Přátelství návrháře Huberta de Givenchy a herečky Audrey Hepburnové trvalo několik dekád. Nikdy prý nesepsali žádnou smlouvu, k vzájemné propagaci jim stačil jejich cit.
Hubert de Givenchy a Audrey Hepburnová
„Jeho šaty jsou ty jediné, ve kterých se cítím sama sebou. Je mnohem víc než návrhář, je tvůrce osobnosti,“ pěla Audrey Hepburnová chválu na návrháře Huberta de Givenchyho v roce 1956. Chybělo však málo a legendární herečka by na něj nejspíš vzpomínala jen nerada.
Když o tři roky dřív prošla poprvé dveřmi jeho pařížského salonu, tvůrce se k ní zachoval s přezíravým despektem. Hepburnová se tehdy v Americe proslavila rolí v komedii Prázdniny v Římě a osobně ho přišla požádat o šaty do nového filmu Sabrina. Problém byl ten, že v Evropě se film ještě nedostal do kin a návrhář Audrey neznal. Herečka musela zapojit svůj pověstný šarm, aby ho přiměla k souhlasu.
Kostýmy, které Givenchy vytvořil pro film Sabrina, mu vyhrály Oscara.
Vynucené „ano“ se Givenchymu vyplatilo. Film Sabrina vyhrál Oscara za kostýmní design a on se tak rázem vyšvihl mezi nejvyhledávanější návrháře. Navíc se mezi ním a Audrey Hepburnovou zrodil platonický a oboustranně výhodný svazek: on mohl šatit největší hvězdu tehdejší kinematografie, ona získala pověst módní ikony.
Nejen malé černé. Givenchy dal světu ikonický styl Audrey Hepburnové |
Pro svou múzu návrhář vytvořil jeden z nejznámějších kousků módních dějin – černé šaty, které oblékla ve filmu Snídaně u Tiffanyho. Stojí i za kostýmy filmů Usměvavá tvář a Šaráda. Hepburnová mu také posloužila jako inspirace pro první kolekci parfémů. Jejich tváří se stala ona sama a Givenchy tak založil tradici propagace luxusních parfémů celebritami.
Múza značky Lanvin Marguerite, provdaná komtesa de Polignac v roce 1934.
Jeanne Lanvinová a Marguerite, komtesa de Polignac
Francouzská návrhářka Jeanne Lanvinová byla nejstarším z jedenácti dětí nepříliš úspěšného novináře a v pouhých třinácti letech tak musela naskočit do pracovního procesu. Stala se učednicí v pařížské kloboukářské dílně jisté Madame Félix. Už tady si získala věhlas jako neúnavný dříč s bohatou fantazií.
Avšak až narození dcery Marguerite v roce 1897 ji posunulo dál. Tehdy již vyhlášená kloboučnice začala koketovat s dětskou módou. Po večerech šila pro dceru na tu dobu neobyčejně moderní, rafinované oblečky a malá Marguerite tak byla bez nadsázky nejlépe oblékaným dítětem v Paříži.
 Jeanne a malou Marguerite bychom dodnes našli v logu značky módního domu Lanvin. To bylo inspirováno fotografií, kde jsou obě oblečené do sladěných večerních šatů. |
Tento fakt neunikl pozornosti Jeanniných prominentních zákaznic, které se začaly dožadovat šatiček i pro své ratolesti. Pak už nestačilo ani to a Jeanne musela šít ladící či dokonce stejné šaty i pro matky. S těmi měla ještě větší úspěch než s klobouky, a rozhodla se proto definitivně přesedlat na dámskou módu.
Nejvíc ceněná je však značka Lanvin pro své parfémy. Za vším stojí parfém Arpege, představený světu v roce 1927. Podnětem k jeho stvoření opět nebyl nikdo jiný než tehdy už dospělá Marguerite. Jeanne tentokrát inspirovalo dceřino hraní na piano. Podmanivá a zároveň svěží vůně, v níž se snoubí vanilka a květiny, se ukázala být nadčasovou záležitostí. Byť je téměř sto let stará, dodnes se mezi parfémy drží na vrchních příčkách oblíbenosti.
Bob Mackie Cher šatil pro většinu významných příležitostí.
Bob Mackie a Cher
Bob Mackie je spíš kostýmním designérem než návrhářem v pravém slova smyslu. Přesto mu v dějinách módy patří čestné místo. Proslul totiž jako autor bezpočtu šatů a kostýmů vytvořených pro Marilyn Monroe, Dianu Rossovou a především Cher.
Z jeho dílny pocházela i ikonická róba, ve které si zpěvačka v roce 1988 došla pro Oscara.
Právě poslední jmenovaná se stala jeho celoživotním zdrojem inspirace. Vytvořil pro ni třeba slavnou průhlednou róbu, ve které v roce 1974 vyrazila na Met Gala, či korálky pošité šaty, ve kterých o čtrnáct let později přebírala Oscara. Podepsán je také pod kostýmy pro varieté The Sonny & Cher Comedy Hour, které zpěvačka uváděla se svým tehdejším manželem Sonnym Bonem.
Většina kostýmů, pod kterými je podepsaný, má jedno společné: byly bohatě zdobené a především velmi odvážné. Cher tak můžeme díky Mackiemu považovat za zakladatelku „nahé“ módy.
Počátky vztahu Lady Gaga a Brandona Maxwella se datují už do roku 2010, kdy zpěvačku zašíval do masových šatů.
