Lejla Abbasová: Pro lidi z Keni jsem bílá

V 21 letech se stala tiskovou mluvčí Ligy etnických menšin a 5 let pracovala jako koordinátorka adopce na dálku pro Keňu, kde nějakou dobu i žila. Později založila nadační fond Asante Kenya a Projekt Medela, který se snaží pomoci znevýhodněným dětem po celém světě. Nedávno si ji vybral ministr pro lidská práva Michael Kocáb jako svoji mluvčí a poradkyni.

Lejla Abbasová | foto: Tomáš Durňák

Jaká byla Vaše reakce, když jste dostala nabídku stát se mluvčí ministerstva? Volal Vám to pan Kocáb osobně?

Nejdřív mi volala nějaká paní a řekla, ať se posadím. Já pak z toho seděla ještě čtyři hodiny, ale nabídku jsem odmítla. Pak zavolal pan Kocáb a dohodli jsme se, že si nechám asi čtrnáct dnů, abych se mohla seznámit s dokumenty a poradit se s různými lidmi. Bála jsem se post přijmout kvůli svým charitativním projektům. Měla jsem strach, aby mi spojení s politikou neuškodilo a neubralo mi to dárce. Navíc svoje neziskovky musím živit, a to si můžu dovolit hlavně proto, že si vydělávám moderováním různých akcí. Takže jsem i dost řešila, že se budu muset do určité míry moderování vzdát.

Mrzelo Vás, když v bulváru psali, že se z tanečnice stala mluvčí a o Vašich charitativních projektech nepadlo skoro ani slovo?

Lejla Abbasová

Lejla Abbasová začínala v osmnácti letech v televizi Galaxie, kde moderovala jedinou českou mutaci MTV. Pak krátce točila reportáže z klubů na TV3 a brzy se stala hvězdou hudební televize Óčko. Na Nově moderovala "noční show" v reality show "Big Brother" a v České televizi jsme ji mohli vídat v pořadu Sama doma.

To víte, že mě to mrzelo a hlavně překvapilo. Myslela jsem si, že o mých charitativních projektech ví snad každý a takhle to vypadalo, že jsem jen moderovala soutěž Big Brother a tančila v klubu. Kolikrát jsem řešila, že bych o svých nadačních věcech už neměla mluvit, že se opakuji. A pak ejhle, ani v době internetu tahle informace nebyla evidentně tak známá, jak jsem si myslela. Alespoň mě to trošku uklidnilo, že bych nemusela být tou charitou zas tak otravná. Tedy doufám..

Jste mluvčí ministra pro menšiny, Vy sama máte zkušeností s tím, že by na Vás lidé koukali skrz prsty kvůli barvě Vaší pleti?

Celý život na mě někdo zíral, a tak jsem si na to zvykla. Středem pozornosti jsem byla už od dětství. Jen v Kladně, kam jsem chodila na osmileté gymnázium, jsem docela dobře zapadla, protože tam chodili hodně Romové a já v té době vypadala jako jedna z nich. To bylo ale jediné období, kdy jsem jakžtakž nebyla na svou jinakost neustále upozorňována.

A v Keni, kam často jezdíte kvůli Vašim projektům, Vás považují také za "jinou"?

Pro lidi z Keni jsem zase bílá a koukají na mě i kvůli jinému stylu oblékání než mají oni, ale i kvůli výšce, takže ano, jsem pro ně jiná.

Co vede mladou a úspěšnou moderátorku k tomu věnovat se charitě a proč právě v Keni?

Můj kamarád kdysi založil neziskovku Ligu etnických menšin a nabídl mi, abych se stala mluvčí. Díky tomu jsem se dostala k lidem, kteří dělali projekt adopcí na dálku, ze kterého jsem byla nadšená. Zaměřovali se hlavně na Keňu. Pak jsem se tam rozjela a místo plánovaného měsíce jsem tam zůstala půl roku. Byla to moje největší škola života a díky ní jsem si uvědomila, čemu se chci věnovat. Teď mám tedy nadační fond Asante Kenya, který momentálně sdružuje 12 projektů, většinou škol, sirotčinců, ale také zemědělské projekty a projekt, který pomáhá holkám, které utekly před ženskou obřízkou.

Co se Vám v Keni díky Vaší nadaci například podařilo?

Teď třeba začnu stavět už druhou školu. Tu první máme dostavěnou zhruba z poloviny, je opravdu rozlehlá, už teď je největší na okrese. Zatím je hotovo 5 tříd pro tři sta padesát dětí. Druhou školu začneme stavět asi v září. Teď v srpnu vezu na místo peníze, nakoupíme materiál, vyřídíme potřebné formality. Zatím jsou peníze na dvě třídy. Pomůže nám každá koruna, třeba za našich pět set korun se může dva týdny uživit pětičlenná rodina, takže já hlavně sháním peníze. Jezdím do Keni každého půl roku. Za našich padesát tisíc se tam dá opravdu pomoct.

