Poradna seznamovací a vztahové koučky Mgr. Libuše Konopové

Přidávám se k marii. Vaše poradna je skvělá. Někdy mohou být rady tvrdé, ale přesně takhle to v životě funguje. A že nejste v sekci premium je skvělé!

Vážená paní Konopová, děkuji Vám za velmi potřebnou poradnu, kterou nám, někdy tápajícím, poskytujete. Sama jsem před osmi lety řešila manželskou krizi ( včetně nevěry) a Vaše poradna mi tenkrát hodně pomohla, i když dotaz jsem nikdy neposlala. Přečetla jsem si v té době jedním dechem Vaši knihu "Ukradená objetí" - všem v podobné situaci ji velmi doporučuji. Také děkuji, že lidem s problémy pomáháte a Vaše poradna zůstala zdarma. Vedete lidi k tomu, jak neztratit svoji důstojnost a sebevědomí při vážné manželské ( partnerské) krizi či při seznamování a dle mého to děláte velmi dobře. Ještě na závěr - s manželem jsme krizi zvládli ( trvalo to :-) ), dnes se máme lépe než před tímto karambolem.
Přeji Vám pevné zdraví a spoustu let, aby jste tyto užitečné rady mohla dál lidem poskytovat. Děkuji Broňa - otázka upravena poradcem

jen vám chci poděkovat, několikrát jste mi tu dobře poradila. Vedete to tu opravdu lidsky a vaše názory nejsou ze sféry sci-fi /čtu je tu často v jiné poradně/ radíte opravdu tzv. ze života. V něm příliš psychologické kličky nefungují. Děkuji i za to, že vaše poradna zůstala být zdarma

Dobrý den, stalo se mi několikrát, že to muž se mnou myslel vážně, pak jej moje chování odradilo. Stane-li se toto ve vztahu, je to nevratné? Měla jsem zkušenost, že vztah již pak "šel z kopce". Prosím o radu do budoucna. Děkuji. - otázka upravena poradcem

Děkuji za tento dotaz i odpovědi.. Jelikož i já se potýkám s obézní kolegyní, která se do mě naváží. Myslela jsem si, že je to ojedinělé, ale koukám, že podobných případů je hodně.. Také jsem ženský typ a k tomu dcera majitele, takže si asi dokážete tu "závist" představit. I já musela občas sáhnout do nižších vrstev vyjadřování, ale bohužel jinak to nešlo. Její posměšky a dokazování si nadřazenosti byly neúnosné i když neměla ani na jednu věc. Já se zprvu držela, abych nebyla označovaná za tu dcerušku, která to má v životě jednoduché a ještě dělá vlny, ale člověk se opravdu musí naučit za sebe postavit a riskovat případné další pomluvy či nepřátelství s danou osobou. Nejsem z drsného těsta, tak mě to stojí dost sil, ale vyplatí se to. Hlavně se tím nenechat ovládnout a nevybouchnout. Čím jednáte víc v klidu s vyrovnaným hlasem, tím víc jste pánem situace. A navíc, mě tyto situace opravdu učí se v životě více prosadit. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, paní Konopová, zaujal mě problém paní Sylvie. Já jsem kdysi byla ve skoro stejné situaci (já velmi ženský typ, kolegyně silná nadváha, ráda se do mne navážela protože evidentně žárlila - k mužským kolegům, o jejichž přízeň tak stála se ale chovala spíš jako sestra nebo “vrba”). Nechtěla jsem dusno v práci, tak jsem to nejdřív zkoušela přecházet s nadhledem - ale to jí jen povzbudilo. Když jsem se snažila se ohradit “na úrovni” nebo to zahrát do vtipu, ryla ještě víc. Asertivita nepomáhala, jen jí to povzbudilo. I když nemám ráda konflikty, připadalo mi nakonec, že se musím rozhodnout, jestli je pro mě důležitější vlastní duševní komfort než neranit city někoho, kdo se ke mě chová dlouhodobě takto. Věřím, že každý dospělý člověk je zodpovědný hlavně sám za sebe, takže jsem jí nejdřív jasně “na plnou hubu” varovala, aby toho nechala a nekazila atmosféru v práci. Když to nezabralo, oplatila jsem stejnou mincí - dotyčná byla single, obézní, obojím evidentě trpěla, bylo kam zarýt. I když mě to stálo přemáhání to udělat, stačilo dvakrát a pak definitivně pochopila, že se mnou si * vytírat nebude. Stáhla se a měla jsem definitivní klid. Možná někdy opravdu pomůže až když člověk na skoro primitivní úrovni ukáže svojí sílu a převahu…

Dobrý večer, paní Konopová, velice mě zajímá váš názor. Co si myslet o muži, který se okamžitě bláznivě zamilovavá, dotyčnou chce mít hned pro sebe, u sebe v domě. Normálně se dva lidé nejdříve nějakou dobu poznávají a pak teprve usoudí, zda chtějí žít spolu a být spolu. První partnerku si vzal po půl roce, druhou si nastěhoval do bytu po třech týdnech známosti... Je to velice chytrý muž, má skvělou kariéru a post. Nevím co si mám o něm myslet. Nepřijde mi to normální. Předem děkuji za odpověď. Ještě podotknu, že je introvert a nemá jediného kamaráda.