Brandon Maxwell a Lady Gaga
Nejspíš si pamatujete na šaty z masa, které Lady Gaga vynesla v roce 2010 na předávání cen MTV. Ten večer zpěvačka vystřídala rovnou tři outfity, šaty z masa byly posledním z nich. A protože se steaky špatně oblékají, museli ji do nich v zákulisí zašít. Náročného úkolu se ujal Brandon Maxwell, tehdy ve službách designéra Nicoly Formichettiho, který slavný model pomáhal stvořit. Maxwell byl v oné době vegetariánem a celou dobu měl na ústech respirátor, aby s materiálem nepřišel do kontaktu.
Co se stalo s masovými šatyV roce 2011 byly šaty ošetřeny taxidermisty, kteří z nich vytvořili něco na způsob jerky – sušeného masa. Dnes jsou k vidění v rock’n’rollové síni slávy v Clevelandu v Ohiu. |
Další den novináři nepsali o ničem jiném. Silný prožitek zpěvačku a nadaného mladého tvůrce sblížil natolik, že mezi nimi vzniklo pevné pouto. Maxwell se od té doby vypracoval v úspěšného designéra a Lady Gaga se před významnými událostmi obrací nejčastěji právě na něj. Díky víc než dekádu trvající spolupráci se i oni dva zařadili mezi ikonická dua návrhářů a múz.
Z dítěte mejdanů elegantní dámou. Jak se zrodila modní ikona Lady Gaga |
Pro svou nejslavnější klientku stvořil Maxwell ty nejlepší ze svých modelů. Jen namátkou, právě z jeho ateliéru pocházely čtyřvrstvé, černo-růžové šaty, které oblékla na Met Gala v roce 2019, či elegantní černá róba, ve které si došla pro Oscara. Pod Maxwellovým dohledem se Lady Gaga v posledních letech proměnila z dekadentní vycházející hvězdy v dámu ze zlaté éry Hollywoodu.
Záliba v šokování vytvořila mezi Gaultierem a Madonnou pevné pouto.
Jean Paul Gaultier a Madonna
Není snad příliš troufalé říct, že Jean Paul Gaultier a královna popu Madonna sdílejí stejný smysl pro perverzi. Právě ten z nich vytvořil jednu z nejslavnějších uměleckých dvojic. Cesta to však byla trnitá. První návrhy kostýmů, které jí Gaultier předložil v roce 1988, se Madonně nelíbily a jeho rané žádosti o spolupráci ignorovala.
V roce 1993 se zpěvačka pro návrháře neváhala projít po mole takzvaně nahoře bez.
Teprve následujícího roku se rozhodla dát neodbytnému tvůrci šanci a vznikl tak nezapomenutelný soubor kostýmů pro její Blonde Ambition Tour. Jeho součástí, hádáte správně, byl i ikonický korzet se špičatými košíčky. Těžko říct, kdo byl v té době slavnější, zda ona, či tento kultovní kousek oblečení.
Kníže perverznosti odchází. Připomeňte si kariéru Jeana Paula Gaultiera |
Spodní prádlo hrálo v Gaultierových kreacích vždy ústřední roli, mnohdy přitom bylo víc odhalené a odhalující, než bylo v té době běžné. Legendární zpěvačka se podobných kousků nebála: v roce 1993 pro něj dokonce předvedla šaty s poprsím vystaveným na odiv.
Zdá se, že jejich vztah je stále pevný. Čas od času se dvojice na některé akci objeví bok po boku. Kupříkladu před pěti lety Gaultier Madonnu doprovodil na Met Gala a navíc pro ni stvořil dramatické šaty s černým závojem.
Zatímco Gaultier je dnes již v návrhářském důchodu, Madonna se patrně do starého železa jen tak nechystá. Je víc než pravděpodobné, že její starý přítel pro ni ještě něco zajímavého vytvoří.
Francouzsko-italská návrhářka Elsa Schiaparelli se zamilovala do tvorby Salvadora Dalího.
Elsa Schiaparelli a Salvador Dalí
Díky šlechtickému původu své matky, pocházející ze starobylé neapolské rodiny, se Elsa Schiaparelli vždy pohybovala v okruhu smetánky. Jejímu srdci nejbližší však byli umělci. Obzvláštní zalíbení našla v surrealismu a dadaismu a jejich představitelé Jean Cocteau, Méret Oppenheim, Alberto Giacommeti či Leonor Fini se stali jejími blízkými přáteli a kolegy.
Šaty s humrem jsou nejznámějším výsledkem spolupráce Elsy Schiaparelli a Salvadora Dalího. V pozadí vlevo jde vidět jiný slavný model: šaty s motivem cárů masa.
Byly to však především fantastické kreace španělského malíře Salvadora Dalího, které Elsu uchvátily. Sympatie byly naštěstí oboustranné a ve třicátých letech minulého století tak vznikly módní kreace, které nabyly status téměř ikonický.
Ať už je to bílá róba s malbou humra, šaty se závojem, které evokují na cáry roztrhané maso, či model s umělými vycpanými žebry. S Elsou Schiaparelli spolupracovala i Dalího manželka Gala, z jejíhož podnětu vznikl netradiční klobouk ve tvaru dámské boty.
Střevíc na hlavě, klobouk od návrhářky Elsy Schiaparelli, který vznikl ve spolupráci s Dalího manželkou Galou.
„Vytvářela jsem opravdu absurdní kreace. Někdy se sama sobě musím smát. Ale mohla je obléci každá elegantní žena, protože nikdy nenarušovaly něčí eleganci,“ bilancovala svou tvorbu návrhářka ke sklonku života.
