a po čase si našel novou žena a má s ní 2 děti. Synovi se snažil volat, psal mu dopisy a posílal dárky. matinky s tchýní je ale stopily a vymyslely historku o tom, že tatík se nikdy nezajímal. Tatík čekal, až se syn odstěhuje z rodné vsi a dvougeneračního domu, kde myslela mátinka, že s ní bude bydlet. Pak ho kontaktoval a vše si vysvětlili. Sice to trošku trvalo, ale nakonec to oba pochopili, že jinak to nešlo. Takže chlapec, dnes už muž přes 30 let, má naráz krom otce ještě i bráchu a ségru a babičku a dědečka, kteří ještě žijou a byli z toho úplně dojatí, že jej po 3é letech znova viděli.

Tohle jsou strašné příběhy, a je jich tolik. Navíc tohle vždy poškodí všechny zúčastněné (tj. "oběti" i "pachatele"), přinejmenším psychicky, a nezřídka i jejich potomky a potomky jejich potomků, protože tou rodinnou historií se to prostě táhne, dávné křivdy a utrpení, všechno to ovlivňuje jednání těch někdejších dětí i v době, kdy jsou sami rodiči či prarodiči, a jejich děti a vnoučata to "nějak" cítí, ale nevědí, o co jde... ovlivňuje to třeba i toho rodiče, jenž takto přijde o dítě, protože vůči němu, ačkoli třeba udělal první poslední, chová pocity viny, ty se pak mimoděk promítají do jeho "další rodiny"... O tomhle se píšou romány, a právem. Je to takové "ztajené rodinné násilí" (ne fyzické), a je tak zbytečné...

Můžu psát z pozice toho syna, tedy v mém případě dcery. Otec, kterého jsem nikdy neviděla, mě kontaktoval po téměř 30 letech. Nevěděla jsem, co mám čekat, měla jsem o něm jen kusé informace od matky. Dopadlo to tak, že jsem nádavkem získala i tetu, moje děti mají dědečka a babičku/tetu. Vídáme se několikrát do roka, protože žije na druhé straně ČR a já mám konečně pocit určité osobní celistvosti.

Najděte ho. Mě zas otec uplně kvuli nové ženě zavrhl a to spolu rodinu nemají . Je mi z toho celý život smutno, občas se snažím ho najít, Vždy zjistím kde bydlí ale odvahu jít za ním nemám a to mu píšu , posílám fotky dětí a nikdy neodpoví.

S klukem se spojte, lepší nic neočekávat, nevíte co mu bývalka o vás navykládala, samozřejmě může mít v sobě nějakou hořkost a nebude vás chtít vidět s tím je třeba počítat, ale zkuste to, pak alespoň budete mít jasno že on vás ve svém životě nechce.

co bolí víc: tvrdá jistota nebo laskavá nejistota?