Dobrý den. Jsme spolu +- 15 let a 13,5 let jsme manželé, máme spolu dva chlapce 5 + 10 let a holčičku 13 let. Bylo to s láskou ,alespoň z mojí strany, nevím jak to cítila ona, vlastně si ničím teď nejsem jistý. Zhruba před deseti dny jsem zjistil, že má moje žena milence. Ty náznaky už tam byli už delší dobu, začala sportovat, výrazně zkrásněla a zhubla, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, vlastně jsem jí přehlížel. Ona se starala vzorně o domácnost a děti, já se věnoval spíš jen práci, domácím opravám,koníčkům , dětem a sem tam jsem jí s něčím pomohl , ale nikdy jsem to nepřeháněl. Myslel jsem si, že si chce pouze dokazovat jak je pořád atraktivní (pro mě byla I předtím). >>> měla mojí naprostou důvěru. Ohledně sexu poslední dobou, já spíš hledal výmluvy.
Občas jsme se pohádali, ale nemyslím že to bylo nějak zlé , během chvilky to vždy vychladlo.
V této době COVIDU , pracuji z domu a tak se o domácnost starám já a to byla možná chyba, najednou měla na vše čas.
Ten den měla po práci údajně spát u kamarádky a pak spolu znova odjet do práce. Nikdy dříve za těch 15 let co jsme spolu tohle neudělala a přišlo mi to divné. V práci dělala najednou více přesčasů a více dní než obvykle. Pro odhalení nevěry jsem použil GPS polohu jejího mobilu, nejsem na to hrdý, ale chtěl jsem mít jistotu. . Hned jsem jí tím totiž konfrontoval. Přijel jsem před hotel , kde byla s milencem a chtěl , jsem aby nasedla do auta a šla se mnou domů za dětmi. To neudělala, že si pak promluvíme doma. Doma mi oznámila, že se zamilovala a mě už nemiluje, že mě má už jen ráda. Nechce odejít ani se rozvádět, kvůli dětem, které máme oba rádi. S milencem se taky rozejít nechce .Zjistil jsem, že spát s ním začala od 26. prosince (takže je to čerstvé cca měsíc) Znají se přes půl roku, kdy jí evidentně zpracovával a nasliboval jen hory doly, dlouho asi i odolávala. Nicméně si myslím, že ten milenec jí popletl hlavu a chce jen užívat.
Já jí mám rád a stále jí miluji. Dát život třem dětem není jen tak, nechci o ní přijít. Jsem si vědom své chyby, ale nedává mi šanci jí napravit, spíš mě teď nenávidí. Chtěl jsem aby ten poměr ukončila a dala mi šanci, to mi slíbila, ale zase to nedodržela. Moje důvěra dostala výraznou trhlinu, teď je to jako na houpačce, pořád se hádáme, už to vědí i děti, Prostě jsem vybouchl a řval na celý byt , všechno to muselo ze mě ven. Napadají mě myšlenky, že bych odešel, ale zase nechci opustit děti, na to je mám moc rád, ale být doma a vědět, že za ním zase jede mě ničí. Nevím jak tohle řešit , nikdy jsem v takovéto situaci nebyl.

Dobrý den, také narážím na situaci, kdy mě opouští sebevědomí. Pracuji jako IT technik (s matematikou jsem v poho - viz Váš odkaz), nicméně vypadám velmi žensky (vetší prsa, dlouhé vlasy..). V mužském kolektivu problém nemám, nicméně se do občas navážejí ženy. Cítím z nich jakousi žárlivost nebo závist. Prosím Vás o radu v konkrétním případě - moji cca 120 kilové kolegyně, která se ke kolegům chová jako jejich sestra nebo jejich kámoš. Ta si mě občas vychutnává. Buď to s nadhledem přecházím nebo to začnu vracet. Ale nevím, co je správně. Když to přecházím, vnímám, že ryje více, když to vracím, cítím, že dotyčnou těší, že se mě to dotklo. Prosím, jak se chovat v tomto „pracovním vztahu“. Děkuji Sylvie

Dobrý den, pročítám si poradnu a stále narazím na radu být sebejista sebevědomá.. já to chápu a i bych řekla, ze jsem, ale občas se objeví problém, situace, kdy má sebejistota v sebe spadne. Ať už se to týká práce či partnera. I když občas a do jistě míry je to zřejmě lidské. Jak tedy co nejvíce posílit tuto sebejistotu. Rozvijim se, mam koníčky, pratele i zdrave sebevědomí a přesto občas pochybuju. Mate nějakou oblíbenou knihu? Nebo to musí mít člověk, už v povaze tu vcelku hrosi kůži a nejde to více pilovat, kde to není.