Nairobi, nákupy za darované příspěvky

Nedávno jste nafotila v Keni svůj první kalendář se známým fotografem Jakubem Ludvíkem právě pro svůj nadační fond. Bylo focení náročné?

Místa, která jsme pro focení vybrali, byla dost daleko od sebe, takže jsme museli jezdit třeba i osm hodin autem, což v tom horku bylo hodně náročné. Také jsme zažili docela adrenalinový zážitek, když jsme s motorovým člunem omylem najeli na nedostavěné molo a zasekli jsme se daleko od břehu. Lidé, na které jsme volali, utekli, takže nakonec museli naši pomocníci doplavat ve studené vodě pro pomoc a trvalo dost dlouho, než se pro nás vrátili.

Výtěžek z prodeje kalendáře jde na projekty v Keni. Vy jste ale ještě založila Projekt Medela. Pod Medelou vznikla knížka pro děti Pohádky z jiných světů, kterou jste pokřtila minulý rok. Komu pro změnu pomáhá Projekt Medela?

Medela vybírá malé neziskovky a jejich konkrétní projekty, které pečlivě vybíráme. Chceme podporovat lidi, kteří svoji práci dělají srdcem, většinou na úkor rodiny, kariéry. Jejich výsledky nejsou v Čechách třeba tak známy, což je dáno i tím, že svoji energii opravdu zaměřují na své projekty v zahraničí. A někdy holt už nezbudou peníze na propagaci v Čechách. Medela tedy vytváří aktivity, které projektům přináší nejen finanční injekci, ale také PR. Vymýšlíme netradiční věci. Třeba VIP dostih na dřevěných koních v rámci Velké Pardubické. Na podzim nás čeká už 4. Kolo. Známé osobnosti osedlají takové ty klasické dřevěné koníky, uběhnou s nimi cílovou rovinku Velké Pardubické a koníci se pak draží, protože je pomalovali přední čeští výtvarníci. Olga Sommerová o Medele natočila dokument, který Medela spoluprodukovala s ČT. Běžel pak na ČT i na festivalech. Těch aktivit je ale víc, mezi ně patří právě i zmiňovaná knížka.

Příběhy v knížce jsou prý drsné, prozradíte nám aspoň něco?

Knížka a CD obsahuje opravdu drsnější příběhy. Sbírali jsme je na místě projektů. Poetika odpovídá mentalitě národa. České jsou takové malebné, dobro vítězí nad zlem. Čečenci jsou hrdý národ, jehož cenným majetkem jsou koně, takže si je pořád navzájem kradou. V Guatemale je zase všechno bájné, mystické. A Kena, to je drsná příroda, zub za zub, prostě realita každodenního boje o přežití. Mám je nejradši, i proto, že ty úplně původní neměly pointu. Bylo na vás, co si z toho odnesete. Pro děti jsme ale pointy z textu vytáhli.

Vernisáž ilustrací knihy Pohádky z jiných světů

Vy sama byste si troufla nějakou pohádku napsat?

Já tedy ne. Nejsem vůbec psavý typ. Bílý papír mě děsí. Ale ukecala bych i mrtvolu…(smích)

Pamatujete si, kdy jste si Keňu zamilovala poprvé?

S mámou jsme hodně cestovaly, brala mě a sestru do světa, vždycky našetřila peníze, vzala bágl a jely jsme. Žádné cestovky, ale ryzí dobrodružství. Když mi bylo patnáct, vydaly jsme se do Keni a možná že kdybychom jely do jiné africké země, přirostlo by mi to k srdci jinde.

Myslíte si, že se Vám pomáhá lépe, protože jste známá?

Kdybych byla bezejmenná tvář z davu, tak by to bylo samozřejmě mnohem těžší. Zažila jsem oboje. Díky tomu, že mám profláknutý obličej, peníze se shánějí jednodušeji, ale rozhodně stále ne lehce. Lidi co dělají v dnešní době charitu na plný úvazek, ty opravdu obdivuju, vím jak je to těžké.

Jste pořád v pracovním kolotoči, jak vůbec dobíjíte baterky?

Lejla Abbasová

Jsem ráda doma. Jak jsem pořád mezi lidmi, tak si pak ráda odpočinu u filmu nebo knížky a třeba s vínem. Ráda si taky vyjedu někam do přírody anebo na chatu. Jsem vášnivá houbařka. Samotu si užívám, protože mám na sebe strašně málo času. To opravdu nemluvím, nekomunikuji a snažím se nezvedat telefony.

Prozradíte nám, jaký je ještě Váš sen?

Snů mám spoustu. Ať už o rodině a baráčku za Prahou, nebo o cestě kolem světa. Já si sice ráda sny plním, ale ještě radši je sním. Mám se tak pořád na co těšit.